7 Tdo 483/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 483/2025-1531 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného L. H. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 12 To 62/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 2/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2024, č. j. 3 T 2/2024-1092, byl obviněný L. H. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 4 000 Kč, tedy celkem ve výši 2 000 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo obviněnému a spoluobviněným I. B., E. R., J. B., uloženo uhradit společně a nerozdílně na náhradě škody společnosti Autoškola PELLA, s. r. o., částku 4 224 795 Kč. Předmětným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných I. B., E. R., J. B., jakož i schváleny dohody o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným J. P.; pak též mezi státním zástupcem a obviněným A. H. 2. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 15. 3. 2023 v době od 16:30 do 17:30 hod., v objektu E. l. v. – A., na adrese XY č. XY, XY, jehož byl vlastníkem a provozovatelem, po předchozí dohodě s obviněným J. B., s úmyslem se obohatit, a po předchozí dohodě mezi obviněnými J. B. a J. P., převzal, společně s obviněným J. B., od obviněného J. P. 4 ks palet s naloženými 720 ks keramických vložek do katalyzátorů v hodnotě 12 052 487, 664 Kč, jejichž přesnou hodnotu neznal, které obviněný J. P. přivezl do objektu uvedené společnosti vozidlem zn. Renault Master, přičemž palety s katalyzátory obviněný v objektu za přítomnosti obviněného J. B. vyložil vysokozdvižným vozíkem a zavezl do garáže, poté předal v kanceláři areálu obviněnému J. P. první polovinu předem dohodnuté finanční částky ve výši 720 000 Kč, následně obviněný J. B. přivezl a předal dne 18. 3. 2023 obviněnému J. P. druhou polovinu předem dohodnuté finanční částky rovněž ve výši 720 000 Kč, a takto obviněný společně s obviněným J. B. jednali přesto, že s ohledem na své znalosti v oblasti automobilového průmyslu a oprav motorových vozidel věděli, že se jedná o odcizené, nové, nepoužité, z výroby originálně zabalené a polepené keramické vložky do katalyzátorů, a že jejich skutečná hodnota je v obchodní síti výrazně vyšší, přesto tyto věci bez faktury a bez dodacích či jiných dokladů převzali od osoby, o které věděli, že provozuje tetovací salón a nemá žádné aktivity v oblasti prodeje autodílů, přičemž keramických vložek do katalyzátorů se neoprávněně zmocnili obvinění I. B., A. H. a E. R. s pomocí obviněného J. P. dne 15. 3. 2023 v 15:44 hod., v provozovně obchodní korporace P. P., s. r. o., na adrese XY XY, Plzeň – XY, ke škodě poškozené společnosti Cataler Europe Czech, s. r. o. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 12 To 62/2024-1320, zrušil k odvolání obviněného a obviněného J. B. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným a dále ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 2 500 Kč, tedy celkem ve výši 500 000 Kč. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto též o trestu obviněného J. B. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak byla poškozená společnost Autoškola PELLA, s. r. o., odkázána ohledně obviněného a obviněného J. B. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Lze doplnit, že týmž rozsudkem bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného a obviněných J. B. a E. R. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Měl předně za to, že napadené rozhodnutí se zakládá na procesně nepoužitelném důkazu, v podobě nezákonně provedené rekognice, neboť obviněnému J. P., coby poznávající osobě, byla při předchozím výslechu předložena fotografie obviněného, přičemž obviněný J. P. tehdy dovolatele ani nepoznal. Navíc se mělo jednat o totožnou fotografii, s níž následně proběhla rekognice podle fotografií. Dále dovolatel namítl, že obviněný J. P. si mohl jeho podobu zjistit ze sociálních sítí. Zdůraznil, že k jeho odsouzení došlo toliko na základě jediného důkazu, tedy výpovědi obviněného J. P., přičemž poukázal na nutnost aplikovat zásadu in dubio pro reo. Rovněž zpochybnil svou přítomnost v areálu E. l. v. v době vykládky předmětného zboží. 