7 Tdo 1472/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1472/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 1. 2016 Spisová značka:7 Tdo 1472/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1472.2015.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 3. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.10.2016II.ÚS 3525/16JUDr. Ludvík David-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1472/2015-I-59 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 1. 2016 dovolání, která podali obviněný J. G.a obviněný J. N.proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 To 18/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 21/2014, a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 To 18/2015. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 69 T 21/2014, byli uznáni vinnými obviněný J. G. zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný J. N. zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Odsouzeni byli obviněný J. G. podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm let a obviněný J. N. podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na devět let s tím, že oba obvinění byli podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněného L. H. O odvoláních, která podali obviněný J. G. proti výroku o trestu, obviněný J. N. proti všem jeho se týkajícím výrokům a státní zástupce ohledně obviněného J. G. proti výroku o vině a trestu v jeho neprospěch a ohledně obviněného J. N. proti výroku o vině v jeho neprospěch a proti výroku o trestu v jeho prospěch, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 To 18/2015. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných J. G. a J. N. a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. byli obvinění J. G. a J. N. uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzeni podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody na deset let, přičemž oba byli podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou, a v návaznosti na nový výrok o vině bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. Odvolání obviněných J. G. a J. N. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Olomouci dva útoky spočívající podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně v podstatě v tom, že - obvinění J. G. a J. N. společně s obviněným L. H. po předchozí vzájemné dohodě na přepadení pobočky České spořitelny, a.s., v Ch., okr. K., přijeli dne 30. 3. 2013 v dopoledních hodinách automobilem řízeným obviněným J. G. do Ch., kde nejprve obvinění J. G. a J. N. šli obhlédnout situaci v pobočce a jejím okolí, obviněný J. G. poté odešel pro auto a přijel s ním na náměstí, kde se nachází pobočka, do auta se posadil obviněný J. N. a na znamení obviněného J. G. vstoupil do pobočky České spořitelny, a.s., maskovaný kuklou, přistoupil ke stolu, kde seděla pracovnice banky A. Z., na kterou mířil krátkou střelnou zbraní, vyzval ji k vydání peněz, podal jí igelitový sáček k uložení peněz, přistoupil k další pracovnici banky T. N., na kterou rovněž namířil stejnou zbraň s výzvou k vydání peněz, obě pracovnice banky mu z obavy z použití zbraně vydaly hotovost v celkové částce 43 000 Kč, načež obviněný J. N. z banky odešel, nasedl do auta, v němž již byl za volantem obviněný L. H., který mezitím hlídal na ulici, z místa všichni tři obvinění odjeli a ještě v autě si uvedenou hotovost ve stejném poměru rozdělili (bod 1 výroku o vině), - obvinění J. G. a J. N. společně po vzájemné dohodě dne 3. 2. 2014 kolem 18,35 hodin v úmyslu zmocnit se hotovosti, kterou u sebe měla poškozená A. H. jako pracovnice směnárny, přivezl obviněný J. G. automobilem obviněného J. N. do obce M. n. H., okr. P., seznámil ho se situací na místě, s místem bydliště poškozené a označil mu poškozenou, která poblíž svého bydliště vystoupila z jiného automobilu, načež ji obviněný J. N. sledoval a v prostoru před domem čp. ..., kde si ho poškozená všimla a dotázala se ho, co chce, ji pod pohrůžkou zabití vyzval k vydání kabelky, což poškozená odmítla, obviněný J. N. ji natlačil na vchod do domu, poodstoupil, namířil na ni pistoli, znovu ji vyzval k vydání kabelky a pohrozil, že jinak ji zastřelí, opět ji natlačil na vrata, během vzájemné šarvátky došlo k samovolnému výstřelu z plynové pistole bez zranění poškozené, poté obviněný J. N. odtáhl poškozenou na komunikaci před domem, kde ji strhl na zem, kopal do ní, udeřil ji pistolí do oblasti temene, pod pohrůžkou zabití se opětovně dožadoval vydání kabelky, avšak byl vyrušen osobami ze sousedství, proto z místa utekl do auta, v němž na něj čekal obviněný J. G., a oba odjeli, přičemž obviněný J. N. svým jednáním způsobil poškozené tržnou ránu o délce 5 cm ve vlasové části temene hlavy s nutností chirurgického ošetření, oděrky a zhmožděniny na dolních i horních končetinách a poškozená v důsledku jednání obviněného J. N. utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu přetrvávající do současnosti (bod 2 výroku o vině). Obvinění J. G. a J. N. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný J. G. napadl všechny výroky rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, které se ho týkaly. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně kvalifikován podle § 173 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Namítl, že v bodě 1 výroku o vině nešlo o jednání organizované skupiny a že v bodě 2 výroku o vině vnikla těžká újma na zdraví poškozené bez jeho zavinění a byla výlučně důsledkem jednání obviněného J. N. Vyjádřil názor, že oba útoky měly být u něho posouzeny jako pokračující trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný J. G. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný J. N. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v celém jeho se týkajícím rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky proti posouzení skutku podle § 172 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Namítl, že útok uvedený v bodě 1 výroku o vině byl vadně posouzen podle § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť součinnost obviněných nebyla takové povahy, aby šlo o organizovanou skupinu. Poukázal také na to, že v daném ohledu neměl Vrchní soud v Olomouci ke změně právní kvalifikace skutku podklad v odvolání státního zástupce. Dále namítl, že útok uvedený v bodě 2 výroku o vině byl vadně posouzen podle § 173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť u poškozené se nejednalo o těžkou újmu na zdraví, ale jen o ublížení na zdraví. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnul námitky proti výměře trestu a uvedl, že pro její zvýšení oproti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně neměl Vrchní soud v Olomouci podklad v odvolání státního zástupce. S oběma dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. spojil námitky proti tomu, že mu soudy odňaly status spolupracujícího obviněného, který měl podle obžaloby, a že mu trest nebyl uložen s použitím ustanovení § 58 odst. 4 tr. zákoníku ve výměře pod dolní hranicí sazby. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřoval v tom, že v napadeném rozsudku chybí výrok o tom, zda se mu trest ukládá jako souhrnný, úhrnný nebo společný. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zaměřil proti výroku, jímž bylo zamí