7 Tdo 40/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 40/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 2. 2022 Spisová značka:7 Tdo 40/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.40.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Peněžitý trest Podplácení Dotčené předpisy:§ 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku § 67 odst. 3 tr. zákoníku § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 40/2022-371 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 2. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 13 To 239/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v ě pod sp. zn. 4 T 8/2021 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 7. 2021, č. j. 4 T 8/2021-328, byl obviněný R. H. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za který mu byl uložen podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku samostatný peněžitý trest o výměře 50 denních sazeb s výši denní sazby 200 Kč, tedy v celkové výši 10 000 Kč. 2. Výše uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kolíně vyjádřených ve výroku rozsudku dopustil stručně řečeno tím, že dne 20. 7. 2012, v době kolem 09:00 hodin, v kanceláři číslo dveří 202, budovy M. ú. XY, na žádost J. M. záměrně předal M. K., referentu státní správy a samosprávy, ve funkci vedoucího Oddělení evidence vozidel a schvalování technické způsobilosti vozidel, Odboru dopravy, M. ú. XY, finanční hotovost ve výši 4 000 Kč jako neoprávněnou odměnu za to, že shora uvedená úřední osoba obratem vyřídila správní řízení spočívající ve schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla podle §§ 34, 35 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014, a to konkrétně vozidla BMW X5, VIN: XY, vedeno pod č. j. D - 50412/2012, a vozidla BMW X5, VIN: XY, vedeno pod č. j. D - 50413/2012, a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že takto konal vůči úřední osobě a byl s tím srozuměn. 3. Proti předmětnému rozsudku podal odvolání jak obviněný R. H., tak státní zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Na základě odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 13 To 239/2021-351, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. opětovně rozhodl tak, že obviněného R. H. odsoudil podle § 332 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k samostatnému peněžitému trestu v počtu 50 denních sazeb ve výši 200 Kč, tedy v celkové výši 10 000 Kč. Odvolání obviněného pak podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [s účinností od 1. 1. 2022 jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], neboť dle jeho názoru napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 5. Po zevrubné rekapitulaci dosavadních výsledků řízení dovolatel poznamenal, že má za to, že peněžitý trest, který byl obviněnému uložen za účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, je ve svém důsledku trestem uloženým pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněnému byl uložen peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb s výší denní sazby 200 Kč (v celkové výši 10 000 Kč), tento trest byl ukládán jako trest samostatný, proto je třeba konkrétní výměru tohoto druhu trestu posuzovat v návaznosti na další ustanovení trestního zákoníku, zejména ve vztahu k rozmezí trestní sazby trestu odnětí svobody. Rozhodujícím kritériem při ukládání trestu je totiž vždy primárně trestním zákoníkem stanovená trestní sazba trestu odnětí svobody, jíž je určována typová závažnost trestné činnosti, když v tomto případě byla v rozmezí od 1 do 6 let odnětí svobody. Pokud by soud v projednávané věci ukládal trest odnětí svobody (byť s podmíněným odkladem jeho výkonu), jen stěží si lze představit, že by byl uložen pod dolní hranici zákonné trestní sazby, tj. že by byl kratší než jeden rok, přičemž pro takový postup by zjevně ani nebyly splněny zákonné podmínky. Peněžitý trest jako trest samostatný je možné podle § 67 odst. 3 tr. zákoníku uložit jen tehdy, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku se počet denních sazeb určuje s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Povahu a závažnost trestného činu tak vyjadřuje právě počet denních sazeb. Rozsah 20 až 730 denních sazeb je přitom určen pro všechny v úvahu připadající trestné činy, tj. jak přečiny, tak zločiny. 6. Státní zástupce dospěl k závěru, že jestliže odvolací soud považoval za dostatečné uložit obviněnému peněžitý trest jako trest samostatný za zločin, u něhož sazba trestu odnětí svobody činí 1 rok až 6 let, měl počet denních sazeb činit nejméně 183 tak, aby dvojnásobek počtu denních sazeb odpovídal dolní hranici zákonné trestní sazby (§ 69 odst. 2 tr. zákoníku). V rozmezí 183 až 730 denních sazeb bylo posléze možno zohlednit příslušné okolnosti případu. Pokud však soudy dolní hranici trestu odnětí svobody při ukládání samostatného peněžitého trestu nerespektovaly, má nejvyšší státní zástupce za to, že takto uložený peněžitý trest při zohlednění dolní hranice trestu odnětí svobody lze považovat za trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. 7. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že nastolená otázka souvislosti vyměřeného počtu denních sazeb ukládaného peněžitého trestu (resp. dvojnásobku počtu takových denních sazeb) a dolní hranice zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nijak řešena, zejména v návaznosti na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. Ve své argumentaci však poukázal na závěry, které Nejvyšší soud zaujal při ukládání trestu obecně prospěšných prací, jelikož má za to, že konstrukce obou trestů je podobná. Ačkoli Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 7 Tz 41/2001, zdůraznil, že matematický přepočet nelze aplikovat striktně, přesto může být dle jeho závěru trest obecně prospěšných prací uložený v maximální výměře 400 hodin (v současnosti 300 hodin) alternativou pouze ke krátkodobému trestu odnětí svobody, který nepřevyšuje jeden rok. V rozsudku ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 7 Tz 39/2001, dospěl k závěru, že trest obecně prospěšných prací je alternativou nepodmíněného trestu odnětí svobody v případech, v nichž by bylo namístě uložit jen krátkodobý nepodmíněný trest odnětí svobody. Krátkodobým trestem odnětí svobody je tento trest ve výměře do několika měsíců, přičemž orientačně lze vycházet z výměry do sedmi měsíců, která se blíží ekvivalentu maximální výměry trestu obecně prospěšných prací. 8. Ve své argumentaci nejvyšší státní zástupce zdůraznil i nově zakotvené pravidlo § 68 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož dvojnásobek počtu denních sazeb peněžitého trestu nesmí ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. I v případě peněžitého trestu je tedy počet dní trestu odnětí svobody, který případně bude odsouzený vykonávat po přeměně ve smyslu § 69 odst. 2 tr. zákoníku, jeho obsahovou složkou, kterou nelze jakkoli oddělovat a má i přímý vztah k trestní sazbě trestu odnětí svobody. Dovolatel má za to, že zákonodárce přijatou právní úpravou jednoznačně stanovil, že mezi počtem denních sazeb, které mají být stanoveny podle povahy a závažnosti spáchaného trestného činu, a počtem dní trestu odnětí svobody, které musí pachatel vykonat v důsledku nezaplacení peněžitého trestu, existuje přímá úměra. 9. Závěrem dovolatel