7 Tdo 163/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 163/2025-688 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. 3. 2025 dovolání obviněného R. P. podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 11 To 91/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 78/2022 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného R. P. zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 11 To 91/2024, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 1 T 78/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc obviněného R. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2023, č. j. 1 T 78/2022-509, byl obviněný R. P. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu a s uložením povinnosti, aby ve zkušební době podle svých možností a sil uhradil vzniklou škodu. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené obchodní společnosti Ecopal, s. r. o., na náhradu škody částku 930 490 Kč. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto tak, že spoluobviněný J. H. byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. 2. Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v červnu 2020 v obci XY, okres XY, v kanceláři obchodní společnosti Conticon, s. r. o. (dále jen „společnost Conticon“), jménem této společnosti sjednal s obchodní společností Ecopal, s. r. o. (dále jen „společnost Ecopal“ nebo „poškozená“), ústní dohodu o pronájmu dvou strojů na těžbu dřeva v majetku společnosti Ecopal s měsíčním nájemným za jeden stroj ve výši 90 000 Kč a následným odkupem těchto strojů, aniž by měl úmysl něčeho uhradit, přičemž písemná smlouva podepsaná obviněným byla dne 30. 7. 2020 zaslána do e-mailové schránky jednatele poškozené, následně dvě vystavené zálohové faktury za pronájem strojů za měsíce, červenec, srpen, září a říjen 2020 na celkovou částku 930 490 Kč nebyly společností Conticon uhrazeny. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Hradci Králové obviněný neměl oprávnění od společnosti Conticon smlouvu uzavřít, čímž uvedl v omyl Milana Drobného, jednatele poškozené, které tak způsobil škodu ve výši 930 490 Kč. 3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho proti dalším jeho se týkajícím výrokům, a odvolání státní zástupkyně, podané proti výroku, jímž byl spoluobviněný J. H. zproštěn obžaloby, byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2024, č. j. 11 To 91/2024-631, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil námitky proti tomu, že o odvolání bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, ačkoli včas požádal o odročení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. V rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. namítl, že v hrubém rozporu s důkazy, konkrétně s výpovědí svědka Milana Drobného (dále také jen „svědek“), je zjištění soudů, podle něhož smlouvu o nájmu uzavřel on sám, a nikoli spoluobviněný J. H. Poukázal na časové údaje o průběhu jednání, na kterém byl nájem dohodnut. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplňující výslech svědka k tomu, zda s J. H. jednal skutečně až v září 2020, jak zjistily soudy, anebo již v červnu 2020, což mělo zásadní význam z hlediska otázky, kdo skutečně sjednal smlouvu o nájmu strojů. Uvedl, že svědek nemohl být uveden v omyl o rozsahu zmocnění obviněného, protože mu byl znám obsah plné moci, kterou obviněný měl od společnosti Conticon. Zdůraznil, že společnost Conticon věděla, že smlouva o nájmu strojů byla uzavřena, využívala pronajaté stroje a inkasovala z toho příjmy převyšující náklady, aniž se vůči poškozené dovolávala nějakých důsledků překročení jeho jednatelského oprávnění. V této spojitosti zmínil ustanovení § 446 o. z. Konstatoval, že pokud nebyly uhrazeny faktury za pronájem strojů, stalo se tak z jiných důvodů, než které by mu bylo možné přičítat. Za nesprávnou označil tu část popisu skutku ve výroku o vině, kde je použito slov „aniž by měl úmysl něčeho uhradit“, neboť nejednal svým jménem a předpokládal, že závazek platit nájemné bude plnit společnost Conticon z příjmů inkasovaných na podkladě provozování strojů jako předmětu nájmu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebylo porušeno žádné ustanovení trestního řádu ani ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K dalším námitkám obviněného zaujal názor, že mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů není žádný extrémní rozpor, že navrhovaný doplňující výslech svědka nemá povahu tzv. opomenutého důkazu a že právní posouzení skutku odpovídá zákonu. Poukázal na to, že dovolání je založeno na opakování námitek, s nimiž se soudy náležitě vypořádaly. Dovolání proto označil za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. a nelze ho odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení v části týkající se obviněného a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 8. Tím, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, nebylo porušeno žádné ustanovení trestního řádu. Obviněný v dovolání ostatně ani neuvedl, které ustanovení by mělo být postupem Krajského soudu v Hradci Králové porušeno. 9. Při splnění obecných podmínek konání veřejného zasedání, které se vztahují zejména k tomu, aby u obviněného byla zachována lhůta alespoň pěti dnů od doručení předvolání nebo vyrozumění (§ 233 odst. 2 tr. ř.), je jediným důvodem vylučujícím konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného okolnost, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Vyplývá to z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jinak lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obviněného v zásadě bez ohledu na to, co je důvodem jeho nepřítomnosti, zda tento důvod doložil, zda se omluvil, zda požádal o odročení apod. Pokud obviněný namítal, že včas požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, který doložil lékařskou zprávou, míjí se to s ustanovením § 263 odst. 4 tr. ř. 10. Za situace, kdy obviněný nebyl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vyvstává nanejvýš otázka, zda postup Krajského soudu v Hradci Králové nekolidoval s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něho každý má mimo jiné právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Právo obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti ovšem neznamená, že obviněnému musí být umožněna přítomnost při každém úkonu řízení. Z ústavního hlediska je podstatné, aby řízení jako celek odpovídalo zásadám spravedlivého procesu, v jehož průběhu musí být obviněnému zejména umožněno vyjádřit se ke skutkové i právní stránce věci a k prováděným důkazům, přednést svou obhajovací argumentaci a navrhnout důkazy ve svůj prospěch. Toto bylo obviněnému v plném rozsahu umožněno v hlavním líčení a tím bylo v potřebné míře dosaženo účelu práva obviněného na projednání věci v jeho příto