7 Tdo 179/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 179/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 3. 2025 Spisová značka:7 Tdo 179/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.179.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Znásilnění Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 179/2025-349 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného Y. Ş. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 5 To 138/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 43/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Y. Ş. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 44 T 43/2023, byl obviněný Y. Ş. uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1, § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy. 2. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 5 To 138/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Obviněný se podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 zmíněného pokusu trestného činu dopustil dne 6. 9. 2022 v přesně nezjištěné době mezi 00:30 hodin až 00:45 hodin, v suterénu klubu XY, nacházejícího se na ul. XY XY, Praha 1. Tam zatáhl poškozenou A. D. proti její vůli a přes její aktivní obranu, kterou dávala najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním tak, že se mu vzpírala a snažila se ho odstrčit, což doplnila opakovaně slovně tím, že „teď nechce“, na pánské toalety, kde ji natlačil do oddělené kabinky a stoupl si před dveře, aby poškozené zabránil v odchodu. Poté poškozenou začal líbat a objímat, na což opět reagovala se slovy, že teď nechce, což ale ignoroval a poškozené vyhrnul šaty nad oblast pasu, kde ji začal osahávat a snažil se prsty ruky proniknout do její vagíny, čemuž se poškozená bránila tak, že jeho ruku opakovaně odstrkovala a snažila se otevřít dveře kabinky, dále ji nutil, aby ho osahávala a chtěl po ní, aby vzala jeho penis do úst, následně se do ní snažil proniknout, což se mu nepodařilo z důvodu nedostatečného ztopoření. Následně byl vyrušen příchodem kamarádek poškozené, které otevřely dveře kabinky a obviněný z místa utekl. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal dne 29. 11. 2024 obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V úvodu dovolání (pod bodem I.) se nejprve obsáhle zabýval svým návrhem na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265o tr. ř. Uvedl, že jednání odvolacího soudu proběhlo v jeho nepřítomnosti a bez přítomnosti tlumočníka. Ani původní obhájce, ani současný obhájce nehovoří turecky, a proto mu nemohl průběh veřejného zasedání, ani usnesení odvolacího soudu přetlumočit. Překlad usnesení odvolacího soudu dosud od soudu neobdržel, přitom obdržel výzvu soudu k nastoupení trestu, ač mu ani nezačala běžet lhůta k podání dovolání, se kterou by mohl spojit žádost o odklad výkonu nástupu trestu odnětí svobody. Nebyl seznámen v jemu srozumitelném jazyce s důvody, pro které bylo jeho odvolání zamítnuto a neměl by tak začít vykonávat trest odnětí svobody, přičemž podané dovolání obsahuje zásadní námitky proti zákonnosti a ústavnosti napadeného rozhodnutí a existuje důvodný předpoklad, že Nejvyšší soud shledá důvody pro jeho zrušení. Upozornil, že ustanovení § 28 odst. 2 tr. ř. obsahuje taxativní výčet písemností, které musí být obviněnému vyhotoveny v překladu do jeho mateřského jazyka (pokud neovládá český jazyk). Pokud je s doručením písemnosti spojen začátek běhu lhůty, považuje se písemnost za doručenou až doručením písemného překladu. Následkům nedoručení povinně překládaných písemností se zabýval Ústavní soud. 6. V další části dovolání (pod bodem II.) obviněný uvedl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Celé trestní řízení, jakož i rozhodnutí obou soudů, stojí na výpovědi poškozené a několika jejích kamarádek. Přitom výpovědi jak poškozené samotné, tak uvedených svědkyň jeví značné rozpory, které oba soudy v jeho neprospěch přehlížely, ač na ně upozorňoval. Poukázal například na rozpory ve výpovědi svědkyně M. R. V původním vysvětlení svědkyně uvedla, že se s obviněným ještě jednou políbila v prostoru před toaletami, než se mu vymanila a odešla, avšak v hlavním líčení vypověděla odlišně, nejen že popřela políbení, ale tvrdila, že se ji obviněný pokoušel zatáhnout na toalety, před čímž utekla nahoru po schodech. Významné rozpory se objevují také ve výpovědích poškozené. V přípravném řízení hovořila o tom, že byla donucena k felaci, zatímco v hlavním líčení toto tvrzení zcela vynechala. Další nesrovnalost v její výpovědi se týká okamžiku, kdy její kolegyně dorazily ke kabince. V jedné verzi tvrdila, že na ně mluvila, v jiné naopak uvedla, že je sice slyšela volat, ale neozvala se jim. Stejně tak existují rozpory v tvrzeních, co mělo předcházet trestnému činu, jakož i co mělo bezprostředně následovat. Soud měl podle obviněného postupovat podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., tedy přečíst předchozí výpověď svědkyň K. K. a M. R., upozornit svědka na odchylky v podstatných bodech a dotázat se na důvody rozdílů. Obvodní soud však vzal v úvahu pouze výpovědi z hlavního líčení a ignoroval jejich výpovědi z přípravného řízení. Obviněný přitom v této souvislosti upozorňoval a dokládal zjevnou domluvu mezi svědkyněmi a poškozenou, které svůj postup a výpovědi před soudem prokazatelně koordinovaly v jeho neprospěch. 7. Rozhodná skutková zjištění jsou pak podle obviněného založena na procesně nepoužitelných důkazech, a to telefonickém výslechu poškozené. Tento postup je v rozporu s právními předpisy a zásadami trestního řízení, zejména s právem na spravedlivý proces. Trestní řád ani jiný právní předpis nepřipouští možnost výslechu poškozené pouze za použití telefonického spojení. Pokud si poškozená nepřála být ve vizuálním kontaktu s obviněným, měl soud postupovat podle § 20 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“), ve spojení s § 111a tr. ř. a zajistit výslech s využitím audiovizuální techniky. Hlavní povinností obvodního soudu bylo posoudit zejména věrohodnost poškozené, jejíž výpověď byla jediným přímým důkazem, přitom poškozenou ani neviděl. Tuto možnost neměla tedy ani obhajoba, čímž bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces. 8. Upozornil také, že mezi poškozenou a svědkyněmi probíhala facebooková komunikace při jednání soudu, což vyvolává pochybnosti o tom, jak by svědkyně vypovídaly, kdyby předem a v průběhu hlavního líčení komunikaci nevedly. Soud však svědkyně v jejich jednání podporoval, což svědčí o absenci nestrannosti soudu při rozhodování v jeho věci. 9. Podle další argumentace nebyla naplněna skutková podstata trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by vyvíjel na poškozenou jakékoli násilí, přičemž zdůraznil, že pokud by od poškozené obdržel jasný signál, že si nepřeje v jednání pokračovat, okamžitě by ho zanechal. Poškozená intimnosti mezi nimi iniciovala a veškerý další její popis skutečností je lživý, vykonstruovaný ve spolupráci s jejími kamarádkami – svědkyněmi. Jeho jednání byl pouze pokus o dobrovolný pohlavní styk s poškozenou. Soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. 10. V návaznosti na zmíněné námitky obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a také rozsudek soudu prvního stupně a aby ho zprostil obžaloby, případně, aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. 11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídají mu námitky obviněného proti správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování, zejména pokud jimi polemizoval s obsahem výpovědí svědků a o jejich vzájemném ovlivňování a koordinaci. Rovněž