7 Tdo 170/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 170/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 3. 2015 Spisová značka:7 Tdo 170/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.170.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Křivé obvinění Podvod Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 205 odst. 2 tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 345 odst. 1 tr. zákoníku § 345 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 170/2015-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 9 To 419/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 120/2014, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 26 T 120/2014, uznal obviněného J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 3) rozsudku pokusem zločinu křivého obvinění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku. Podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Jako uvedené trestné činy posoudil Okresní soud v Kladně skutky spočívající v tom, že obviněný 1) dne 16. 5. 2013 v blíže nezjištěné době od půlnoci do 13:30 hod. v K. v ulici K., z baru Mystic Club, v němž se nacházel se svolením poškozeného M. B., odcizil celkem 35 lahví alkoholických nápojů v celkové hodnotě 7.562,- Kč, dva sudy 10º piva zn. Gambrinus o objemu 50 litrů v hodnotě celkem 4.800,- Kč a jeden sud 11º piva zn. Gambrinus v hodnotě celkem 1.902,- Kč, 3 ks čistících prostředků nezjištěné značky v hodnotě celkem 300,- Kč, čímž způsobil poškozenému M. B. celkovou škodu ve výši 15.171,- Kč a poškozené společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., škodu ve výši 1.902,- Kč, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 10. 2010, sp. zn. 6 T 137/2010, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2010, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který vykonal dne 22. 7. 2012, 2) od přesně nezjištěné doby v létě 2013 do 24. 9. 2013 vědomě nepravdivě tvrdil poškozené M. B., a v tomtéž ji i opakovaně utvrzoval, že jeho známý B. Z., zabývající se prodejem nemovitostí, jim pomůže k nižší kupní ceně rodinného domu v K. a zařídí převod nemovitosti za výhodnější cenu, a v důsledku toho obviněný J. S. dne 24. 9. 2013 převzal od poškozené M. B. finanční hotovost ve výši 500.000,- Kč s legendou, že peníze musí ukázat B. Z. a s ním ihned poté realizovat po právní stránce koupi nemovitosti, po převzetí peněz v automobilu poškozené M. B. v K. na ulici P. obviněný J. S. automobil opustil, poškozenou M. B. již nekontaktoval a peníze jí nevrátil, čímž jí způsobil škodu ve výši 500.000,- Kč, 3) dne 2. 6. 2014 v době od 9:15 hod. do 10:44 hod ve Vazební věznici P. – R., po opakovaném poučení o trestnosti křivého obvinění, ve snaze vyhnout se vlastnímu trestnímu stíhání, uvedl do protokolu o výslechu na svou obhajobu vědomě nepravdivou informaci, že byl fyzicky napaden a okraden svým známým M. N., kterého osobně zná a kterého označil nezaměnitelným způsobem, jímž měl být dne 24. 9. 2013 v K. v blíže nezjištěném vchodě v ulici R. fyzicky napaden poté, co na toto místo šel po údajné předchozí telefonické domluvě s M. N., ukázat mu finanční hotovost ve výši 500.000,- Kč, patřící poškozené M. B., určenou na koupi domu, kterou měl podle aktuální výpovědi obviněného J. S. údajně zprostředkovat právě M. N., který se následně měl za použití fyzického násilí vůči obviněnému J. S. této hotovosti zmocnit a dále měl obviněnému J. S. odcizit z kapsy bundy mobilní telefon zn. Samsung a poté z místa odejít neznámo kam, ačkoliv M. N. zemřel již 4. 9. 2013. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 9 To 419/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Václava Marka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to jen proti výroku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů zaměnily objekty trestných činů křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku a křivé výpovědi podle § 346 tr. zákoníku. Uvedl, že pokud neobstojí právní kvalifikace skutku podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, protože je tu „nezpůsobilý předmět trestného činu“, nemůže být dána ani právní kvalifikace skutku podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, neboť mrtvý člověk nemá právní subjektivitu. Existenci případné nemajetkové újmy soudy obou stupňů podle jeho názoru nezjistily, neboť soud prvního stupně uvedl, že nepravdivý údaj nepřekročil hranice policejní služebny a nezasáhl tak osobnostní sféru zemřelého M. N. Odvolací soud na tyto závěry odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí. Obviněný má za to, že posouzení skutku jako pokusu zločinu křivého obvinění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku by připadalo v úvahu, pokud by obviněný v době, kdy vypovídal, nevěděl o tom, že křivě obviněná osoba již nežije. Jestliže to však věděl, nemůže se jednat o dokonaný zločin, ani o jeho pokus. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 9 To 419/2014, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že nemůže obstát námitka obviněného, že ustanovení § 345 tr. zákoníku je určeno výlučně k ochraně křivě obviněné osoby, neboť ustanovení § 335 až § 351 tr. zákoníku chrání především důležité zájmy spjaté s činností státu a jeho orgánů před různými formami jednání, která narušují řádnou činnost orgánů veřejné moci, ztěžují výkon správy státu nebo realizaci některých práv občanů. Ze systematického zařazení ustanovení § 345 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že objektem trestného činu podle tohoto ustanovení není pouze zájem na ochraně osob před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, ale především zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů. Poukázal na to, že neúčelná aktivita orgánů činných v trestním řízení může být vyvolána i křivým obviněním učiněným bez úmyslu pachatele přivodit trestní stíhání jiné osoby, neboť bez ohledu na úmysl osoby sdělující nepravdivé údaje jsou orgány činné v trestním řízení povinny stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví. Stejně tak může být do činnosti těchto orgánů zasaženo i nepravdivým obviněním směřujícím proti zemřelé osobě, protože i v takovém případě je nutno konat úkony směřující ke zjištění, zda je namístě věc odložit podle § 159a odst. 1 tr. ř. nebo podle § 159 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že neobstojí ani námitka obviněného, podle které je zemřelá osoba „nezpůsobilým předmětem útoku“ z hlediska ochrany zájmů křivě obviněné osoby. Ochrana cti a vážnosti člověka bez dalšího nekončí jeho smrtí, a proto sdělení, že zemřelá osoba se za svého života dopustila trestného činu, nepochybně představuje znevážení její památky. Uzavřel, že i křivé obvinění ze spáchání trestného činu již nežijící osoby, o jejíž smrti pachatel v době vyslovení nepravdivého tvrzení věděl, předpokládal však, že žila v době údajného spáchání trestného činu, směřuje jak proti zájmu na ochraně řádné činnosti státních orgánů, tak proti zájmu na ochraně cti a důstojnosti člověka. Právní kvalifikace skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je tedy správná. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatn