7 Tdo 432/2007 — Nejvyšší soud

7 Tdo 432/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 6. 2007 Spisová značka:7 Tdo 432/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.432.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2456/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 432/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 6. 2007 dovolání obviněného JUDr. P. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 1 To 58/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 1/2006 a rozhodl t a k t o : Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. P. D. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 46 T 1/2006, byl obviněný JUDr. P. D. uznán vinným trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu práce právníka katastrálního úřadu na dva roky. Kromě toho bylo rozsudkem Městského soudu v Praze rozhodnuto také ohledně obviněného Ing. J. K. O odvolání obviněného JUDr. P. D. bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 1 To 58/2006. Podle § 258 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Praze ohledně obviněného JUDr. P. D. zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný JUDr. P. D. byl uznán vinným trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu práce právníka katastrálního úřadu na dvě léta. Jako trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze, upřesněných Vrchním soudem v Praze, spočíval v tom, že obviněný JUDr. P. D. jako pracovník Katastrálního úřadu P. na základě návrhů na povolení vkladu vlastnických práv k nemovitostem, které dne 7. 6. 1999 podal obviněný Ing. J. K., povolil dne 24. 8. 1999 rozhodnutím č. j. V6-2338/99 vklad vlastnického práva k pozemkům uvedeným ve smlouvě o převodu pozemků, dne 25. 8. 1999 povolil rozhodnutím č. j. V6 – 2339/99 vklad vlastnického práva k pozemkům uvedeným ve smlouvě o převodu pozemků a dne 9. 9. 1999 povolil rozhodnutím č. j. V 6 – 2340/99 vklad vlastnického práva k pozemkům uvedeným ve smlouvě o převodu pozemků, kteréžto smlouvy byly uzavřeny dne 3. 4. 1998 mezi Pozemkovým fondem ČR jako převádějícím a Ing. J. K. jako nabyvatelem, ačkoli věděl, že podané návrhy na vklad vlastnického práva jsou ověřenými kopiemi společných návrhů podaných již dne 16. 4. 1998, které svými rozhodnutími č. j. V 6 – 1315/98, č. j. V6 – 1316/98 a č. j. V 6 – 1317/98 zamítl poté, co Pozemkový fond ČR vzal svůj návrh na vklad zpět a navrhl zastavení řízení a zamítnutí návrhů na vklad, takže obviněnému muselo být zřejmé, že o společné návrhy nejde, přesto nesplnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 18 odst. 3 spr. ř. a a neuvědomil o zahájení řízení o povolení vkladu Pozemkový fond ČR jako účastníka tohoto řízení, v důsledku čehož nezjistil náležitě skutkový stav věci, a podstatně tak ztížil splnění úkolu Katastru nemovitostí ČR, neboť nastalý stav musí být napraven soudní cestou prostřednictvím řady žalob na určení vlastnictví. Obviněný JUDr. P. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Napadl všechny výroky rozsudku, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy si nesprávně vyložily právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 68/2006, ohledně aplikace ustanovení § 18 odst. 3 spr. ř. a že nevzaly v úvahu výsledky dokazování doplněného po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Další okruh námitek uplatnil jednak ve vztahu k subjektivní stránce činu, jednak k otázce příčinné souvislosti mezi svým jednáním a vzniklým následkem. Vyjádřil názor, že skutek není trestným činem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho sám zprostil obžaloby nebo přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, má znaky trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 tr. zák., a navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání není důvodné. Soudy rozhodovaly ve věci obviněného JUDr. P. D. poté, co jejich dřívější rozhodnutí, jimiž byl obviněný odsouzen pro trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, 2 tr. zák., byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 68/2006, ohledně tohoto obviněného zrušena a co bylo Městskému soudu v Praze přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. V rámci nového projednání věci bylo dokazování doplněno třemi listinnými důkazy, jimiž byly zprávy o kontrolní činnosti Zeměměřičských a katastrálních inspektorátů v Praze, v Brně a v Pardubicíh týkající se mimo jiné výkonu státní správy katastru nemovitostí v roce 2001. Zprávy všech tří inspektorátů potvrdily, že u všech prověřovaných katastrálních úřadů je běžná praxe, při níž katastrální úřad nevyrozumívá podle § 18 odst. 3 spr. ř. (zákon č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů) o zahájení řízení o povolení vkladu ty účastníky právního úkonu, kteří nepodali návrh na povolení vkladu. Toto zjištění není důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud měnil právní názor vyslovený v usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 68/2006, v tom směru, že uvedený postup byl porušením tehdy účinného ustanovení § 18 odst. 3 spr. ř. Ostatně totéž ve svých zprávách shodně konstatovaly také všechny tři zeměměřičské a katastrální inspektoráty, spolu s vysvětlením, že katastrální úřady byly k tomuto postupu motivovány úsporou nákladů na poštovném. Význam uvedeného zjištění je jen ve vztahu k subjektivní stránce posuzovaného činu. Není však důvodem k závěru, že na straně obviněného vůbec není dáno zavinění ve formě nedbalosti, a je podkladem pouze pro úsudek o poněkud nižší míře zavinění, kterou soudy přiměřeně vyjádřily při rozhodování o trestu tím, že obviněnému uložily jen trest zákazu činnosti ve výměře nepatrně nad spodní hranicí sazby a neuložily mu i jiný druh trestu, zejména ne trest odnětí svobody. Nelze totiž pominout závažné okolnosti, za nichž obviněný v rozporu s ustanovením § 18 odst. 3 spr. ř. postupoval. Stalo se tak za situace, kdy obviněný rozhodoval o opakovaně podaných návrzích na povolení vkladu. Přitom již evidentně nešlo o společné návrhy Pozemkového fondu ČR a Ing. J. K., nýbrž o návrhy samotného Ing. J. K. Obviněný znal záporné stanovisko Pozemkového fondu ČR k otázce povolení vkladu a věděl, že předchozí návrhy na povolení vkladu zamítl právě z tohoto podnětu a s odůvodněním, že pozemky byly původně církevním majetkem a že účastníci proto podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb. nebyli oprávněni předmětem smluv disponovat. Tyto okolnosti staví posuzovaný případ mimo rámec běžných případů, v nichž by jinak bylo možné uvažovat o nedostatku zavinění právě vzhledem k zavedené, byť nesprávné, praxi katastrálních úřadů nevyrozumívat ty účastníky, kteří nepodali návrh na povolení vkladu. Posuzovaný případ byl netypický tím, že Pozemkový fond ČR jako jedna ze smluvních stran a jako jeden z účastníků řízení již v předcházejícím řízení jasně deklaroval své záporné stanovisko k otázce povolení vkladu. Obviněný měl ohledně posuzovaného případu dostatek relevantních informací z toho hlediska, aby mu bylo zřejmé, že nejde o běžný případ a že je proto namístě důsledně dodržet zákonný postup, tj. vyrozumět o zahájení nového řízení Pozemkový fond ČR v souladu s ustanovením § 18 odst. 3 spr. ř. Nejvyšší soud se proto ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze, že porušení citovaného ustanovení bylo obviněným zaviněno z nedbalosti, a nepřisvědčil námitkám, které v tomto ohledu uplatnil obviněný v dovolání. Rozhodnutí o povolení vkladu se na rozdíl od rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení vkladu neodůvodňuje, takže nelze autenticky zjistit důvody, pro které obviněný v novém řízení vklad vlas