7 Tdo 1236/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1236/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2020 Spisová značka:7 Tdo 1236/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1236.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Vyhoštění Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. § 80 odst. 1,2,3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1236/2020-3139 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání obviněného V. N., nar. XY v XY, Bělorusko, státního občana Běloruska, v České republice trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 5 To 37/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 5/2018, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 5 To 37/2020, a to pouze v té části výroku podle § 256 tr. ř., pokud bylo odvolání obviněného V. N. zamítnuto ve vztahu k výroku o trestu vyhoštění, a dále rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 2 T 5/2018, stran obviněného V. N. ve výroku o trestu vyhoštění. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2019, č. j. 2 T 5/2018-2754, byl obviněný V. N. shledán vinným ve výroku pod bodem 1. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a ve výrocích pod body 2. až 5. pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně specifikovaných ve zmíněném výroku. Současně byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl obviněný dopustit dílem sám a dílem jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Y. P. a S. G. a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Jednání, kterým se obviněný uvedených zločinů dopustil, není s ohledem na předloženou dovolací argumentaci podstatné, nicméně lze ve stručnosti shrnout, že obviněný ve všech případech, vždy po předchozí dohodě a plánování, s dalšími osobami vnikli v nočních hodinách do přívěsů zaparkovaného nákladních vozidel, z nichž odcizili v nich se nacházející věci, přičemž obviněný V. N. k tomu poskytl automobily pro dopravu a odvoz odcizených věcí a vybaven zejména vysílačkou v průběhu útoku hlídal a sledoval pohyb v okolí místa činu. 3. Tento rozsudek následně napadl obviněný V. N. odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 8. 2020, č. j. 5 To 37/2020-3023, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že mu byl uložen podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky, který byl v jeho případě nepřípustný. Podle § 80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku jej totiž nelze uložit, pokud byl pachateli udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního předpisu. Jemu přitom byla podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělena a opakovaně prodlužována doplňková ochrana, z důvodu nebezpečí, které by mu hrozilo v Bělorusku. Podle § 53a odst. 5 zákona o azylu nerozhodne-li ministerstvo o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany v době její platnosti, prodlužuje se doba stanovená v rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany do dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o žádosti. To se v jeho věci doposud nestalo (ministerstvo nerozhodlo o jeho žádosti o prodloužení), tudíž má udělenou doplňkovou ochranu a trest vyhoštění mu nebylo možné uložit. Dodal, že je-li dovolání důvodné ve vztahu k jednomu z uložených trestů, musí příslušný soud při nedotčeném výroku o vině zrušit v napadeném rozhodnutí celý výrok o trestu, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 5 Tdo 741/2010, publikované pod č. 40/2011 Sb. rozh. tr. 5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni ve vztahu k jeho osobě ve výroku o trestu a aby buď ve věci sám rozhodl rozsudkem, nebo aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že podle zákona o azylu doplňkovou ochranu nelze udělit, je-li důvodné podezření, že cizinec, který o její udělení požádal, se dopustil vážného zločinu, resp. taková ochrana se odejme, pokud se dopustí zvlášť závažného zločinu. To je přitom případ obviněného, přičemž důsledkem uvedeného zjištění bude odejmutí doplňkové ochrany jako reakce na jeho chování, byť v době rozhodování soud ještě výhod doplňkové ochrany požíval. Doplnil, že probíhající řízení podle zákona o azylu výkonu trestu vyhoštění nebrání, neboť soud si může sám posoudit existenci právních překážek bránících vyhoštění a jeho výkonu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 997) a poukázal i na to, že v jiném řízení, vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 Nt 101/2018, bylo rozhodnuto o vydání obviněného do Běloruska k tam vedenému trestnímu stíhání. 7. S ohledem na reálně předpokládané odejmutí doplňkové ochrany státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 8. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 10. Obviněný takové pochybení shledává konkrétně u trestu vyhoštění podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který mu byl uložen již soudem prvního stupně, což se mělo stát v rozporu s § 80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Po přezkoumání věci Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného jsou důvodné. 11. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku může soud uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. 12. Zvažuje-li soud uložení trestu vyhoštění, je povinen po zjištění existence podmínek pro takový postup zejména ve smyslu § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku zaměřit se na § 80 odst. 3 tr. zákoníku, který taxativním výčtem uvádí okruh okolností, které uložení trestu vyhoštění brání. Tyto sku