7 Tdo 1379/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1379/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:7 Tdo 1379/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1379.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 tr. zákoníku § 212 odst. 2, 6 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 4. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1187/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1379/2020-14571 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání obviněného J. Ř., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 4 To 58/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 5/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ř. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2019, č. j. 29 T 5/2014-14413, byl obviněný J. Ř. uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle ustanovení § 212 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zločin byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena délka zkušební doby v trvání 4 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb po 4 000 Kč, tj. celkem 800 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika - Ministerstvo životního prostředí odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Zločinu dotačního podvodu se obviněný podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci vyjádřených ve výroku rozsudku dopustil stručně řečeno tím, že v době nejméně od 10. 11. 2003 do 30. 11. 2006 v Rožnově pod Radhoštěm, kraj Moravskoslezský a jinde, za situace, kdy - jednak obchodní společnost S., IČ: XY, příjemce dotace, zastoupená vždy obviněným J. Ř., jediným jednatelem, jediným společníkem a ředitelem této společnosti, obdržela postupně celkem šest dotací od poskytovatele dotace, to je Ministerstva životního prostředí ČR, určené výhradně na programové projekty související s podporou výzkumu a vývoje na podkladě zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění platném v době realizace projektů (dále jen „zákon o podpoře výzkumu a vývoje"), - jednak obecně prospěšná společnost C. R. A., IČ: XY, jako příjemce dotace, zastoupená vždy obviněným J. Ř., předsedou správní rady této obecně prospěšné společnosti, obdržela postupně celkem tři dotace od poskytovatele dotace, to je Ministerstva životního prostředí ČR, určené výhradně na programové projekty související s podporou výzkumu a vývoje na podkladě zákona o podpoře výzkumu a vývoje, přičemž v rozporu - s ustanovením § 2 odst. 2 písm. i) zákona o podpoře výzkumu a vývoje, dle kterého jsou uznanými náklady takové náklady ve výzkumu a vývoji, které poskytovatel schválí jako nutné pro řešení projektu nebo výzkumného záměru a které budou vynaloženy během jejich řešení, jsou zdůvodněné, prokazatelné a přiřazené ke schváleným činnostem, - s ustanovením § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 461/2002 Sb., o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji, ve znění platném v době realizace projektů, dle kterého účelovou podporu může příjemce užít výhradně způsobem, který je v souladu s uznanými náklady projektu uvedenými v návrhu projektu a schválenými poskytovatelem ve veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji, - s článkem 4 bod 4.1. příslušných uzavřených smluv o poskytnutí účelových podpor na řešení programových projektů a dodatků těchto smluv, dle kterého náklady na řešení projektu se pro účely smlouvy rozumí náklady vynaložené příjemcem v přímé souvislosti s řešením projektu v příslušném roce, v předchozích letech a v následujících letech, a uznanými náklady se rozumí takové náklady ve výzkumu a vývoji, které poskytovatel schválí jako nutné pro řešení projektu, jsou zdůvodněné, prokazatelné a přiřazené ke schváleným činnostem, - a v rozporu s článkem 6 bod 6.1. příslušných uzavřených smluv o poskytnutí účelových podpor na řešení programových projektů a dodatků těchto smluv, dle kterého se příjemce zavazuje použít poskytnuté prostředky výhradně k úhradě nákladů přímo souvisejících s plněním cílů a parametrů projektu uvedených ve smlouvě, buď přímo na základě pokynu obviněného J. Ř., nebo s jeho vědomím byly z poskytnutých dotací placeny náklady obchodní společnosti S. a náklady obecně prospěšné společnosti C. R. A., které výhradně přímo nesouvisely pouze s plněním cílů a parametrů programových projektů, a svým jednáním popsaným pod body 1), 2), 3), 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně, způsobil České republice - Ministerstvu životního prostředí na prostředcích poskytnutých jako účelová podpora na řešení jednotlivých programových projektů ve prospěch obchodní společnost S. škodu v celkové výši 4 943 276,70 Kč a na prostředcích poskytnutých jako účelová podpora na řešení jednotlivých programových projektů ve prospěch obecně prospěšné společnosti C. R. A. škodu v celkové výši 3 323 936,97 Kč, tedy celkem způsobil na prostředcích poskytnutých z rozpočtu České republiky škodu ve výši 8 267 213,67 Kč. 3. Odvolání obviněného bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 To 58/2019-14482, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. Ř. dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vznesl čtyři námitky, 1) že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty dotačního podvodu v případě předmětných studií, zpráv a rešerší; 2) že odvolací soud nesprávně kvantifikoval škodu; 3) že nebyl správně posouzen subjekt a subjektivní stránka trestného činu dotačního podvodu; a 4) odvolací soud nesprávně aplikoval zásadu subsidiarity trestní represe a princip ne bis in idem. 5. Ve vztahu k první vznesené námitce, podle které nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu v případě předmětných studií, zpráv a rešerší (dále jen „Zprávy“) obviněný namítl, že posuzované Zprávy mohly být (třeba jen v určitém rozsahu) pro příslušné výzkumné projekty využitelné. Upozornil na znalecký posudek Ing. Jiřího Táborského, ve kterém dospěl k závěru, že obsah jednotlivých studií, zpráv a rešerší nepřesahoval 30% využitelnosti. Jinými slovy znalec nevyloučil, že posuzované Zprávy byly (třeba jen) v určitém rozsahu pro příslušné výzkumné projekty využitelné. V této souvislosti obviněný namítl i extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, pokud jde o závěr soudu, že Zprávy jsou zcela nevyužitelné pro daný účel, tj. závěr o jednoznačné neúčelnosti vynaložení nákladů za zpracování Zpráv. 6. Druhá dovolací námitka obviněného, spočívá v tom, že odvolací soud nesprávně kvantifikoval škodu. Obviněný má za to, že soudy neposoudily správně procentuální využitelnost Zpráv pro daný účel a v důsledku toho přijaly nesprávný závěr, že škoda odpovídá 100 % vynaložených nákladů připadajících na tyto Zprávy. Soudy proto postupovaly v rozporu s § 137 tr. zákoníku při stanovení výše škody, jestliže nepřihlédly k závěrům znaleckého posudku o tzv. využitelnosti příslušných Zpráv pro příslušné výzkumné projekty, jelikož tento konstatoval, že „obsah jednotlivých studii, zpráv a rešerší nepřesahoval 30% využitelnosti". Určitá část nákladů vynaložených z dotačních prostředků na zpracování příslušných Zpráv byla vynaložena v souladu s cíli příslušných výzkumných projektů. Není tedy zřejmé, jaká část nákladů byla vynaložena v rozporu se stanoveným účelem. 7. Ve třetí dovolací námitce obviněný namítá, že nebyl správně posouzen subjekt a subjektivní stránka trestného činu dotačního podvodu. Poukazuje na skutečnost, že vedle něho se na předmětných dotačních projektech spolupodílely také další osoby, které vystupovaly v postavení tzv. hlavních řešitelů. Tyto osoby byly zodpovědné za odbornou úroveň projektu a měly spolurozhodovat o použití dotačních prostředků poskytnutých v souvislosti s příslušnými výzkumnými projekty. V konkrétních pří