7 Tdo 434/2022 – Nejvyšší soud

7 Tdo 434/2022-2227 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 5. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné L. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 9 To 70/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 9/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. 73 T 9/2020-1876, byla obviněná uznána vinnou v bodech 1) až 6) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, v bodech 7) až 10) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v bodech 11) a 12) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny byla podle § 206 odst. 5, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byly dále uloženy peněžitý trest v celkové výměre 500 000 Kč a podle § 73 odst. 1 (správně § 73 odst. 1, 3) tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty a insolvenčního správce na deset let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě majetkové škody. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedených zločinů ve stručnosti tím, že jako správkyně konkurzní podstaty úpadců G., a I. P., vybrala ve dvanácti ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně specifikovaných případech v době od 9. 2. 2007 do 7. 12. 2016 z bankovních účtů insolvenčních správců vedených pro účely spravování konkurzní podstaty těchto úpadců, se kterými disponovala z titulu funkce konkurzní správkyně úpadce, když od 22. 9. 2016 takto konala již jako bývalá správkyně konkurzní podstaty a její dispoziční právo k těmto účtům ještě nebylo zrušeno, finanční prostředky v celkové výši 74 439 718 Kč, které poté vložila na svůj osobní bankovní účet, kde s těmito finančními prostředky nakládala jako s vlastními a užila je pro svou osobní potřebu, přičemž částku 34 249 981 Kč hotovostním vkladem na bankovní účet insolvenčního správce vrátila a svým jednáním tak způsobila na majetku úpadců škodu v celkové výši 40 189 737 Kč. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 9 To 70/2021-2075, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině dvěma zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku pod body 1) a 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, tím i ve výrocích o trestu a náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou v každém z bodů 1) a 2) trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona a za tyto trestné činy a další zločiny uvedené pod body 3) až 12) výroku rozsudku soudu prvního stupně, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, ji odsoudil podle § 206 odst. 5, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí dále uložil peněžitý trest v celkové výměre 500 000 Kč a podle § 73 odst. 1 (správně § 73 odst. 1, 3) tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty a insolvenčního správce na deset let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě majetkové škody. 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dvě obsahově totožná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejprve je namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo k novelizaci trestního řádu spočívající mimo jiné v přidání nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože obviněná uplatnila dovolací důvod uvedený pod písmenem g) v rámci starého znění trestního řádu, který je v aktuálně účinném trestním řádu uveden pod písmenem h), její dovolací argumentace, směřující výhradně do skutkové oblasti, se s tímto dovolacím důvodem zcela míjí. Alespoň částečně však odpovídá novému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto ji tak Nejvyšší soud podle tohoto nového dovolacího důvodu i posuzoval. Pouze pro úplnost je pak vhodné doplnit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněná rovněž uplatnila, byl při uvedené novelizaci přesunut pod písmeno m). Obviněná nejprve stručně zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení s tím, že v něm nebyl dodržen ústavní princip spravedlivého procesu a rovnosti stran. Skutkové a právní závěry soudů jsou v hrubém nepoměru s provedenými důkazy a její návrhy na doplnění dokazování byly neoprávněně zamítnuty v rozporu s principem spravedlivého procesu. Dále zrekapitulovala argumentaci odvolacího soudu stran jí předložených důkazů a postup odvolacího soudu, který doplnil dokazování o jí předložené listiny, avšak nepřiznal jim potřebnou důkazní relevanci. Upozornila na metodiku výpočtu nároku na odměnu správce, na odhad navýšení nároku v případě dosažení předpokládaných příjmů z vedených soudních sporů, vyhlášky vztahující k těmto problematikám a konstatovala, že odvolací soud nevzal v úvahu ani listiny adresované soudu prvního stupně týkající se konkursu na majetek úpadce G., které měly obsahovat informace o stavu vedených soudních sporů, exekučním řízení, o pohledávkách a taktéž vyčíslení nároků. Dále uvedla, že soudy nevzaly v úvahu ani informace o zpeněžení majetku, přičemž tento postup soudů považuje za důvod ke zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Zdůraznila obecná východiska práva na spravedlivý proces, rovnosti stran a zásady presumpce neviny, stejně jako dalších principů vztahujících se na trestní řízení a rovněž připomněla i institut tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, jehož existenci v projednávaném případě shledává. 5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádala o odklad výkonu rozhodnutí. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněné a též novele trestního řádu a dovolacím důvodům s tím, že dovolání obviněné lze posoudit podle nového dovolacího důvodu v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám obviněné stran listinných důkazů konstatoval, že se jimi obviněná snaží vyvolat polemiku s obsahem provedeného dokazování a rozporovat stabilizované skutkové závěry soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího. Těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplnit, případně usměrnit soud druhého stupně na základě odvolání, avšak Nejvyšší soud v rámci hodnocení důkazů nevystupuje jako třetí instance, která by zcela přehodnocovala správnost a úplnost skutkových zjištění. Soudy se v této věci nedopustily žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. Dále zdůraznil, že na extrémní nesoulad nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Je rovněž přesvědčen, že obhajoba obviněné byla provedeným dokazováním vyvrácena, když navíc odvolací soud doplnil dokazování podle jejích návrhů. Plně se proto ztotožňuje se závěrem soudu, že vina obviněné, podle které zpronevěřila svěřené finanční prostředky v postavení správkyně konkurzní podstaty označených úpadců, byla spolehlivě prokázána, mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy není žádný rozpor a rozvedení úvah o vině v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyznívá přesvědčivě. K námitkám obviněné stran opomenutých důkazů pak připomněl, že soud není v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, pokud o jejich zamítnutí řádně rozhodne, resp. vyloží, z jakých důvodů je neprovedl. V nyní projednávaném případě odvolací soud této povinnosti dostál, když se k důkaznímu potenciálu uvažovaného návrhu obhajoby negativně vymezil a lze na příslušnou část rozhodnutí odvolacího soudu odkázat. 7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.