7 Tdo 292/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 292/2025-557 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 4. 2025 dovolání obviněného M. K. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2024, sp. zn. 6 To 230/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 2/2024 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2024, sp. zn. 6 To 230/2024, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2024, sp. zn. 3 T 2/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2024, č. j. 3 T 2/2024-411, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců, dále podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na 24 měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 18. 4. 2023 kolem 10:16 hodin v Ostravě – XY řídil osobní automobil zn. Škoda Octavia v levém jízdním pruhu po ulici XY ve směru od ulice XY ke křižovatce s ulicemi XY a XY, nevěnoval náležitou pozornost situaci v provozu, zejména vyznačenému přechodu pro chodce a cyklistovi V. N., nar. XY, který stál s jízdním kolem na chodníku vpravo z hlediska směru jízdy obviněného před přechodem pro chodce a kterého mohl vidět a viděl z výrazně větší vzdálenosti, než byla zábrzdná délka při jeho rychlosti 50km/h, pokračoval touto nepřiměřenou rychlostí v jízdě, ačkoli vozidla v pravém jízdním pruhu snižovala rychlost či zastavovala před přechodem pro chodce, na tuto situaci reagoval nesprávně a opožděně až poté, co cyklista vjel na jízdním kole na přechod pro chodce a přejížděl po něm vozovku z pravé strany na levou stranu z hlediska směru jízdy obviněného, v důsledku toho se vozidlo obviněného při rychlosti 39 km/h v levém jízdním pruhu v prostoru přechodu pro chodce svou pravou částí tečně střetlo s projíždějícím cyklistou, který tak byl sražen na vozovku, utrpěl četná zranění specifikovaná ve výroku o vině a dne 29. 7. 2023 na následky těchto zranění zemřel. Podle výroku o vině obviněný porušil povinnosti uvedené v § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), h), odst. 2 písm. f), § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. 3. Odvolání, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2024, č. j. 6 To 230/2024-444, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, kterou spatřoval v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění důkazů znaleckým posudkem v otázce vzdálenosti, která cyklistu dělila od vozidla obviněného v okamžiku, kdy obviněný spatřil cyklistu pohybujícího se na přechodu pro chodce, a v otázce času, po který byl předtím cyklista v tzv. mrtvém úhlu obviněného vytvořeném vozidlem v pravém jízdním pruhu. Dále namítl, že nehodu zavinil výlučně cyklista, který mu jízdou přes přechod pro chodce vytvořil náhlou nečekanou překážku. Vytkl, že soudy nevzaly v úvahu posudek znalce z oboru dopravy v části, v níž uvedl, že pokud by cyklista vzal jízdní kolo a pokračoval v chůzi přes přechod běžnou rychlostí 3,6 km/h, obviněný by ho minul a tudíž by nemuselo dojít ke střetu. Vyjádřil názor, že sám žádné ustanovení zákona o silničním provozu neporušil, zatímco jedoucí cyklista neměl na přechodu pro chodce co dělat a při přejíždění vozovky se choval v rozporu s ustanoveními zákona o silničním provozu, která upravují pohyb cyklistů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání označil požadované doplnění důkazů za nadbytečné a konstatoval nesprávnost právního posouzení skutku bez ohledu na namítané zakrytí výhledu obviněného. Uvedl, že soudy nesprávně posoudily zásadní právní otázku, zda cyklista přejíždějící vozovku po přechodu pro chodce nabývá postavení chodce. Za nesprávný považoval názor, podle něhož je třeba na takového cyklistu pohlížet jako na chodce. Zdůraznil, že zákonem o silničním provozu je jednoznačně určeno, kdo je chodec a že jím je jen cyklista, který jízdní kolo vede, tedy nikoli cyklista jedoucí na jízdním kole. Poukázal na povinnosti, které cyklista má při přejíždění vozovky, a uvedl, že v posuzované věci se poškozený choval v rozporu s těmito povinnostmi. Konstatoval, že vjetí na přechod pro chodce poškozenému „gentlemansky“ umožnil řidič vozidla, které k přechodu pro chodce přijíždělo v pravém jízdním pruhu, a dodal, že takové přenechání přednosti v jízdě musí být jednoznačné a v případě přejíždění vozovky s více jízdními pruhy dané také ostatními řidiči jedoucími v dalších jízdních pruzích. Uvedl, že z nesprávného závěru o postavení poškozeného jako chodce soudy vyvodily nesprávný závěr o vině obviněného. Zdůraznil, že cyklista na přechodu pro chodce nepožívá žádných práv a musí vyčkat průjezdu všech vozidel. 6. Státní zástupce také poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 10 As 144/2016, v němž bylo zaujato striktní stanovisko, že cyklista přejíždějící vozovku příčně vedle přechodu pro chodce musí dát přednost i řidiči automobilu, který před tím zpomalením před přechodem umožnil přechod chodcům. Nejvyšší správní soud připustil, že cyklista má právo přes vozovku přejet, avšak musí přitom respektovat pravidla vyplývající z provozu na pozemních komunikacích a nemůže přejíždět vozovku, aniž by dal přednost vozidlu, jež po vozovce jede. Cyklista v tam posuzované věci pochybil, pokud se domníval, že pouhé snížení rychlosti vozidla, jež dávalo přednost chodcům na přechodu pro chodce, automaticky znamená, že řidič tohoto vozidla dá přednost i jemu jakožto cyklistovi, který v blízkosti přechodu pro chodce přes vozovku přejížděl, přednost v jízdě však neměl. Jelikož řidič měl přednost v jízdě, nelze mu klást za vinu, že si cyklisty nevšiml dříve a po uvolnění přechodu pro chodce neumožnil přes vozovku přejet ještě jemu. Řidič motorového vozidla by obecně měl mít přehled o tom, co se na vozovce děje před ním, za ním, či vedle něj [srov. § 5 odst. 1 písm. b) a § 4 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích]. Avšak nemůže bez dalšího předpokládat, že další účastníci provozu spoléhají na to, že pouhým krátkým zpomalením vozidla právě jim přenechává svou přednost v jízdě a umožňuje jim na vozovku vjet či přes ni přejet. Podle pravidel provozu na pozemních komunikacích neměl žádný důvod dávat přednost v jízdě cyklistovi, který zamýšlel přejet na druhou stranu vozovky. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že se cyklista ani nijak neubezpečil (např. za pomoci očního kontaktu s řidičem), zda řidič ihned po dání přednosti chodcům pokračuje v jízdě, nebo mu umožní ‚gentlemansky‘, nad rámec svých zákonných povinností, přes vozovku přejet. Cyklista bezdůvodně spoléhal na to, že mu řidič dá přednost. Řidič přitom jel zcela v souladu se zákonem. Poté, co umožnil přes vozovku přejít chodcům, tedy těm účastníkům provozu na pozemních komunikacích, kteří měli přednost, pokračoval v jízdě. Nejvyšší správní soud uzavřel, že tím, že cyklista v daném momentu přejížděl vozovku, nedovoleně omezil řidiče, který v dané situaci měl přednost v jízdě. Cyklista neočekávaně vjel do jízdní dráhy motorového vozidla, řidič musel prudce brzdit, tedy náhle změnit rychlost jeho vozidla. To vyústilo až v dopravní nehodu, která byla důsledkem omezení řidiče. 7. Z pohledu tohoto judikátu je podle státního zástupce zřejmé, že cyklista v dovolatelově věci porušil pravidla provozu na pozemních komunikacích ještě výrazněji než cyklista ve věci judikované. Nejen že vo