7 Tdo 134/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 134/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 3. 2025 Spisová značka:7 Tdo 134/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.134.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Násilí proti úřední osobě Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 325 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 134/2025-399 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání obviněného M. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 3 To 265/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 104 T 137/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 104 T 137/2023, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Těchto trestných činů se obviněný dopustil v podstatě a zjednodušeně tím, že dne 26. 10. 2022 se v prostorách restaurace XY XY na ulici XY XY, XY-XY, dopustil nejdříve přestupkového jednání, při němž za přítomnosti nejméně pěti hostů restaurace začal hlasitě na adresu obsluhující číšnice bezdůvodně v důsledku své podnapilosti pronášet hrubé a urážlivé výroky. Poté byl kolem 21:00 hodin přivolanou hlídkou strážníků Městské policie XY ve služebních stejnokrojích ve složení strážníků A. L. a V. Š. vyzván k prokázání své totožnosti. Obviněný začal v reakci na adresu strážníků pronášet urážlivé výroky a z místa přestupku odcházel, proto byl strážníky opětovně vyzván, aby prokázal svou totožnost a setrval na místě přestupku do jeho vyřešení. Strážníci mu sdělili, že pokud neprokáže svou totožnost, může být předveden na Policii České republiky ke zjištění totožnosti. Obviněný se přesto odmítl podrobit, do strážníka A. L. nejprve strčil ramenem, poté v bezprostřední blízkosti tomuto sdělil „pičo, co to na mě zkoušíš“. Ze strany strážníka A. L. byly následně užity donucovací prostředky v souladu s § 18 odst. 1 písm. a), písm. d) a § 18a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“), kterým se však obviněný aktivně bránil tím, že zasahujícího strážníka udeřil dvakrát pěstí a následně i kolenem do obličeje. Následně se poškozenému strážníkovi A. L. za součinnosti strážníka V. Š. a další osoby podařilo obviněného znehybnit a přiložit služební pouta. Obviněný tímto fyzickým útokem způsobil poškozenému strážníku A. L. poranění v podobě zhmoždění měkkých tkání hlavy, otřesu mozku, zhmoždění pravého zápěstí s nutností fixace ortézou, zhmoždění nosu, které si vyžádalo okamžité ošetření v NsP Havířov s následnou dobou léčení těchto poranění včetně rehabilitační léčby od 26. 10. 2022 do 13. 1. 2023 a pracovní neschopností, přičemž po dobu zhruba tří týdnů byl A. L. citelně omezen ve svém obvyklém způsobu života bolestivostí obličeje a nosu s nutností užívat tišící prostředky proti bolesti a nemožností výkonu svého povolání. 3. Za tyto trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému úhrnný podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku se stanovením zkušební doby v délce 2 let; společně s tím soud obviněnému uložil povinnost zaplatit RBP, zdravotní pojišťovně, majetkovou škodu ve výši 16 600 Kč, a Kooperativa pojišťovně, a. s., majetkovou škodu ve výši 65 497 Kč (šlo o náhradu škody odvíjející se od náhrady ztráty výdělku). Druhou zmíněnou poškozenou pak soud odkázal se zbytkem nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 3 To 265/2024, odvolací soud zčásti zrušil prvostupňové rozhodnutí ve výroku o trestu a nově uložil obviněnému úhrnný podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku se stanovením zkušební doby v délce 1 rok a 6 měsíců. II. Obsah dovolání a vyjádření k nim 5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Zejména namítl, že poškozený strážník A. L. nepostupoval v mezích své pravomoci, resp. tuto překročil a jednal afektivně a svévolně. Odkázal přitom na vybraná ustanovení správního řádu a zákona o obecní policii, které ať už v obecné rovině řeší podmínky postupu úřední osoby při výkonu své pravomoci, nebo v konkrétní rovině regulují postup strážníka při použití donucovacích prostředků (v této části pak dílem odkázal na obsah svého odvolání); připomněl také, že od příslušníka obecní policie lze požadovat míru sebekontroly a profesionality. V důsledku tohoto překročení pravomoci ze strany poškozeného strážníka pak nejenže tento strážník nepožíval ochrany úřední osoby podle § 127 tr. zákoníku, ale také tato skutečnost umožnila obviněnému se takovému postupu bránit, a to i v mezích institutu nutné obrany jako okolnosti vylučující protiprávnost podle § 29 tr. zákoníku; připomněl povahu donucovacích prostředků, zejména, že byl bit pěstmi do obličeje (odkázal na fotodokumentaci a jeho lékařskou zprávu). Soudy se při tomto hmotněprávním hodnocení měly odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu, na kterou obviněný ve svém dovolání odkázal, neboť mj. vycházely z překonaného nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97. 7. Obviněný tak namítl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to ve vztahu k objektivní stránce trestného činu, zejména k předmětu útoku (neboť poškozeného nešlo považovat za úřední osobu, viz shora), ve vztahu k subjektivní stránce a objektu trestného činu. Zvláště stran zavinění obviněný vysvětlil, že nemohl při svém slovním útoku očekávat tento typ reakce ze strany poškozeného strážníka, a při své fyzické obraně cílil na ochranu svého zdraví, nikoli na narušení výkonu úřední činnosti poškozeného strážníka. Nahodilost a neopodstatněnost této reakce vylučovala také příčinnou souvislost. Celá událost totiž měla dvě roviny, a to jeho nevhodné chování a odmítání podrobit se výzvě strážníků, což mělo jen přestupkový charakter, a dále jeho obranu proti napadení ze strany strážníků, ochranu života a zdraví; skutek se totiž stal jinak, než je uvedeno v jeho popisu, protože A. L. ho v afektu povalil na zem a bil pěstí do obličeje. 8. Dále obviněný tvrdil, že popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině neodpovídá skutečnému skutkovému ději. Zákrok strážníka totiž nenavazoval na odmítnutí spolupráce ze strany obviněného nebo na kontakt jeho ramene s tělem strážníka, ale až na jeho slovní vulgární vyjádření, které strážníka vyprovokovalo a uvedlo v afekt. Odkázal na poznatky vyplývající z audiovizuálního záznamu skutku a rozpor jejich obsahu se skutkovým zjištěním o tom, že poškozený strážník obviněného nenapadl, pouze se mu snažil přiložit pouta, stejně jako se závěrem o tom, že obviněný udeřil poškozeného kolenem do obličeje a že se mu (strážníkovi) snažil pomoct druhý strážník svědek V. Š. 9. Rovněž obviněný zpochybnil závěry adhezního řízení, resp. přiznanou výši nároku na náhradu škody spočívající ve ztrátě výdělku. Poukázal na to, že podle lékařské zprávy se mělo zranění poškozeného strážníka zahojit nejdéle do 17. 11. 2022, přičemž však jeho pracovní neschopnost trvala až do 13. 1. 2023; pokud soudy bez odůvodnění přiznaly škodu za celé toto období, pak pochybily. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil prvostupňové i odvolací rozhodnutí, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, příp. aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. 11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnil. Pokud jde o námitky do skutkového zjištění, ty jsou podle státního zástupce zcela obecné a nekonkrétní, přičemž obviněný se spíše jen snaží ospravedlnit své jednání; v této části jeho dovolání neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Pokud jde o námitky hmotněprávní, státní zástupce se především podrobně zabýval analýzou judikatury k mezím výkonu pravomoci úřední osoby, a to i ve vztahu této problematiky k případné trestní odpovědnosti pachatele. Přitom státní zástupce jednak uvedl, že nález Ústavního soudu, ze kte