7 Tdo 1481/2014 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1481/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2014 Spisová značka:7 Tdo 1481/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1481.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:9. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1481/2014-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2014 o dovolání, které podal obviněný L. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 To 182/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 115/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 3. 2014, sp. zn. 20 T 115/2013, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích v tom, že obviněný dne 15. 10. 2012 kolem 10.05 hod. v silážní jámě bývalého areálu ZD K., okr. P., jako zaměstnavatel zapříčinil pád HAKI lešení se dvěma svými zaměstnanci P. J. a P. S. na zem, čímž zavinil způsobení zranění P. S., kterému jako jeho zaměstnavatel před pádem tohoto HAKI lešení dal pokyn, aby na tomto prováděl jím určené práce při osazování střešních příhradových vazníků, přičemž pád lešení HAKI a následné těžké zranění tohoto svého zaměstnance zapříčinil, neboť při montáži HAKI lešení, kterou prováděl sám, porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ustanovení § 101 odst. 1, 5 zákoníku práce, podle kterého je povinen předcházet ohrožení života a zdraví při práci, z ustanovení § 4 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. a z části VII. článek 7 přílohy k tomuto nařízení, a dále porušil své povinnosti vyplývající z Montážního návodu k lešení HAKI UNIVERSAL, a to z článku 9.1 odst. b) – Obecné pokyny, kdy neprovedl kontrolu účinnosti brzd, které chyběly úplně, ani neprovedl zajištění dílců, a z článku 9.4 odst. f) – Zakázané manipulace, kdy naopak provedl v rozporu s daným technickými podmínkami úpravu konstrukce HAKI lešení namontováním dvou příčníků na jeho konstrukci, čímž výrazně změnil těžiště tohoto pojízdného lešení HAKI, na základě čehož došlo k jeho převážení a následnému pádu na zem, tímto porušením uvedených důležitých povinností zavinil způsobení zranění P. S. spočívající ve zlomenině 2. bederního obratle s nutností operativního zákroku a hospitalizací na neurologické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové od 15. 10. 2012 do 25. 10. 2012, s podstatným omezením v běžném způsobu jeho života a pracovní neschopností trvající od 16. 10. 2012 do 15. 4. 2013. Odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 To 182/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dovolání, které opřel o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl, že za jednání uvedené v rozsudku soudu prvního stupně byl postižen sankcí, a to pokutou 80.000 Kč uloženou příkazem Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne 13. 12. 2012, č. j. 15920/8.30/12/14.3. Dopustil se správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 35 odst. 2 zákona č. 251/2005 Sb. tím, že dne 15. 10. 2012 používal na staveništi v obci K. pojízdné HAKI lešení, které nebylo smontováno v souladu s návodem na montáž a demontáž, a při pohybu zaměstnanců P. S. a P. J. na podlaze tohoto lešení ve výšce cca 4,2 m nad okolní úrovní došlo k jeho převrácení a následnému pádu těchto zaměstnanců. Příkaz nabyl právní moci a obviněný dne 27. 12. 2012 pokutu zaplatil. Obviněný zdůraznil, že z odůvodnění uvedeného příkazu vyplývá, že správní orgán považoval za přitěžující okolnost ohrožení na zdraví dvou fyzických osob. Bylo tedy zohledněno, že tyto osoby utrpěly pracovní úraz v důsledku neodborné a vědomé činnosti obviněného. Poměrně vysoká pokuta mu tedy byla uložena z toho důvodu, že došlo k pracovnímu úrazu dvou osob. Námitku, že byla porušena zásada ne bis in idem, vznesl obviněný již před soudem prvního stupně a současně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 11 Tdo 738/2003. Uplatnění této zásady vyplývá nejen z čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 (dále jen Úmluva), ale také z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, a je jedním z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Touto námitkou se ale soud prvního stupně nezabýval a podle soudu druhého stupně reagovalo správní rozhodnutí pouze na skutečnost, že obviněný užíval nesprávným způsobem smontované HAKI lešení, v důsledku čehož došlo k jeho převrácení a pádu zaměstnanců. Na rozdíl od správního řízení byla primárně předmětem trestního řízení těžká újma zaměstnance, k jejímuž způsobení došlo v důsledku nedbalostního jednání obviněného. Pokud byl tedy obviněný postižen v trestním řízení za způsobení těžké újmy na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení zaměstnavatele, došlo podle jeho názoru k porušení zásady ne bis in idem. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a jeho trestní stíhání zastavil. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřila tak, že obviněný sice obsahově naplnil zvolený dovolací důvod, ale pokud odkazuje na aplikaci čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě, měl případněji namítnout nepřípustnost trestního stíhání z důvodu § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., a nikoli z důvodu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Trestní řád nestanoví překážku ne bis in idem ve vztahu správní delikt – trestný čin, a proto je možné přímo aplikovat Úmluvu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 11 Tdo 738/2003, a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP) znamená zásada ne bis in idem zákaz dvojího stíhání a potrestání za trestný čin, ale i za přestupek či jiný správní delikt a vztahuje se i na rozhodnutí vydané v příkazním a blokovém řízení. Určitým vývojem prošla i judikatura ESLP v otázce možného jednočinného souběhu trestného činu a správního deliktu a možnosti odsouzení soudem za trestný čin a správním orgánem za správní delikt. V této souvislosti poukázala státní zástupkyně na rozhodnutí velkého senátu ESLP ve věci Zolotukhin proti Rusku (stížnost č. 14939/03, viz Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, ročník XII, č. 2/2009, s. 103 – 112), kde byl vysloven závěr, že zmiňované ustanovení Úmluvy zakazuje stíhání pro druhý trestný čin, pokud je tento založen na totožném skutku či v podstatných rysech totožném skutku, a to bez ohledu na případné odlišnosti v právní kvalifikaci skutku v obou řízeních. Totožnost skutku je dána tehdy, pokud se konkrétní skutkové okolnosti týkají téhož obviněného a jsou neoddělitelně spjaty v čase a místě. Námitkou obviněného ohledně porušení zásady ne bis in idem se podle státní zástupkyně zabýval již odvolací soud, který konstatoval, že správní rozhodnutí reagovalo ve své výrokové části pouze na skutečnost, že obviněný používal nesprávným způsobem smontované HAKI lešení, v důsledku čehož došlo k jeho převrácení a následnému pádu zaměstnanců. Předmětem trestního řízení však byla primárně skutečnost, že v důsledku nedbalostního jednání obviněného došlo na straně zaměstnance ke způsobení těžké újmy na zdraví. Správní rozhodnutí nijak nezohlednilo způsobený závažný následek. Odlišnost chráněných objektů uvedeného správního deliktu a trestného činu vede podle státní zástupkyně následně k úvaze, že správní orgán reagoval na porušení povinnosti obviněného týkající se bezpečnosti práce, kdežto odsuzující rozsudek reagoval na následek, který byl způsoben na zdraví poškozeného P. S. v důsledku nedbalostního jednání obviněného. Státní zástupkyně současně odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1478/2009, v němž bylo konstatováno, že není porušením záka