7 Tdo 1485/2019 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1485/2019-433 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2020 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Radka Doležela o dovolání, které podal obviněný A. P., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 5 To 278/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 24/2019, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 5 To 278/2019, pokud jím bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výrokům o povinnosti k náhradě nemajetkové újmy poškozené A. M. a o odkázání této poškozené se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, a v těchto výrocích se zrušuje také rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 17 T 24/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný A. P. povinen zaplatit poškozené A. M., nar. XY, bytem XY, náhradu nemajetkové újmy za usmrcení osoby blízké ve výši 500 000 Kč. Se zbytkem uplatněných nároků se poškozená A. M. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění:Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně, nalézací soud) ze dne 15. 5. 2019, č. j. 17 T 24/2019-362, byl obviněný A. P. uznán vinným přečiny usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu domácího vězení v trvání dvou let a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let. 2. Výroky podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o návrzích poškozených týkajících se náhrady škody, konkrétně tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozeným M. K. nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč a majetkovou škodu ve výši 28 596 Kč, D. Š. nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, R. K. nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, P. K. nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, nezl. AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 750 000 Kč a majetkovou škodu ve výši 77 000 Kč a A. M. nemajetkovou újmu ve výši 2 000 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli výše uvedení poškození se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále bylo podle § 228 odst.1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným zdravotním pojišťovnám, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 3 429 Kč a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky ve výši 538 700 Kč. 3. Podle skutkových zjištění vyjádřených ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že dne 15. 7. 2018 kolem 11:40 hodin v obci Rešice, okres Znojmo, na silnici II. třídy č. 396 jako řidič nákladního vozidla Ford Transit jedoucí od obce Rouchovany na obec Tulešice v pravotočivé zatáčce se dostatečně nevěnoval řízení vozidla a přejel do protisměru, kde došlo k tečnému střetu levé části vozidla s levou částí projíždějícího motocyklu značky KTM 950 Supermoto řízeného M. K., nar. XY. Obviněný uvedeným jednáním porušil důležité povinnosti podle § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. V důsledku toho utrpěl řidič motocyklu M. K. smrtelné zranění, jeho spolujezdkyně A. M., nar. XY, utrpěla těžká zranění, a to těžký otřes mozku, tržně zhmožděnou ránu čela, traumatické krvácení pod měkké pleny mozkové v temenní oblasti vlevo, zlomeninu nosních kůstek, zhmoždění pravé plíce, průnik vzduchu do horní částí pravé horní dutiny, vysloveno podezření na prokrvácení mezihrudí, zlomeninu levé klíční kosti, zlomeninu prvního a druhého žebra vpravo, nestabilní zlomeninu pánve vpravo, zlomeninu střední části těla pravé stehenní kosti s posunem úlomků. Po zranění se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha a léčení trvalo i v době vyhlášení rozsudku, stejně tak podstatné omezení obvyklé činnosti. 4. Odvolání obviněného směřující proti výrokům o trestu a o náhradě nemajetkové újmy poškozeným nezl. AAAAA a A. M. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 5 To 278/2019, zamítl podle 256 tr. ř. jako nedůvodné. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, a to pouze ve vztahu k výrokům týkajícím se náhrady nemajetkové újmy poškozeným nezl. AAAAA a A. M., respektive proti určení výše náhrady těmto poškozeným. Odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že jako pojištěnec je přitom ve smyslu § 2862 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vázán výslovným pokynem ČSOB Pojišťovny, a. s., jako pojistitele z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel na pozemních komunikacích. 6. Ve vztahu k vyčíslení nemajetkové újmy nezletilého AAAAA na 750 000 Kč upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, kde byla přiznána pozůstalé nezletilé dceři nižší náhrada nemajetkové újmy ve skutkově podobné věci, v níž existovalo více „zesilujících faktorů“ ve srovnání s nyní posuzovaným případem, a to například nutnost stěhování nezletilé na druhý konec České republiky, hrubé porušení zákonných povinností - zákazu předjíždění a výrazného překročení rychlosti, absence projevené lítosti pachatele. Dovolatel poukázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, v němž Nejvyšší soud potvrdil základní částku peněžité náhrady nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách spojených s usmrcením blízké osoby ve výši dvacetinásobku průměrné hrubé mzdy za rok předcházející smrti poškozeného (v nyní posuzované věci pojišťovnou vypočteno na 552 000 Kč). Ve srovnání s ustálenou rozhodovací praxí se tak dovolateli jeví přiznaná částka 750 000 Kč jako nepřiměřená. 7. Ve vztahu k částce určené jako náhrada nemajetkové újmy poškozené A. M. dovolatel uvedl, že celková suma 2 000 000 Kč se skládá z částky 500 000 Kč jako náhrady za újmu vzniklou ztrátou blízkého člověka podle § 2959 o. z. (tuto výši dovolatel nezpochybňuje) a částky 1 500 000 Kč jako tzv. další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z., kterou považuje dovolatel za nepřiměřeně vysokou. Poukázal v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, a ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 a dále na vybranou judikaturu trestních soudů, např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 8 Tdo 46/2013, s tím, že například oběti znásilnění byla přisouzena náhrada nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, oběti vyhrožování střelnou zbraní ve výši 10 000 Kč. 8. Obviněný uzavřel, že okresní soud nesprávně aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku upravující náhradu nemajetkové újmy a porušil zásadu legitimního očekávání vyjádřenou v § 13 o. z. tím, že rozhodl jinak než soudy rozhodly v jiných podobných případech. Krajský soud toto nesprávné hmotněprávní posouzení potvrdil, své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a nevypořádal se s ustálenou rozhodovací praxí, na niž dovolatel poukazoval už ve svém odvolání. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, dále aby zrušil v rozsudku soudu prvního stupně výroky týkající se náhrady nemajetkové újmy nezl. AAAAA a A. M., a aby sám určil výši této náhrady jmenovaným poškozeným. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného písemně vyjádřila tak, že dovolání je v daném případě přípustné (odvolací soud rozhodoval také o otázce trestu), avšak je zjevně neopodstatněné. Uvedla, že o náhradě nemajetkové újmy poškozeného nezletilého AAAAA soudy rozhodly v souladu s ustanovením § 2959 o. z. a s judikaturou. Provedla srovnání s případem řešeným zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, s tím, že i tam šlo o případ dopravní nehody s porušením důležité povinnosti, přičemž míru nedbalostního zavinění na straně obviněného nelze hodnotit jakkoli v jeho prospěch, když dopravní nehodu nespoluzavinil nikdo z poškozených, poškozený podobně jako v judikovaném případě přišel o jednoho z rodičů v útlém věku pouhých osmi let, a to stejně náhle a neočekávaně, navíc v době blízké jeho narozeninám. Nezletilý zde sice nebyl účastníkem dopravní nehody, byl však nucen od útlého věku vyrůstat pouze u matky a chybějící mužský vzor mohl nalézat v pozdější době při uskutečňování pravidelného kontaktu s otcem podle uzavřené dohody rodičů. Částku 750 000 Kč lze akceptovat, není nepřiměřená, a to zvláště za situace, kdy se nezletilému nepřítomnému u hlavního líčení nedostalo žádného morálního zadostiučinění způsobem uchopitelným s přih