7 Tdo 497/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 497/2025-391 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 7. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 8 To 308/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 23/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 10. 2024, č. j. 1 T 23/2024-260, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že v době od 8:00 hod. dne 3. 10. 2023 do 16:50 hod. dne 4. 10. 2023 nejprve na společné chodbě v přízemí bytového domu na adrese XY XY, Praha, vnikl po vypáčení zámku dvířek do domovní listovní schránky, odkud odcizil svazek 3 kusů klíčů v hodnotě 225 Kč, pomocí kterých následně po překonání zámku vstupních dveří vnikl do dočasně neobsazeného bytu č. XY v 1. patře bytového domu určeného k přechodnému pronájmu, kde po vypáčení petlice visacího zámku vnikl do úklidové místnosti, z které vynesl a připravil si k odnesení jeden pár dámských sjezdových lyží v hodnotě 1 266 Kč a jeden pár lyžařských sjezdových holí v hodnotě 96 Kč, přičemž byl na místě činu zastižen poškozeným vlastníkem bytu P. H., a z místa činu utekl, čímž způsobil poškozením věcí celkovou škodu ve výši 1 389 Kč, a to ač byl za takový čin opakovaně potrestán, mimo jiné rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 43 T 7/2017, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2017, pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět měsíců, který vykonal dne 21. 5. 2021. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2025, č. j. 8 To 308/2024-321, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že se důsledně nevypořádal s jeho námitkami, ale pouze rekapituloval argumentaci soudu prvního stupně. Namítl, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy předsudkem zpětného hodnocení a spojovaly jednotlivé skutečnosti tak, aby překonaly absenci faktických stop, přičemž argumentovaly i jeho trestní minulostí. Připustil, že do bytu vnikl, avšak nadále popírá, že by chtěl odcizit uváděné lyže, když o tom nesvědčí jediný důkaz. Tato skutečnost ani nebyla policejním orgánem zkoumána, ačkoliv jinak byly v bytě jeho stopy pečlivě zajištěny. O jeho vině tak má svědčit toliko jeho obtížná situace, trestní minulost a domněnka poškozeného, který vyloučil, že by předchozí nájemníci bytu s lyžemi manipulovali. Akcentoval, že nikdy nepopíral vniknutí do bytu, ani to, že byl poškozeným přistižen a z místa uprchl, přičemž tam při svém útěku zanechal své věci. V komoře pouze hledal jídlo, avšak neměl v úmyslu nic odcizit, když se navíc v bytě nacházely mnohem hodnotnější věci, než lyže a lyžařské hole. V tomto obviněný spatřuje porušení zásady presumpce neviny, neboť neexistuje jediný objektivní důkaz o tom, že by s lyžemi manipuloval, případně si je připravil k odcizení. K tomu dále poukázal na zásadu in dubio pro reo s tím, že je to stát, kdo nese důkazní břemeno. Za nesprávné označil i právní závěry soudů o dokonání přečinu krádeže, když jeho úmysl ani nesměřoval k odcizení lyží a o jeho manipulaci s nimi neexistuje jediný důkaz. Připomněl přitom, že přečin krádeže je úmyslným trestným činem dokonaným tehdy, pokud pachatel získá možnost neomezené dispozice s cizí věcí, jíž se zmocnil, a jedná s vůlí nakládat s ní jako s vlastní. 5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že obviněný doslovně opakuje námitky, které uplatňoval po celou dobu trestního řízení. Soud prvního stupně ale realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování a soud odvolací se s námitkami obviněného náležitě vypořádal. Jednání obviněného je prokázané zejména výpovědí poškozeného, jakož i listinnými a věcnými důkazy a znaleckým zkoumáním zaměřeným na ohledání místa činu, včetně fotodokumentace a hodnocení zajištěných stop i zajištěných věcí. Dále připomněl, že se obviněný doznal k opakované krádeži vloupáním, přičemž ve vztahu k vloupání do poštovní schránky byla tato krádež soudem prvního stupně považována za dokonanou. Spornou se mohla jevit krádež lyží, které obviněný odnesl z komory, do níž za účelem odcizení uloženého majetku násilně vnikl, ale z možného dosahu poškozeného je odstranil toliko zčásti, když vypáčená komora byla součástí bytu, v němž dále setrval. Je však toho názoru, že obviněný odnosem lyží fakticky krádež vloupáním do uzamčené komory bytu dokonal, na čemž nic nemění ani to, kam obviněný následně odcizené předměty uložil. 7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. 10. Co se týče námitek směřujících proti skutkovým zjištěním soudů, obviněný v rámci svého dovolání především namítl, že ve věci nebyl zajištěn dostatek objektivních důkazů o jeho vině a nebylo dostatečně prokázáno, že by lyže z úklidové komory vynesl on. Rovněž opětovně zopakoval své tvrzení, že se šel do bytu pouze umýt a odpočinout si, nikoli krást. Tyto námitky však nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podřadit, neboť jimi obviněný toliko polemizuje s rozsahem a hodnocením důkazů soudy obou stupňů a nastiňuje svoji vlastní verzi skutkového děje. K tomu Nejvyšší soud akcentuje, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani takovou vadu neshledal. 11. K poukazu obviněného na procesní zásady in dubio pro reo a presumpce neviny pak lze toliko konstatovat, že ani tato argumentace není s to naplnit žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na porušení těchto zásad by mohla odůvodnit z