7 Tdo 188/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 188/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 3. 2023 Spisová značka:7 Tdo 188/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.188.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 2 písm. c) předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 188/2023-2305 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 3. 2023 o dovoláních obviněných M. C., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava, a J. Z., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 6 To 11/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 8/2019 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. C. a J. Z. odmítají. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2021, č. j. 30 T 8/2019-2137, byli obvinění M. C. a J. Z. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců s tím, že oba byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Dále jim byly uloženy tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací každému na dobu pěti let. 2. Jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění v Ostravě a na dalších místech po předchozí domluvě, přípravě, rozdělení úloh a vedeni společným zištným úmyslem zkrátit daň z přidané hodnoty neoprávněným uplatňováním nadměrného odpočtu obviněný M. C. jako jednatel obchodní společnosti C. m., nechal do jejího účetnictví zahrnout účelově vyhotovené podklady, podle kterých byly nejméně v období od 10. 5. 2016 do 11. 7. 2017 pořizovány různé služby a zboží od obchodních společností S.-s., G. M., a N.-o., což mu bylo umožněno obviněným J. Z., který tyto obchodní společnosti fakticky řídil a ovládal prostřednictvím jím dosazených statutárních zástupců. Následně jménem obchodní společnosti C. m., u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště Ostrava III, v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty, specifikovaných ve výroku o vině, neoprávněně uplatnili nárok na odpočet daně na vstupu, přičemž do daňových přiznání zahrnuli fiktivní údaje o přijatých zdanitelných plněních podle faktur od obchodních společností S.-s., G. M., a N.-o., přestože věděli, že k plněním podle těchto faktur nedošlo, a tím zkrátili daň z přidané hodnoty a způsobili státu škodu ve výši 6 409 342 Kč. 3. Odvolání obviněných, podaná proti výrokům o vině a trestu, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2022, č. j. 6 To 11/2022-2216, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 4. Obvinění podali dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Každý z obviněných napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání. 5. Obviněný M. C. podal dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slovně vyjádřil jako „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ a jako „porušení práva na spravedlivý proces“. Poukázal na to, že popis skutku ve výroku o vině obsahuje hodnotící pasáže, pokud jde o to, že obchodní společnost C. m., uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty neoprávněně a že se tak stalo na základě fiktivních faktur. Zároveň vyjádřil názor, že od těchto pasáží je třeba odhlédnout. Vytkl, že soudy jen převzaly závěry, které správce daně (finanční úřad) učinil ve správním řízení, a bez dalšího z nich vyvodily neoprávněnost nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Zdůraznil, že podle správce daně obchodní společnost C. m., jako daňový subjekt pouze neprokázala nárok na odpočet, a namítl, že soudy na tomto podkladě chybně usoudily na neoprávněnost odpočtu. Za nelogický označil závěr soudů, že faktury, o které se opíralo uplatnění nároku na odpočet, byly fiktivní, když na druhé straně faktury vystavené obchodní společností C. m., jejím odběratelům fiktivní nebyly. Zpochybnil také naplnění subjektivní stránky trestného činu, tj. úmysl, a dohodu s obviněným J. Z. o krácení daně. Obviněný M. C. se dovoláním domáhal, aby ohledně něho Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů. 6. Obviněný J. Z. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že nespáchal skutek uvedený ve výroku o vině, neboť mu nelze klást za vinu podávání daňových přiznání za obchodní společnost C. m. Poukázal na to, že nebyl jejím statutárním orgánem, manažerem ani zaměstnancem a že nemohl nijak zasahovat do jejího obchodního a finančního vedení. Zdůraznil, že daňová přiznání podával obviněný M. C. a že ten nese odpovědnost za to, jaké údaje uvedl do daňových přiznání zmíněné obchodní společnosti a jaké doklady zařadil do jejího účetnictví. On sám v době spáchání posuzovaného skutku nebyl jednatelem obchodních společností S.-s., G. M., a N.-o., a že doklady vystavené těmito obchodními společnostmi nepodepsal. Tyto doklady si obviněný M. C. mohl nechat vyrobit kýmkoli, případně si je mohl vyrobit sám a pak je zařadit do účetnictví obchodní společnosti C. m. Kromě toho obviněný J. Z. namítl vady rozsudku spočívající v tom, že v rozsudku není uvedeno jméno náhradního člena senátu, který se účastnil hlavního líčení, že výrok o vině obsahuje pouze popis jednání obviněného M. C., že celková výše škody uvedená ve výroku neodpovídá součtu dílčích částek představujících zkrácení daně jednotlivými útoky, že tzv. právní věta výroku o vině a právní kvalifikace nejsou uvedeny u každého z obviněných samostatně a že ani o trestu nebylo rozhodnuto samostatným výrokem u každého z obviněných. Obviněný J. Z. v dovolání navrhl, aby ohledně něho Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci jeho věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout s tím, že je třeba zprostit ho obžaloby. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovoláním uvedl, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není žádný zjevný, resp. extrémní rozpor, že skutková část výroku o vině je formulována jasně a srozumitelně, že formulace tzv. právní věty výroku odpovídá tomu, že šlo o spolupachatelství, že subjektivní stránka trestného činu ve formě přímého úmyslu u obviněného M. C. vyplývá ze sofistikovaného způsobu provedení činu a délky jeho páchání, že neexistuje žádná jiná osoba, která by obviněnému M. C. mohla předávat fiktivní faktury, než obviněný J. Z., že rozsah zkrácení daně byl v návaznosti na závěry správce daně zjištěn způsobem, při kterém bylo respektováno ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. o posuzování předběžných otázek, a že namítaná početní nepřesnost ve vyčíslení rozsahu zkrácení daně nemá žádný vliv na správnost právního posouzení skutku. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněných byla jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta. 8. Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájců podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněná, přičemž zčásti byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021Sb., tj. ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K dovolání obviněného M. C. 11. Pokud obviněný M. C. podal dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v této spojitosti zmínil „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, opíral se o citované ustanoven