7 Tdo 350/2016 — Nejvyšší soud

7 Tdo 350/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 8. 2016 Spisová značka:7 Tdo 350/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.350.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Přijetí úplatku Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 331 odst. 1,3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD EU Zveřejněno na webu:14. 11. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.10.2016 23.11.2016III.ÚS 3538/16 I.ÚS 3893/16prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto odmítnuto17.1.2017 7.2.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 350/2016-113 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 31. srpna 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněných A. V., R. S., a K. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 7 To 87/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 89/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. V., R. S. a K. V. odmítají. Odůvodnění I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 5 T 89/2012, byl obviněný A. V. v bodě ad I. výroku o vině uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Stejným rozsudkem v bodě II. výroku o vině byli obvinění D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V. (pozn. společně se spoluobviněnými T. B., Bc. P. C. a P. J.) uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl obviněný A. V. podle § 331 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v rozsahu 250 denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, s náhradním trestem odnětí S. podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 12 měsíců. Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u bezpečnostních sborů a obecní policie na dobu 5 roků. Obvinění D. N., Mgr. J. V., K. V. a R. S. byli podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzeni k úhrnnému peněžitému trestu, a to v rozsahu 300 denních sazeb s výší denní sazby 100 Kč (Mgr. J. V. v rozsahu pouze 150 denních sazeb), s náhradním trestem odnětí S. podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 6 měsíců (Mgr. J. V. pouze v trvání 3 měsíců). Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku jim byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u bezpečnostních sborů a obecní policie na dobu 3 roků (Mgr. J. V. pouze na dobu 2 roků). Obviněný A. V. se podle závěrů soudu I. stupně (ad I. výroku o vině) uvedeného přečinu a zločinu dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) nejméně od 12. 3. 2011 do 30. 7. 2011, kdy po celou dobu byl ve služebním poměru příslušníka Policie ČR, jednal vůči různým subjektům zabývajícím se filmovou a televizní produkcí jako pracovník firmy P. B. podnikajícího v oboru zprostředkování služeb tím způsobem, že od nich přijímal objednávky na zajištění volných veřejných komunikací a prostranství pro potřeby natáčení, na jejichž základě oslovoval a následně vysílal spoluobžalované, kteří byli rovněž příslušníky Policie ČR, aby tito v době svého volna mezi službami či v době čerpání dovolené, v určeném čase, na různých místech na území hl. m. Prahy, v civilu nebo v kompletním služebním stejnokroji, pod příslibem odměny ve výši nejméně 2 000 Kč za jednu směnu a za bezplatně poskytované občerstvení, bez zákonného podkladu a důvodu v podobě schválené a nařízené policejní asistence, vykonávali činnosti svěřené do pravomoci příslušníkům policie zákonem č. 273/ 2008 Sb., o Policii ČR, což tito policisté také činili tím, že prováděli dohled nad silničním provozem a řídili jej, tedy zastavovali motorová vozidla, bránili jim ve vjezdu do ulice, odkláněli dopravu, vykazovali zaparkovaná vozidla z ulice, manipulovali s dopravním značením, usměrňovali pohyb vozidel i chodců, případně prováděli hlídkovou činnost v místech natáčení, čímž umožňovali produkčním společnostem nerušené natáčení audiovizuálních děl v jim vyhovujících termínech, ačkoli si jako příslušník Policie ČR musel být vědom, že takové jednání je ze strany policistů v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. a), b) a § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), současně za tyto činnosti produkčním společnostem fakturoval jménem firmy P. B. předem sjednané smluvní ceny, po obdržení plateb vyplácel spoluobžalovaným dohodnuté odměny v hotovosti, a zároveň si část obdržených plateb v přesně nezjištěné výši ponechával pro vlastní potřebu, přičemž takto vyslal k vykonávání uvedené činnosti jednotlivé spoluobviněné celkem v 38 případech konkrétně uvedených ve výroku o vině. Obvinění R. S. a K. V. (společně se spoluobviněnými D. N., Mgr. J. V., T. B., Bc. P. C. a P. J.) se podle rozsudku soudu I. stupně uvedeného přečinu a zločinu (ad II. výroku o vině) dopustili tím, že nejméně v době od 12. 3. 2011 do 30. 7. 2011, jako příslušníci Policie ČR, v rozporu s ustanoveními § 45 odst. 1 písm. a), b), i) a § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru, v jednotlivých ve výroku o vině konkrétně uvedených případech a lokalitách, v době svého volna mezi službami, či v době čerpání dovolené, vykonávali v kompletním služebním stejnokroji, bez zákonného podkladu a důvodu v podobě schválené a nařízené policejní asistence, činnosti svěřené do pravomoci příslušníkům policie zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a to tím, že prováděli dohled nad silničním provozem a řídili jej, tedy zastavovali motorová vozidla, bránili jim ve vjezdu do ulice, odkláněli dopravu, vykazovali zaparkovaná vozidla z ulice, manipulovali s dopravním značením, usměrňovali pohyb vozidel i chodců, případně prováděli hlídkovou činnost v místech natáčení i v civilním oděvu, a takto jednali pod příslibem vyplacení finanční odměny ve výši 2 000 Kč za jednu směnu od obviněného A. V., který tyto akce podle požadavků různých subjektů zabývajících se filmovou a televizní produkcí sjednával, na tyto akce je vysílal a dohodnutou odměnu jim následně vyplácel, současně jim bylo produkčními společnostmi bezplatně poskytnuto občerstvení, přičemž popsanou činností obviněných bylo produkčním společnostem zajišťováno nerušené natáčení audiovizuálních děl v jim vyhovujících termínech na veřejných komunikacích a prostranstvích, kde obvinění policisté tuto činnost neoprávněně vykonávali. Odvolání proti uvedenému rozsudku podali obvinění Bc. P. C., T. B. a P. J., o kterých Městský soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014, a obvinění A. V., D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V., o kterých bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014, byl z podnětu odvolání obviněných A. V., D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V., kteří v odvolání namítali porušení zásady „ne bis in idem“ vzhledem k jejich předchozímu pravomocnému propuštění ze služebního poměru za zcela totožné jednání, v neveřejném zasedání podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozsudek soudu I. stupně zrušen ohledně těchto obviněných. Podle § 223 odst. 1 tr. ř., z důvodu § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., pak městský soud ohledně jmenovaných obviněných zastavil trestní stíhání, když se ztotožnil s jejich názorem a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“; publikovaná pod č. 209/1992 Sb.), protože za zcela totožné jednání byli uvedení obvinění již rozhodnutím ve věci služebního poměru pravomocně propuštěni ze služebního poměru a tato předchozí rozhodnutí činí jejich trestní stíhání pro týž skutek nepřípustným. II. Proti citovanému usnesení soudu II. stupně ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch všech v tomto usnesení uvedených obviněných s tím, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1118/2014, k dovolání nejvyššího státního