7 Tdo 367/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 367/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 5. 2022 Spisová značka:7 Tdo 367/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.367.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Oprava protokolu Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. zák. § 265l odst. 1 tr. ř. § 57 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 367/2022-146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 61 To 603/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 Nt 26037/2021, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 61 To 603/2021-116. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 4 Nt 26037/2021, bylo dovolateli podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Jeho písemné vyhotovení neobsahovalo podle § 136 odst. 3 tr. ř. odůvodnění, neboť dovolatel a jeho obhájce, následně i příslušná státní zástupkyně a opatrovník se vzdali po jeho vyhlášení práva stížnosti a současně prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění tohoto usnesení. 2. Toto usnesení napadl dovolatel stížností, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. 61 To 603/2021-116, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, protože byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal J. P. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m) a k) tr. ř. Nesouhlasil se závěrem stížnostního soudu, že se měl vzdát práva na podání stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Stížnostní soud tento svůj závěr opřel pouze o protokoly z veřejných zasedání, které se však příčí faktickému stavu a jeho skutečné vůli. Stejně tak stížnostní soud odhlédl od skutečnosti, že obhájce JUDr. Vladislav Šíma ho neobhajoval řádně, ačkoliv to již namítal ve stížnosti. 4. Zmíněný obhájce byl dovolateli ustanoven již v dubnu 2021, a přestože ho dovolatel i jeho matka opakovaně kontaktovali a chtěli s ním komunikovat, z jeho strany jim bylo sděleno, že se setkají půl hodiny před začátkem veřejného zasedání. Takový postup obhájce nelze považovat za dostačující, navíc se mělo jednat o první poradu ve věci a obhájci bylo třeba předat řadu informací a podkladů, kterými nedisponoval. Uvedené lze doložit lékařskou zprávou L. H., lékařky Psychiatrické nemocnice XY, ze dne 19. 7. 2021, na kterou se matka dovolatele obrátila s dotazem, zdali nezná jméno ustanoveného obhájce zastupujícího dovolatele v tomto trestním řízení. Matka dovolatele pak téhož dne (19. 7. 2021) zaslala soudu prvního stupně podání označené jako Návrh na změnu procesního opatrovníka v trestním řízení, s tímto podáním se však soud prvního stupně nijak nevypořádal. O nekomunikaci obhájce JUDr. Vladislava Šímy svědčí také skutečnost, že se dovolatel ani jeho matka nedostavili na veřejné zasedání konané dne 18. 8. 2021, a to z důvodu omylu při vyhledávání informací o konání veřejného zasedání vlastní cestou, aniž by byli informováni ustanoveným obhájcem, který se k úkonu dostavil. Ustanovený obhájce pak dovolateli dostatečně nevysvětlil charakter ambulantního léčení uloženého formou ochranného opatření a jeho důsledky, stejně tak ho nepoučil o opravných prostředcích, které si dovolatel evidentně přál podat. Dovolatel totiž souhlasil pouze s tím, že se podrobí ambulantní léčbě svého zdravotního stavu, nikoliv však, že se takové léčby bude účastnit formou ochranného opatření. To je zřejmě z jeho výslechu provedeného v rámci veřejného zasedání konaného dne 9. 6. 2021, kde uvedl, že s uložením ochranného opatření nesouhlasí, nicméně ambulantní léčba by mu nevadila, ústavní nechce. 5. Popsané porušení práva dovolatele na obhajobu vyústilo v to, že se jeho obhájce v rozporu se zájmy a vůlí dovolatele vzdal práva na podání stížnosti. Dovolatel se navzdory své vůli stížnost podat mohl za takové situace na základě nesprávného a neadekvátního poučení svého obhájce tohoto práva vzdát, nicméně nikoli po své vůli a s plným vědomím právních následků, které to obnáší. Tyto pochybnosti (ohledně pravé vůle dovolatele) podporuje i skutečnost, že u Okresního soudu Praha-východ je vedeno řízení o omezení jeho svéprávnosti. Nejednalo se tedy o jednoznačnou a informovanou vůli dovolatele. 6. O tom, že si dovolatel zjevně přál podat opravný prostředek, svědčí i skutečnost, že ihned po doručení protokolu o veřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 podal dne 18. 10. 2021 námitky proti jeho protokolaci, které doplnil podáním ze dne 29. 10. 2021 (zaslaném jeho nově zvolenou obhájkyní). Obsahem těchto námitek byl nesouhlas s tím, že měl podle protokolu vyjádřit svou vůli, podle níž se vzdává práva na podání opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně, stejně tak mělo být nesprávně zaprotokolováno, že sdělil, aby za něj nepodávali stížnost ani další oprávněné osoby. Naopak přímo na veřejném zasedání uvedl, že má v úmyslu své právo na podání stížnosti uplatnit. O těchto námitkách dovolatele proti protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 10. 2021 však soud prvního stupně v souladu s § 57 odst. 1 tr. ř. do dne 19. 1. 2022 nijak nerozhodl. Namísto toho stížnostní soud vyšel v napadeném usnesení pouze z původního znění protokolu jako prakticky jediného podkladu pro rozhodnutí, přestože zjevně byly dány pochybnosti o jeho obsahu, aniž by tyto námitky předložil soudu prvního stupně k rozhodnutí o nich. 7. Dále se dovolatel poměrně podrobně zabýval otázkou, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, přičemž dospěl k závěru, že nebyly, neboť zejména nebylo provedeno dostatečné dokazování ke zjištění skutkového stavu. 8. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby Nejvyšší soud zrušil pouze napadené usnesení Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka dovolatele, podle které soud druhého stupně nepostupoval správně, pokud zamítl jeho stížnost směřující proti usnesení soudu prvního stupně o uložení ochranného opatření s odůvodněním, že byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala, aniž by zohlednil jednak jeho námitky proti protokolaci z veřejného zasedání, o kterých soud prvního stupně nerozhodl, a jednak jeho chování ve veřejném zasedání svědčící o tom, že nesouhlasí s uložením ochranného léčení v jakékoliv formě, nejen ve formě ústavní, je podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě a je opodstatněná. Soud prvního stupně měl totiž o námitkách proti protokolaci rozhodnout podle § 57 odst. 1 tr. ř., a dokud tak neučinil, soud druhého stupně nebyl oprávněn rozhodovat o stížnosti dovolatele, neboť bez rozhodnutí soudu prvního stupně o vznesených námitkách nemohl posoudit, zda stížnost byla či nebyla podaná osobou, která se jí výslovně vzdala (viz rozsudek Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 4 Tz 296/2000, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 4 Tz 7/2005). Pokud by byl ve veřejném zasedání konaném před soudem prvního stupně pořizován zvukový záznam, bylo by možné uvažovat o tom, že by absenci rozhodnutí o námitkách do protokolace zhojil soud druhého stupně svým rozhodnutím, jelikož by z něj (z tohoto záznamu) mohl při posuzování správnosti protokolace vycházet (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 420/17). V posuzovaném případě však průběh veřejného zasedání zvukově zaznamenávaný nebyl, takže soud druhého stupně ani nemohl nahradit absentující rozhodnutí soudu prvního stupně o námitkách vlastním přezkumem. Soud druhého stupně svým postupem tedy nerespektoval ustanovení § 57 tr. ř., jelikož nezjistil, zda má pro procesní postup, který zvolil, vytvořeny zákonné podmínky a předpoklady. 10. Zbylé námitky dovolatele státní zástupkyně považovala za částečně nedůvodné a částečně nespadající pod žád