7 Tdo 313/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 313/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 4. 2023 Spisová značka:7 Tdo 313/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.313.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada nemajetkové škody Náhrada škody Poškozený Týrání osoby žijící ve společném obydlí Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 198 odst. 1, 2 písm. a,b,c,d) předpisu č. 40/2009 Sb. § 199 odst. 1,2 písm. a,d) předpisu č. 40/2009 Sb. § 43 odst. 3 předpisu č. 141/1961 Sb. § 228 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. § 2958 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1505/23 I.ÚS 1942/23 I.ÚS 1954/23 I.ÚS 1961/23 IV.ÚS 1971/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 313/2023-1181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 4. 2023 o dovolání obviněného J. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 11 To 225/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 47/2020 takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 11 To 225/2022, v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného J. J. proti výrokům o náhradě škody a nemajetkové újmy z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 1 T 47/2020, a v těchto výrocích se zrušuje také rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 1 T 47/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2022, č. j. 1 T 47/2020-1060, byl obviněný J. J. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené O. J. částku 27 000 Kč, poškozenému AAAAA (pseudonym) částku 85 000 Kč, poškozené BBBBB (pseudonym) částku 23 000 Kč a poškozené CCCCC (pseudonym) částku 27 000 Kč, této poškozené s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 18. 6. 2020 do zaplacení (přičemž ve výroku bylo uvedeno, že jde o částky snížené o náhrady, které obviněný v celkové výši 248 000 Kč poškozeným již poskytl). Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození AAAAA a CCCCC se zbytkem nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedené trestné činy spáchal obviněný skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou spočíval v podstatě v tom, že od jara 2008 do 7. 2. 2018 s výjimkou asi půlročního období po 1. 12. 2008 (vyhlášení předchozího odsuzujícího rozsudku) v domě č. p. XY v XY, okres Rychnov nad Kněžnou, kde bydlel s manželkou O. J., nar. XY, jejími dětmi AAAAA, nar. XY, a BBBBB, nar. XY, a svou dcerou CCCCC, nar. XY, kterou měl s manželkou O. J., tyto poškozené dlouhodobě prakticky denně psychicky a fyzicky týral, přičemž v roce 2015 donutil AAAAA odejít z domu, v roce 2016 BBBBB vyhnal z domu a O. J. v důsledku jeho jednání odešla dne 7. 2. 2018 ze společné domácnosti. Jednání obviněného záleželo podle zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v tom, že poškozené hrubě nevybíravými, neslušnými a ponižujícími výrazy slovně napadal a urážel, neoslovoval je jménem, ale ponižujícími označeními, O. J. zakazoval mluvit s jejími dětmi rodnou řečí (ukrajinsky), vytýkal jí různé nedostatky v domácnosti, které nemohla ovlivnit, kontroloval, co stihla udělat, omezoval ji v kontaktech se známými a přáteli a v přístupu ke společným penězům, nutil ji vařit jen jídla, která jí sám dovolil, omezoval děti v jídle, ve sledování televize, v hovoru s ní, v přístupu k teplé vodě a osvětlení, nutil je před odchodem do školy k těžké fyzické práci (nošení kanystrů vody k ovcím), takže se často nestihly nasnídat, po příchodu ze školy je nutil pracovat v hospodářství za každého počasí, i když jim nebylo dobře, vyžadoval po nich těžkou práci neúměrnou jejich věku, a to dlouho do večera, přičemž práci mohly ukončit jen s jeho souhlasem, takže neměly čas na přípravu do školy ani volný čas pro sebe, kamarády a své zájmy, v případě nespokojenosti s jejich prací je slovně i fyzicky napadal. Stejně tak nutil pracovat i manželku O. J. ve vysokém stupni jejího těhotenství. Po porodu, kdy měla vývod moči bokem, ji bezdůvodně nebo z malicherných příčin bil údery dlaní i pěstí do obličeje a jiných částí těla, škrtil ji, trhal jí vlasy, plival po ní, jednou po ní hodil kovovou tyčku, až měla na hlavě bouli a krvácela, vytrhl jí hadičku vývodu moči, až krvácela a měla horečku, nutil ji konat těžké práce (například skládat dříví), vynucoval si na ní pohlavní styk proti její vůli, a když odmítala, fyzicky ji napadal a roztrhal na ní oblečení. Ve výroku o vině jsou podrobně uvedena ještě další zjištění o konkrétních formách jednání obviněného proti poškozeným a zejména také zjištění, že všichni poškození měli v důsledku jednání obviněného modřiny, hematomy a různá zranění, přičemž ze strachu z obviněného nevyhledali lékařské ošetření, případně zamlčeli jejich pravý důvod, navíc O. J. začala v průběhu soužití s obviněným trpět úzkostně depresivní poruchou projevující se zejména poruchami spánku, úzkostnými stavy a sny, sebevražednými myšlenkami, depresivními rozladami a afektivní labilitou, AAAAA začal trpět závažnou plně rozvinutou posttraumatickou stresovou poruchou vyžadující intenzivní a déletrvající léčbu a BBBBB začala trpět posttraumatickou stresovou poruchou lehkého stupně. 3. O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině (a v důsledku toho i proti dalším výrokům) a státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2022, č. j. 11 To 225/2022-1123. Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušen ve výroku o trestu a nově bylo o trestu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst.1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., přičemž zmínil také dovolací důvod uvedený v § 265b odst.1 písm. l) tr. ř. jako dovolací důvod, který „by mohl být dán“. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky proti tomu, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jímž by byl objasněn jeho duševní stav v době činu. Náležité objasnění této otázky postavil do souvislosti s ustanovením § 26 tr. zákoníku, které upravuje nepříčetnost jako důvod vylučující trestní odpovědnost, a s ustanoveními § 27 tr. zákoníku, § 40 tr. zákoníku, která upravují zmenšenou příčetnost a její vliv na ukládání trestu. Dále namítl, že při zjišťování skutkového stavu nebylo přihlédnuto k jeho výpovědi a ke svědecké výpovědi svědkyně K. J. Vyjádřil názor, že pouze tyto výpovědi poskytovaly pravdivý podklad pro skutková zjištění. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vytkl, že jeho jednání bylo posouzeno jako týrání a že nemělo trvalost a intenzitu potřebnou pro naplnění tohoto znaku obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pokud jde o poškozenou O. J., zpochybnil i to, že by jeho jednání vnímala jako nějaké těžké příkoří, když společnou domácnost opustila až po mnoha letech. Uvedl, že v jeho prospěch mělo být hodnoceno, že z vlastní iniciativy poskytl poškozeným náhradu nemajetkové újmy za své jednání a že od tohoto jednání uplynula delší doba. Podle názoru obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že při ukládání trestu bylo přihlíženo k předchozímu odsouzení, ohledně něhož se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spojil také nám