7 Tdo 1511/2011 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1511/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:21. 12. 2011 Spisová značka:7 Tdo 1511/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1511.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1511/2011-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. prosince 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Š. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočka ve Zlíně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 6 To 267/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 27/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 31 T 27/2011, byl obviněný Š. A. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb ve výši 200 Kč denní sazby, celkem tedy ve výši 40.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců pro případ, že obviněný nezaplatí v stanovené lhůtě peněžitý trest. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Usnesením Krajského soudu v Brně-pobočka ve Zlíně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 6 To 267/2011, bylo odvolání obviněného proti rozhodnutí soudu I. stupně podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že skutek, kterým byl uznán vinným, není přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, když se jedná o trestný čin úmyslný a on uvedený skutek nespáchal úmyslně. Nesouhlasí s tvrzením, že věděl, že nesmí řídit na území České republiky a zneužil řidičský průkaz Slovenské republiky. Řidičský průkaz České republiky pozbyl z důvodu dosažení 12 bodů a řádně ho odevzdal. Dovolatel měl za to, že tím, že vlastní také řidičský průkaz Slovenské republiky, může nadále řídit i na území České republiky. Pokud by skutečně věděl, že na území České republiky nesmí používat řidičský průkaz Slovenské republiky, určitě by to neudělal. V oznámení Magistrátu města Ostravy o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení bylo pouze uvedeno, že pozbývá řidičské oprávnění. Nebyl poučen o tom, že na území ČR nesmí řídit na základě řidičského oprávnění Slovenské republiky. Proto jeho jednání lze vyhodnotit jen jako nevědomou nedbalost. Dále obviněný v dovolání uvádí, že oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení není rozhodnutím orgánu veřejné moci, ale pouze oznámením o skutečnosti s poučením, že uplynutím 5 pracovního dne od jeho doručení pozbývá řidičské oprávnění, které však vyplývá ze zákona a ne z rozhodnutí orgánu veřejné moci. Dovolatel nesouhlasí s názorem nalézacího soudu, že výzva je úkonem vykonávacího řízení, kterým jsou realizovány sankce z dřívějších rozhodnutí o dopravních přestupcích, a trvá na tom, že výzva není rozhodnutím, kterým mu bylo odňato řidičské oprávnění. Poukazuje přitom na to, že již jednotlivými rozhodnutími o dopravných přestupcích byl potrestán, resp. mu byla uložena sankce, a proto oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení nemůže být rozhodnutím orgánu veřejné moci, protože by šlo o duplicitní sankci. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dříve sporná otázka právního posouzení jednání řidiče, který řídí motorové vozidlo přesto, že pozbyl řidičské oprávnění v důsledku „vybodování“, byla již vyřešena stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu schváleným na zasedáních kolegia ve dnech 21. 10. 2010 a 27. 10. 2010 pod sp. zn. Tpjn 302/2010. Z tohoto stanoviska jednoznačně vyplývá, že - stručně řečeno - „vybodovaný“ řidič, který řídí motorové vozidlo přesto, že u něho proběhla procedura podle 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., popř. bylo pravomocně rozhodnuto podle § 123f odst. 3, citovaného zákona, se dopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na argumentaci citovaného stanoviska státní zástupce v celém rozsahu odkazuje a námitky obsažené v závěrečné části dovolání považuje za bezpředmětné. Tvrzení obviněného, že měl za to, že může na území České republiky nadále řídit motorové vozidlo na podkladě řidičského průkazu Slovenské republiky, nalézací soud neuvěřil a vycházel z toho, že obviněný věděl, že nesmí na území České republiky řídit a že řidičského průkazu Slovenské republiky zneužil (str. 4 rozsudku). Námitky dovolatele jsou tedy v tomto směru námitkami primárně skutkovými a při striktním posouzení neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Je nicméně skutečností, že výše uvedené skutkové tvrzení soud nijak blíže neodůvodnil. Konstatuje proto, že, pokud by tvrzení obviněného odpovídalo skutečnosti, šlo by z jeho strany o negativní právní omyl o protiprávnosti činu. Dovolatel jako účastník silničního provozu na území ČR byl ale povinen znát úpravu zákona č. 361/2000 Sb., a to včetně úpravy režimu bodového hodnocení řidičů a „vybodování“. V ustanovení § 123c odst. 7 citovaného zákona je při tom výslovně stanoveno, že dosáhne-li řidič, který je držitelem řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, celkového počtu 12 bodů, pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku. Smysl úpravy § 123a a násl. zákona č. 361/2000 Sb., samozřejmě nespočívá pouze ve fyzickém odnětí řidičského průkazu řidiči, ale především v tom, aby neukázněný řidič byl na určitou dobu vyřazen ze silničního provozu. Pokud by právní stav byl takový, že by „vybodovaný“ držitel tuzemského a současně cizího řidičského průkazu sice musel odevzdat český řidičský průkaz, mohl by však na území ČR i nadále neomezeně řídit motorové vozidlo na základě řidičského průkazu cizího státu, šlo by v podstatě o absurdní situaci, která by negovala smysl úpravy § 123a a násl. zákona č. 361/2000 Sb. Pokud by obviněný skutečně vycházel z takovéto logiku postrádající představy o právní úpravě, šlo by o omyl, kterého se při zákonem mu uložené znalosti jeho se týkající právní úpravy mohl vyvarovat a který je tudíž neomluvitelný. Námitky dovolatele týkající subjektivní stránky souzeného přečinu tedy státní zástupce nepovažuje za důvodné ani v případě, že by byly posouzeny jako odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněný uplatnil v dovolání výhrady, které odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitku, kterou obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Založil jí na tvrzení, že se domníval, že i poté co pozbyl řidičský průkaz České republiky z důvodu dosažení 12 bodů, může nadále řídit na území České republiky, nakolik má také řidičský průkaz Slovenské republiky, a tedy nespáchal čin úmyslně, nýbrž v nevědomé nedbalosti. Dovolatel jako účastník silničního provozu je povinen znát právní úpravu týkající se této oblasti, a tedy zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, jak již uvedl státní zástupce. Tento zákon totiž upravuje práva a povinnosti účastníků silničního provozu, pravidla tohoto provozu, jakož i řidičská oprávnění, řidičské průkazy a působnost a pravomoc příslušných orgánů ve věcech provozu na pozemních komunikacích. Na základě dosažení 12 bodů v záznamu v registru řidičů mu bylo zasláno oznámení Magistrátu města Ostrava (č. l. 11 spisu), ve kterém bylo uvedeno, že uplynutím 5 pracovních dnů od doručení pozbývá řidičské oprávnění, a to na základě § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. Principem bodového systému je přidělování předem stanoveného počtu bodů za porušení konkrétních ustanovení zákona o silničním provozu. Bodový systém tak představuje vlastně určitý administrativní postup, kterým se hodnotí z