7 Tdo 15/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 15/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 1. 2019 Spisová značka:7 Tdo 15/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.15.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 148 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 15/2019-28USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K., nar. XY ve XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 11 To 145/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 97/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2018, č. j. 11 To 145/2018-467, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 3. 2018, č. j. 2 T 97/2016-389. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Trutnově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 3. 2018, č. j. 2 T 97/2016-389, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 148 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 3 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 8. 2018, č. j. 11 To 145/2018-467, v celém rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a nově rozhodl při nepatrně pozměněné skutkové větě tak, že obviněného uznal vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za což ho podle § 148 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil k peněžitému trestu v celkové výši 3 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, mu podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 9. 10. 2015 okolo 10:30 hod. v obci XY v době mimo službu umožnil při venčení dvou policejních psů jejich volný pohyb bez náhubku, přičemž služební pes Obelix za situace, kdy jej obviněný nemohl pro větší vzdálenost řádně sledovat a bezpečně ovládat, zaútočil na ohrazeném pozemku majitelky A. K. na poškozenou H. H., která se zde právě v tuto dobu nacházela, a to tím způsobem, že se jí zakousl do pravé horní končetiny v místě nad loktem, při tomto v důsledku působení síly psa poškozená prudce upadla na zem, a to na záda a na hlavu, následně pokračoval útok do oblasti holeně dolní levé končetiny, kam se pes také snažil zakousnout. Útok trval několik sekund do odvolání psa obviněným. Při napadení došlo ke zranění poškozené s omezením v běžném způsobu života po dobu nejméně tří měsíců. Tímto jednáním porušil obviněný prevenční povinnost uloženou mu ustanovením § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dále povinnost vyplývající z čl. 24 písm. j) Pokynu policejního prezidenta č. 145/2014, kterým se upravuje činnost služební kynologie. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla splněna podmínka porušení důležité povinnosti, a to jak prevenční povinnosti podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., tak povinnosti podle čl. 24 písm. j) Pokynu policejního prezidenta č. 145/2014. Nepřímo také namítl, že chybí na jeho straně zavinění. Pravidelně venčil psy na soukromé pastvině, kam byl nepovolaným osobám vstup zakázán a zdůraznil, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby zde předpokládal pohyb cizích osob. Nemohl tedy předpokládat, to ani z nedbalosti, že další subjekt poruší povinnost zdržet se užívání cizího majetku, tedy že se dopustí protiprávního jednání vůči vlastníkovi nemovitosti. Prevenční povinnost stíhá každého pouze při jeho aktivním postupu, konání. Psa byl schopen sledovat a ovládat, což bez problému učinil. Zdůraznil, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem zranění poškozené. V neposlední řadě namítl porušení práva na spravedlivý proces, kdy soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru kynologie, ale sám si učinil odborný závěr, ačkoli k tomu není oprávněn. Poukázal na to, že pes je vycvičen pro kategorii „V“, tedy jednu z nejpřísnějších, kdy postup přezkušování zahrnuje i reakci na cizí osoby. Dále upozornil na charakter zranění poškozené, které podle něj neodpovídá tomu, jak útok psa popsala. K porušení práva na spravedlivý proces došlo také tím, že odvolací soud svým rozhodnutím porušil zásadu soudcovské nezávislosti, neboť soud prvního stupně zavázal k takovému hodnocení důkazů, jak sám predikoval. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a zprostil jej obžaloby, případně aby přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky stran porušení práva na spravedlivý proces v podstatě nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, navíc jsou neopodstatněné. Namítaný neprovedený důkaz nelze považovat za opomenutý, neboť soud odůvodnil, proč považuje tento důkazní návrh za nadbytečný. Nelze shledat, že by odvolací soud vydával jakékoliv nezákonné pokyny jak který důkaz hodnotit, ale jednalo se o obecné pokyny k novému, řádnému a logickému hodnocení důkazů. Na podkladě předchozího zrušovacího rozhodnutí pak soud prvního stupně důkazy znovu sám provedl a sám je řádně hodnotil, aniž by byl zavázán k tomu, jak jednotlivé důkazy hodnotit. V zásadě lze souhlasit s obviněným, co se týká jeho námitek, kterými brojí proti závěru soudů o naplnění znaků předmětného přečinu, neboť skutečně k jejich naplnění nedošlo. Nebyl naplněn znak porušení důležité povinnosti. Důležitou lze povinnost označit tehdy, pokud její porušení má zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život a zdraví, přičemž toto je nutno zvažovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. V řadě případů je nasazení náhubku ve spojení s vodítkem důležitou povinností, neboť volně pobíhající pes bez náhubku může být zdrojem nebezpečí pro další osoby, nicméně v tomto případě podle něj k porušení důležité povinnosti nedošlo, neboť šlo o venčení psa na soukromé pastvině ohrazené elektrickým ohradníkem, kde se zpravidla nepovolané osoby nepohybují. Další znak, který nebyl naplněn, je znak nedbalosti. Poškozená vstoupila na soukromou, ohrazenou pastvinu bez jakéhokoliv právního důvodu a sama si tak počínala protiprávně. Z judikatury vyplývá, že nelze po člověku požadovat, aby předvídal, že se další lidé budou chovat protiprávně. Nelze tedy trvat na tom, že obviněný vědět měl a mohl, že se na ohrazené soukromé pastvině bude vyskytovat poškozená. I vzhledem k tomu, že obviněný pohledem zkontroloval, zda se někdo nepohybuje na přilehlé účelové komunikaci, ze které lze něčí příchod rozumně očekávat, lze usoudit, že si obviněný počínal přiměřeně opatrně dané situaci, tedy nikoliv nedbale. Dále poukázal na judikaturu, podle které poranění způsobené kousnutím psa zakládá u majitele psa trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti jen tehdy, jestliže majitel znal nebo mohl znát jeho nebezpečnost. Lze přitom pochybovat i o naplnění kauzálního nexu. Rozhodným podnětem k útoku psa totiž bylo neopatrné jednání samotné poškozené, která musela být při vstupu na cizí ohrazenou pastvinu srozuměna s tím, že se vystavuje riziku útoku zvířete, ať už pasoucího se dobytka, či psů hlídajících pasoucí se stádo. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný repliku a uvedl, že se stanoviskem státního zástupce se plně ztotožňuje. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a