7 Tdo 397/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 397/2025-423 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovoláních obviněných 1. V. D. a 2. P. K. podaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 177/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 154/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. D. a P. K. odmítají. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 9. 2024, č. j. 18 T 154/2023-343, byli obvinění V. D. a P. K. shodně uznáni vinnými přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byli shodě odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále byl shodně oběma obviněným uložen podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činila 500 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustili obvinění v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době v měsících únoru či březnu 2021 v XY na pobočce pojišťovny Kooperativa P. K. nabídl H. K. vyhotovení padělku maturitního vysvědčení ze školy Obchodní akademie, s. r. o., Praha, na jméno H. K., nar. XY, v době od 11. 3. 2021 do 28. 3. 2021 si V. D. objednal prostřednictvím komunikace přes WhatsApp u samostatně stíhaného J. B. zhotovení padělku maturitního vysvědčení ze školy Obchodní akademie, s. r. o., Praha, na jméno H. K., nar. XY, kdy padělek maturitního vysvědčení následně vyhotovil ve XY v místě svého trvalého bydliště samostatně stíhaný M. D., a poté bylo padělané maturitní vysvědčení prostřednictvím P. K. předáno H. K., která jej předložila dne 9. 7. 2021 při ucházení se o zaměstnání u společnosti HOPI, s. r. o., a dne 1. 11. 2021 při ucházení se o zaměstnání u společnosti LIDL – Česká republika, v. o. s. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 3 To 177/2024-368, byla odvolání obou obviněných směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podali oba obvinění – V. D. a P. K. dovolání. Dovolání obviněného V. D. 5. Dovolání obviněného V. D. proti usnesení odvolacího soudu bylo opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. V rámci prvého zvoleného důvodu dovolání namítal existenci extrémních rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry. Soudy založily závěr o jeho vině výhradně na výpovědi svědkyně H. K., přestože její tvrzení jsou v přímém rozporu se všemi ostatními výpověďmi v hlavním líčení. Akcentoval absenci přímého důkazu o jeho zapojení do trestné činnosti, přičemž jeho vina byla soudy dovozována výlučně z whatsappové komunikace. Svědek V. Š. se přitom doznal k tomu, že to byl on, kdo objednal u samostatně stíhaného J. B. falzifikát maturitního vysvědčení pro H. K., kdy komunikaci vedl z telefonního čísla obviněného V. D. Dovolatel mu pravidelně půjčoval svůj mobilní telefon v posilovně, přičemž z pouhého vlastnictví telefonu nelze usuzovat na to, že s ním majitel v danou chvíli komunikoval. Výpověď svědka V. Š. potvrzuje výpovědi obviněného a svědka J. B., že žádný falzifikát maturitního vysvědčení neobjednal. 6. Dále obviněný shledal postup soudů obou stupňů při hodnocení důkazů nepřezkoumatelným, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů nejsou patrny jejich relevantní hodnotící úvahy. Soud prvního stupně neuvěřil výpovědi svědka V. Š., který se doznal k trestné činnosti, s odůvodněním, že jeho tvrzení neodpovídá realitě. Toto hodnocení však ignoruje specifika vztahů mezi sportovci, kde je běžné sdílení mobilních telefonů při tréninku. Tento soud také nesprávně vyvodil, že svědek V. Š. měl vlastní telefonní číslo, a proto si nemusel půjčovat telefon obviněného, aniž by zohlednil jeho finanční situaci, nedostatek kreditu a v určitém časovém období i absenci mobilního telefonu. Dále soudy nelogicky hodnotily výpovědi svědků – nevěřily svědkům V. Š. a J. B. kvůli jejich trestní minulosti, ale výpověď svědkyně H. K. považovaly za věrohodnou, přestože i ona měla trestní minulost a falzifikát maturitního vysvědčení si objednala se záměrem finančního profitu na pracovním trhu. 7. Dále poukázal na fakt, že obvinění navrhli provedení