5. Komplexně pak brojil proti hodnocení výpovědi obviněného J. P., v níž seznával řadu rozporů. Zejména poukázal na zjištění z observací mobilních telefonů jej samého a obviněného J. B., z nichž dovodil, že nemohli společně přijet do areálu E. l. v. jedním automobilem, jak ve své výpovědi uváděl obviněný J. P. Taktéž vyzdvihl nelogičnost v odůvodnění, proč obviněný J. P. dovolatele při prvním předložení fotografie nepoznal. Rovněž upozornil na odlišné vymezení okamžiku, kdy si tento uvědomil pravý charakter převáženého zboží v jeho výpovědích. V neposlední řadě akcentoval zjevný zájem obviněného J. P. dosáhnout výhodnějšího postavení v trestním řízení, což jej mohlo motivovat k úpravě výpovědí a účelové identifikaci obviněného. 6. Dovolatel dále zpochybnil subjektivní stránku svého jednání, když trval na tom, že může být hodnoceno nejvýše jako nedbalostní ve smyslu § 217 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Namítl, že obviněný J. P. měl dostatek času i faktickou příležitost se zbožím manipulovat v dostatečném rozsahu, aby z palet strhal dodací listy a na obaly napsal zkratku označující vadné kusy z výroby. Připomněl přitom, že obviněný J. P. mohl tuto činnost provést, mimo jiné, i na opuštěném místě, kam měl podle analytické zprávy během své cesty do XY nelogicky odbočit. Též vyslovil názor, že použité zboží údajně dříve převzaté od obviněného J. P. bylo evidentně dodáno legálně, tudíž by obviněný mohl věřit, že legální je i dodání zboží v posuzovaném případě. Naopak odmítl vyvození vlastního úmyslu z podobné zkušenosti, neboť zboží považoval za legálně získané, a navíc se nikdy neprokázala ani dovolatelova přítomnost při tomto prvním převzetí. Ve vztahu k vizuální podobě zboží dále uvedl, že originálně mohou být baleny i vadné kusy z výroby nebo věci poškozené při přepravě, přičemž se mohl domnívat, že se jedná právě o takovéto předměty. Dovolatel posléze formuloval názor, že již v okamžiku, kdy došlo k porušení pravidel přepravy, staly se předmětné komponenty nepoužitelnými v rámci dalšího výrobního procesu, neboť tak vznikla důvodná pochybnost o bezvadnosti zboží, což v automobilovém průmyslu vede k vyřazení zboží z výrobního procesu a jeho ekologické likvidaci. 7. Na základě výše uvedeného proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. ve vztahu k jeho osobě zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit toliko námitku zpochybňující procesní použitelnost provedené rekognice podle fotografií. Naopak za mimoběžné se vzpomínaným dovolacím důvodem vyhodnotil výhrady, jimiž dovolatel poukazoval na některé rozpory ve výpovědi obviněného J. P. a skrze něž prosazoval vlastní verzi skutkového děje. Státní zástupce se částečně ztotožnil s vznesenými námitkami dovolatele ohledně procesní nepoužitelnosti provedené rekognice, když dospěl k závěru, že orgány činné v trestním řízení v předmětné věci nepřijaly patřičná opatření, která mohla zvýšit či dokonce zajistit jistou důkazní hodnotu vzpomínané rekognice. V nastíněném směru poukázal na nevhodnost postupu, při němž byl obviněnému J. P. předložen jediný portrétní snímek dovolatele a následně s obviněným J. P., jakožto poznávající osobou, došlo k realizaci rekognice podle fotografií. Dospěl tedy k závěru, že provedená rekognice je buďto zcela nepoužitelným procesním důkazem, popř. došlo minimálně k výraznému snížení její vypovídací hodnoty, přičemž vytkl soudům nižších