7 Tdo 292/2022 – Nejvyšší soud

7 Tdo 292/2022-803 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovoláních obviněných 1. K. Ch., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a 2. P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 11 To 296/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 26/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných K. Ch. a P. B. odmítají. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 8. 2021, č. j. 37 T 26/2021-670, byli oba obvinění uznáni vinnými přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za který byli odsouzeni každý k peněžitému trestu v počtu sto denních sazeb s výší denní sazby 400 Kč, tedy v celkové výměře 40 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění K. Ch., P. B. a společnost P. H. zavázáni k náhradě nemajetkovou újmu v podobě nároku za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 089 246 Kč a k náhradě škody ve výši 25 300 Kč, poškozenému J. S., a to společně a nerozdílně. Poškozená pojišťovna Kooperativa, a. s. Vienna Insurance Group byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, stejně jako poškozený J. S., který byl odkázán se zbytkem svého nároku na nemajetkovou újmu podle § 229 odst. 2 tr. ř. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné právnické osoby společnosti P. H. 2. Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti se podle zjištění soudu prvního stupně obvinění K. Ch. a P. B. dopustili v podstatě tím, že jako fyzické osoby v postavení jednatelů a společníků obchodní společnosti P. H., nedbali potřebné opatrnosti při realizaci objednávek zboží a následné distribuci objednaného zboží k zákazníkům tím, že nepoučili náležitým způsobem své zaměstnance o podmínkách expedice zboží, o způsobu balení a o přepravě zboží školením zaměstnanců, vydáním interního předpisu či jinak o tom, s jakým zbožím je ve firmě obchodováno, o konkrétních podmínkách toho, jaký druh zboží a jakým způsobem má být zabalen a následně přepravován, zda u zboží existují nějaké výjimky pro způsob balení a jeho přepravu, např. ověření toho, zda zboží nespadá do kategorie nebezpečných látek ADR a zda tak nepodléhá jiným podmínkám pro způsob balení a přepravu zboží, následkem čehož poté, co si na základě objednávky ze dne 20. 8. 2019 pod č. 199801029 u společnosti P. H., objednal odběratel – A. G. vystupující za společnost M. C. C. přípravky Cleamen 420 odpady sanitární, neustanovený zaměstnanec společnosti P. H., zabalil a zaslal dne 23. 8. 2019 celkem 30 kusů přípravku Cleamen 420 odpady sanitární o objemu 1l rozdělených do dvou balení pod čísly zásilek 9027880657 a 90278840658 v kartonovém obalu bez dalšího označení prostřednictvím přepravní kurýrní služby GLS jako běžnou zásilku, čímž bylo postupováno v rozporu se všeobecnými obchodními podmínkami pro zasílání a zpracování zásilek, které stanovila společnost GLS společnosti P. H., kde podle bodu 8, pododdíl 8.1. písm. n) byly vyloučeny z přepravy služeb GLS movité věci uvedené na seznamu Úmluvy ADR, a dále v rozporu s ustanovením § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle něhož osoba předávající nebezpečné věci k přepravě je při přepravě nebezpečných věcí povinna v souladu s dohodou ADR zatřídit, zabalit a označit kusy nebezpečných věcí nápisy a bezpečnostními značkami, odesílaná zásilka obsahující výrobek složený z vysoce koncentrované kyseliny sírové patřící do kategorie ADR tak měla být s ohledem na její obsah a tzv. bezpečnostní list označena výstražnými symboly, aby nedošlo k nesprávné manipulaci se zásilkou, a to tzv. diamantem a šipkami směru uzávěrů lahví v zásilce, a přepravu tohoto zboží nemohla provádět smluvně najatá společnost GLS, ale toliko osoba řádně proškolená dle dohody ADR. V důsledku tohoto jejich jednání došlo během přepravy zásilky, které neodpovídala nebezpečnosti převáženého zboží, k poškození zásilky č. 90278840657 a dne 27. 8. 2019 v souvislosti s uskutečňovanou přepravou zboží ve skladu kurýrní služby GLS v Zápech, okres Praha-východ při manipulaci s touto zásilkou obsahující více než 51% kyselinu sírovou řidičem J. S. k tomu, že zásilka zasáhla obě jeho dolní končetiny, což mu způsobilo zranění spočívající v podvrtnutí kolenního kloubu vpravo a poleptání třetího stupně obou spodních končetin v oblasti kotníků s následným rozvinutím zánětu žil a trombózy a vyžádalo si trvání jeho pracovní neschopnosti od 27. 