zásadních důkazů, zejména výslech svědkyně I. V. Tento měl potvrdit, že pracovní pohovor proběhl až po získání falešného vysvědčení, čímž by se vyvrátilo tvrzení, že obvinění svědkyni falzifikát opatřili už v březnu 2021. Odvolací soud však navržené důkazy neprovedl, ačkoli byla svědkyně přítomna u soudu, a jejich zamítnutí nedostatečně odůvodnil, čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Podle jeho přesvědčení tedy došlo k tomu, že soudy opomenuly provést důkazy podstatné pro rozhodnutí ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud navíc změnil skutkové závěry bez opětovného provedení dokazování. V části skutkového děje týkající se výběru částky 15 000 Kč a jejího předání soud prvního stupně spojuje výběr se zaplacením druhé splátky a předáním vysvědčení, což je v rozporu s whatsappovou komunikací. Odvolací soud spojuje výběr s první splátkou, čímž došel k odlišnému skutkovému zjištění bez opětovného provedení důkazů. Učinil tak evidentně proto, že původní zjištění nezapadala do původní konstrukce skutkového děje. 8. Dovolatel závěrem poukázal na svou profesní kariéru u policejních složek, kladné hodnocení a ocenění, jakož i profesionální kariéru čestného sportovce, který se aktivně angažuje v charitativní činnosti. Akcentoval, že v projednávané věci nebyl opatřen žádný přímý důkaz, který by ho usvědčoval z předmětné trestné činnosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Dovolání obviněného P. K. 9. Obviněný P. K. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rovněž deklaroval, že napadené usnesení obsahuje nesprávný výrok, který se jej bezprostředně dotýká, čímž je dán dovolací důvod podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. 10. Předně vyjádřil své přesvědčení, že se první pohovor se svědkyní H. K. uskutečnil v dubnu 2021, což by vylučovalo, že jí mohl nabídnout padělané maturitní vysvědčení, které bylo objednáno i zhotoveno již v březnu. Za účelem potvrzení tohoto prvního setkání v rámci svého odvolání navrhl vyslechnout svědkyni I. V. Odvolací soud však vznesený návrh pro nadbytečnost zamítl, neboť případné tvrzení svědkyně by nevylučovalo, že se se svědkyní H. K. mohl setkat již dříve. Z výpovědí dovolatele i svědkyně H. K. však shodně vyplývá, že před prvním pohovorem se neznali. Neprovedl-li odvolací soud tento podstatný důkaz, jednalo se podle něj o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy a rovněž o závěr bez opory v provedených důkazech, založený na spekulaci v neprospěch obviněného. Současně bylo porušeno právo obviněného na řádnou obhajobu a na spravedlivý proces, došlo k porušení principu deformace důkazu, opomenutého důkazu, kontradiktornosti řízení, rovnosti stran a vadnému hodnocení důkazů. V tomto ohledu také akcentoval, že pokud se soudy odmítly zabývat jeho námitkou ve vztahu k prvnímu seznámení mezi ním a svědkyní H. K., existují v otázce jejich konkrétního data prvního seznámení nadále pochybnosti. Tím došlo i k porušení principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. 11. V daném směru obviněný namítal porušení uvedených principů i v dalších souvislostech, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že je zřejmé, že obviněný P. K. s obviněným V. D. museli určitým způsobem kooperovat při trestné činnosti, aniž by jakkoli tento svůj závěr odůvodnil nebo odkázal na jakýkoli důkaz. Učinil tak i přes to, že v rámci trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný nevedl žádnou komunikaci a neměl žádný vztah s obviněným V. D., J. B. ani M. D. 12. Závěrem doplnil, že došlo k vadnému hodnocení důkazů v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a v rozporu s § 125 odst. 1 tr. ř. nebylo vysvětleno, proč soudy neuvěřily skutkové verzi obviněného. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 ve spojení s § 265l odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího soudu a případně též rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal mu věc k tomu, aby ji znovu projednal a rozhodl. Vyjádřen