7 Tdo 299/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 299/2025-784 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného I. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 7 To 77/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 1 T 4/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Tohoto pokusu se měl obviněný podle skutkových zjištění dopustit v podstatě tím, že dne 6. 10. 2023 v čase mezi 21:50 a 21:51 hodin na chodníku v blízkosti vchodu do domu na adrese blíže specifikované ve skutkové větě, po předchozí slovní rozepři s poškozeným V. P., vyvolal fyzickou potyčku s následujícím průběhem. Obviněný poškozeného nejprve chytil a udeřil jej rukou do těla, přičemž potyčka pokračovala ve vzájemných úderech rukama sevřenýma v pěst do horní části těla, jak ze strany obviněného, tak i poškozeného. Poté, co tato potyčka byla ukončena odtržením obou účastníků ze strany přicházejících svědků na vzdálenost cca 2 až 3 metrů, obviněný z blíže nezjištěné oblasti pasu (opasku/kapsy) vytáhl zavírací nůž s kovovou čepelí o délce 8 cm a rukojetí o délce 10 cm. Tento nůž obviněný po jeho otevření uchopil do pravé ruky, rychle přistoupil k poškozenému a vedl proti němu dva výpady do oblasti levé části jeho břicha, načež po vytvoření rozestupu mezi oběma zúčastněnými na cca 1,5 metru ve svém jednání pokračoval, a to v podobě dalších tří až čtyř výpadů, přičemž poškozeného bodal do oblasti břicha. Poškozený před útočícím obviněným ustupoval, až přepadl na přední část na ulici zaparkovaného osobního vozidla, a teprve až poté obviněný ustal ve svém útoku. Bodná rána, která poranila žaludek poškozeného, byla vedena velkou silou, ostatní bodné rány, které poškozeného zasáhly, byly vedeny střední silou. V době dalšího nápřahu obviněného proti poškozenému dalšímu pokusu o opětovné bodnutí pak zabránil zachycením ruky obviněného a jeho odtažením svědek I. D. Obviněný vzhledem k použitému noži, intenzitě útoku, počtu bodných ran a oblasti, kam útok vedl, musel být minimálně srozuměn s tím, že může poškozeného usmrtit, přičemž během popisovaného jednání poškozenému výpady nožem způsobil hlubší řeznou ránu na hřbetu pravé ruky a tři bodné rány s vbody v levém nadbřišku velikosti 3 a 2 cm, z nichž nejníže položená rána pronikla přední stěnou břišní dutiny a v délce asi 1 cm poranila zevní vrstvu přední stěny žaludku, což vedlo k zakrvácení břišní dutiny a spolu s ostatními ranami k zevnímu krvácení vedoucímu k pokrvácivému šoku s poruchou vědomí, tedy poranění, které by bez lékařského ošetření a včasného operačního zákroku mohlo vést k úmrtí poškozeného. 3. Za tyto trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 10 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou, dále trest vyhoštění z území České republiky na neurčito a trest propadnutí věci (nože). Dále soud uložil obviněnému povinnost uhradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 70 991 Kč a zákonného úroku z této částky. 4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 7 To 77/2024, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Obsah dovolání a vyjádření k nim 5. Obviněný, zastoupený dvěma obhájci, podal ve dvou podáních proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 6. V rovině procesněprávní a skutkové obviněný ve svém dovolání namítl zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů. Uvedl, že znalec při zpracování posudku vycházel z nesprávné informace o délce čepele, což mělo vést k nepravdivosti jeho odborných závěrů; délka čepele pak sice byla upravena v reakci na námitky obhajoby, nicméně znalecké závěry podle toho aktualizovány nebyly. Soudy nedokazovaly významné okolnosti případu, zvláště, že poškozený vnikl obviněnému do bytu v úmyslu se mu pomstít za jeho tvrzení, že mu měl poškozený dlužit peníze; konflikt tedy vyvolal poškozený, který na obviněného a na jeho přítelkyni spolu se svědkem S. P. útočil. Obviněný navíc nesouhlasil s tím, že před soudem nebyli vyslechnuti svědci V. P. (poškozený) a S. P., resp. že byly jen čteny protokoly o jejich výpovědi z přípravného řízení; podle obviněného nebyly k postupu soudu naplněny podmínky podle § 211 odst. 2 tr. ř. Svědek S. P. se navíc s poškozeným dobře znal, což by mělo snížit jeho věrohodnost. Dále uvedl, že z uvedených důkazů vyplynulo, že stav poškozeného vyžadoval jen krátké ošetření. Obviněný rovněž namítl porušení zásady in dubio pro reo, pokud soudy nezohlednily nízkou intenzitu jeho útoku při prokazování okolností významných z hlediska kvalifikace subjektivní stránky trestného činu; narušení této zásady lze spatřovat i v závěru, že bez lékařské pomoci by poškozený zemřel, neboť to je závěr, i s přihlédnutím k přítomným dalším lidem kolem, spíše hypotetický. Soudy nedostatečně zjišťovaly i okolnosti o dění, které předcházelo samotnému útoku, stejně jako intoxikaci poškozeného v době skutku. 7. V rovině hmotněprávní obviněný namítl, že došlo k nesprávné kvalifikaci skutku, neboť nechtěl poškozeného usmrtit, tedy nejednal v úmyslu zabít – v tomto připomněl zejména nízkou intenzitu útoku a odkázal i na soudní praxi Nejvyššího soudu (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1409/2016, podle kterého ne každý útok proti tělu jiné osoby lze kvalifikovat jako zločin vraždy či jeho pokus). Jeho jednání mělo být kvalifikované jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Navíc se soudy nevypořádaly s možností, že obviněný mohl vzhledem ke mstou vedenému jednání poškozeného jednat v krajní nouzi nebo nutné obraně. K tomu na něj (obviněného) měl útočit i svědek S. P., a musel tedy (obviněný) jednat a bránit sebe i svou družku – jednal tedy ze strachu a afektivně. 8. Obviněný rovněž namítl nepřiměřenost výše trestu. Poukázal zejména na to, že svého jednání litoval, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a již začal nahrazovat škodu. Poškozený je k trestnímu řízení lhostejný, a tedy evidentně pro něj není celá událost významná. Šlo jen o běžnou potyčku mezi dvěma osobami, které se znaly, při které hrál roli alkohol. 9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. K tomu připojil svůj návrh adresovaný Nejvyššímu soudu na přerušení výkonu výroku o trestu. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnil. Poukázal na podobu útoku, jeho intenzitu, způsob provedení, lokalizaci a nebezpečí z něj plynoucí, z čehož šlo usuzovat i na zavinění a směřování obviněného. Nutná obrana byla vzhledem k okolnostem případu vyloučena. Pokud jde o sporovaný neprovedený výslech svědků a naplnění podmínek podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro čtení protokolů o jejich výpovědi, státní zástupce poukázal na dostačující procesní snahu soudu obstarat přítomnost těchto svědků, ovšem bez úspěchu – podmínky k uvedenému postupu byly naplněny, přičemž nebyla zkrácena práva obviněného na obhajobu, neboť obhájkyně obviněného byla výslechům v přípravném řízení přítomna. Za zcela liché (i prizmatem uplatněných dovolacích důvodů) státní zástupce označil námitky směřující do výměry trestu. 11. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné. 12. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájcům obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 15. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za případného užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), ač v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, byla učiněna rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k pro