8. 2019 do 25. 10. 2019, přičemž výrazné omezení v obvyklém způsobu života přetrvávalo řadu týdnů a spočívalo v intenzivní bolesti, výrazném omezení chůze a jeho soběstačnosti, a současně u něho jako následek nehody vznikla a přetrvává posttraumatická stresová porucha a poruchy adaptace způsobující jeho citelnou újmu v životě. 3. Rozsudek nalézacího soudu napadli odvoláním obvinění K. Ch., P. B. a právnická osoba P. H., ve výrocích o vině a náhradě škody, státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněné právnické osoby P. H., ve výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č. j. 11 To 296/2021-744, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o trestu obviněné právnické osoby P. H., a ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy u poškozeného J. S. a bylo znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o trestu obviněné právnické osoby P. H., a o nároku poškozeného na náhradu škody a nemajetkové újmy, přičemž podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli všichni tři obvinění zavázáni společně a nerozdílně k náhradě nemajetkovou újmu ve výši 799 246 Kč poškozenému J. S., který by současně podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podali dva obvinění – K. Ch. a P. B. dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně ve znění do 31. 12. 2021 s tím, že obě v trestní věci vydaná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dále považovali za chybný výrok o náhradě škody. Vzhledem k tomu, že tak učinili jedním podáním, byla jejich argumentace zcela shodná. 5. Obvinění rozporovali závěr soudů o tom, že následkem jejich jednání u poškozeného vznikla posttraumatická stresová porucha, neboť neměl oporu v provedeném dokazování. Byl soudy učiněn výlučně na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Vlastimilem Tichým, ačkoli opakovaně upozorňovali na rozpory, jež vyšly najevo. Odvolací soud se s jejich námitkami nevypořádal, a proto odůvodnění jeho rozhodnutí učinil nepřezkoumatelným. 6. Dovolatelé rovněž namítali, že se odvolací soud nezabýval jejich návrhem na provedení důkazu jimi předloženým odborným vyjádřením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, čímž zatížil své rozhodnutí porušením ustanovení § 125 tr. ř. Toto odborné vyjádření podporovalo dříve předkládané návrhy na provedení znaleckého posudku klinickým psychologem, který by u poškozeného provedl psychologické vyšetření, a nespoléhal by se pouze na subjektivní popis a sdělení poškozeného, u něhož nelze vyloučit disimulaci či agravaci některých příznaků. Současně je schopen za pomoci psychologických testů lépe posoudit přítomnost úzkostných prožitků, vtíravých myšlenek apod. Nicméně soudy obou stupňů tento návrh na doplnění dokazování shledaly jako nadbytečný. 7. Dále obvinění poukázali na skutečnost, že obvykle je znalecký posudek z odvětví psychiatrie vypracován v kooperaci se znalcem z oboru psychologie, přičemž nebylo zřejmé, z jakého důvodu k tomu nedošlo v tomto konkrétním případě. Upozorňovali také na skutečnost, že ubezpečení znalce o jeho schopnosti spolehlivě určit, zda poškozený své potíže správně popisoval a nedocházelo u něj k disimulaci či agravaci, bylo nedostačující, jelikož jej neopravňovalo učinit takovýto odborný závěr, od toho je znalecký obor klinické psychologie. V případě pochybností o věcné správnosti znaleckého posudku, vzniká povinnost pokusit se je odstranit obstaráním dalších důkazů. Tento nález je dle obviněných zcela aplikovatelný i za situace, kdy existovaly možnosti, jak závěry znalce podložit objektivní metodou, vyšetřením, kterou znalec nevyužil. 8. Dovolatelé také konstatovali, že poškozený se jeví jako nevěrohodný, neboť v jeho výpovědi byly evidentní rozpory. Toto podpořili tvrzeními, že potvrdil znalci plánovaný zákrok spočívající v amputaci prstů na noze a autotransplantace kůže, aniž by předložil lékařskou zprávu s takovým záměrem, a po osobní prohlídce znalcem na chodbě nalézacího soudu bylo jeho tvrzení vyvráceno. Dále ve výpovědi poškozeného existoval rozpor ohledně toho, zda podal žádost o přiznání invalidního důchodu či nikoli, o jeho obtížích bezprostředně po úrazu a době ukončení pracovního poměru. Poškozený své zdr