7 Tdo 34/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 34/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2025 Spisová značka:7 Tdo 34/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.34.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Zahlazení odsouzení Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. § 106 předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 34/2025-502 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2025 o dovolání obviněného J. S. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 11 To 297/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 41/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 8. 2024, č. j. 4 T 41/2024-429, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky na náhradu škody a rovněž o nároku poškozené M. Č. na náhradu nemajetkové újmy v penězích, přičemž tato poškozená byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku odkázána na občanskoprávní řízení. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Kladně vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil výše zmíněných trestných činů stručně řečeno tím, že dne 7. 2. 2024 v době od 16:30 hodin do 17:28 hodin v XY – XY poté, co přijel k domu poškozené M. Č., která mu otevřela vchodové dveře, vběhnul dovnitř, kde nejprve po slovní rozepři s poškozenou zavřel a zamknul vchodové dveře, přestože jej poškozená žádala, aby odešel. Protože měla poškozená z jeho jednání obavu, běžela do kuchyně, kde si ze stolu vzala svůj mobilní telefon, aby zavolala matce či policii. Obviněný v úmyslu se telefonu zmocnit k ní přistoupil, a ačkoliv telefon pevně svírala, neboť mu jej nechtěla vydat, jí ho po přetahování vytrhnul z ruky a strčil si ho do kapsy kalhot. Poškozená jej odstrčila a rozeběhla se ke vchodovým dveřím v úmyslu z místa utéci, obviněný ji dohnal, zezadu ji uchopil za ruku a silou odtáhnul ode dveří a vykřikoval, že pokud ji nebude mít on, nebude ji mít nikdo, a ať se připraví, že ji zabije. Poté, co se poškozená pokusila vzít si svůj mobilní telefon zpět, ji udeřil sevřenou pěstí do oblasti rtů, v důsledku čehož u ní vzniklo poranění dolního rtu, a poté jí řekl: "tak pojď holčičko, jdeme nahoru", zezadu ji chytil a ruce jí tiskl k tělu, a přestože se mu poškozená bránila, odtáhnul ji po schodech nahoru do ložnice, kde ji povalil na postel a zaklekl ji v oblasti břicha. Poškozená se pokoušela volat z okna o pomoc, obviněný ji uzamkl v místnosti, následně po opětovném přetahování vzal kuchyňský nůž o celkové délce 32 cm s čepelí dlouhou 20 cm, běžel s ním proti poškozené a vyhrožoval jí, že ji dnes zabije, poškozená se ze strachu o svůj život ohnala proti noži rukou, čímž se řízla, obviněný ještě máchal nožem ve vzduchu směrem k ní a naznačoval jí pohyby bodání. Poškozená mu řekla, že pokud ji chce zabít, ať to není před dětmi, poté jí obviněný začal lepící páskou omotávat nohy a ruce s tím, že ji zabije, její tělo rozřeže, dá do vedle stojícího kufru a zahrabe na poli, čímž v poškozené vzbudil obavu, že by své výhrůžky zabitím mohl uskutečnit. Během toho si poškozená sundala z rukou a z nohou lepící pásku a řekla mu, že potřebuje ošetřit krvácení na ruce, aby ji pustil do nemocnice, načež ji obviněný vrátil mobilní telefon a nechal ji odjet osobním automobilem. 3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 11 To 297/2024-456, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině a trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož proti poškozené nepoužil relevantní míru násilí, jednalo se tudíž o přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Pokoušel se sice poškozené vytrhnout telefon z ruky, neočekávané vytržení věci z rukou však nelze považovat za projev násilí. Jeho jednání nebylo vedeno zištným motivem s cílem získat tím pro sebe obohacení v podobě mobilního telefonu. Jednalo se o nepromyšlené rozhodnutí, když se zalekl, že poškozená zavolá své matce a už tak vyostřená situace bude ještě eskalovat. Telefon jí po chvíli vrátil a poškozená proto v konečném důsledku nebyla vyloučena z jeho užívání. I kdyby svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zločinu loupeže, byl by závěr o vině v přímém rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe a se zásadou ultima ratio. Obviněný vyjádřil názor, že se jednalo o pouhý přestupek. Nejednalo se totiž o jakoukoli formu přepadení, nýbrž o eskalaci konfliktu mezi bývalými partnery. Byla to poškozená, kdo situaci vyhrotil, kdo se choval agresivně a užíval vulgární výrazy. Odvolací soud nezkoumal duševní stav, v němž se obviněný posuzovaného jednání dopustil. Závěr o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle obviněného oba soudy učinily pouze na základě sdělení poškozené, aniž by bylo vyhověno jeho důkazním návrhům na bližší zkoumání její věrohodnosti. Konečně obviněný namítl, že soudy nerespektovaly znění § 106 tr. zákoníku, když přihlédly v rámci ukládání trestu k jeho předchozímu odsouzení i přesto, že již bylo zahlazeno ze zákona. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze a přikázal mu věc k dalšímu řízení. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitkou nesprávného právního posouzení skutku jako zločinu loupeže se zabýval již Krajský soud v Praze, odkázal na jeho argumentaci a rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se posouzením znaku násilí, popřípadě pohrůžky bezprostředního násilí, včetně různých pohnutek pachatele. Státní zástupce připomněl, že poškozená vypověděla, že obviněný jí vzal telefon v momentě, kdy chtěla uskutečnit volání, tedy držela telefon pevně a jeho vytržení se bránila. Pokud se tedy telefon dostal do dispozice obviněného v důsledku násilného jednání, došlo k naplnění subjektivní i objektivní stránky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Nedošlo ani k porušení ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku o subsidiaritě trestní represe. Pokud obviněný vznesl výhrady vůči právní kvalifikaci přečinem nebezpečného vyhrožování, učinil tak prostřednictvím zpochybnění skutkových zjištění, neboť soudům vytknul, že vyšly z výpovědi poškozené. Soudy se však věrohodností poškozené důsledně zabývaly. Ve vztahu k námitce zahlazení odsouzení státní zástupce uvedl, že soudům nic nebránilo v tom, aby z předchozího odsouzení obviněného vyvodily odpovídající závěry o jeho postojích k hodnotám chráněným trestním zákoníkem a o jeho sklonech k páchání trestné činnosti. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 8. Obviněný neuplatnil žádnou konkrétní relevantní argumentaci vztahující se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitka, že soud nezkoumal duševní stav, v němž se obviněný činu dopustil, není dostatečně konkrétní a věcná, aby se