7 Tdo 532/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 532/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 6. 2015 Spisová značka:7 Tdo 532/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.532.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 532/2015-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. června 2015 v Brně dovolání obviněného D. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 4 To 380/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 52/2013, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. R. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 19 T 52/2013, uznal obviněného D. R. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 4. 5. 2012 kolem 15:30 hod. v O. na ulici O. se záměrem získat peníze nebo jiné majetkové hodnoty vstoupil do prodejny zlatnictví SOLITER, kde prodavačce E. H. přikázal, aby si lehla na zem a tento příkaz umocnil tím, že v ruce držel sekeru. Proto ze strachu o svůj život se podrobila tomuto požadavku, přičemž obviněný rozbil z vnitřní strany výlohu se zbožím, odkud odcizil dva kusy tzv. zlatých cihliček investičního zlata a dva kusy zlatých prstenů, čímž způsobil společnosti SOLITER, a. s., se sídlem Nádražní 9, Jablonec nad Nisou, IČ: 00480835, škodu ve výši 58 114,32 Kč. Podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. 19 T 52/2013, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2013, kterým byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 4 To 380/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Mariana Babice včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. Obviněný namítl, že v jeho trestním řízení došlo k porušení jeho ústavního práva na zákonného soudce, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 4 To 115/2014, kterým tento soud zrušil předchozí zprošťující rozsudek soudu prvního stupně a nařídil mu projednání věci v jiném složení senátu. Obviněný dále poukázal na to, že soud prvního stupně jej před vydáním odsuzujícího rozsudku v jiném složení senátu celkem třikrát zprostil obžaloby. V posledním případě odvolací soud zrušil předcházející rozsudek soudu prvního stupně z důvodů podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., aniž by však k tomu byly splněny zákonné podmínky. Podle obviněného jediným důvodem, který vedl odvolací soud k tomuto rozhodnutí, byl nesouhlas odvolacího soudu se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy. Takový postup je nutné považovat za nezákonný, protože jím dochází k nepřípustnému zasahování do nezávislosti soudu prvního stupně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uvedl, že odvolací soud tak svým rozhodnutím nepřípustně zasáhl do nezávislosti soudu prvního stupně, obviněnému odňal právo na zákonného soudce a následující řízení zatížil závažnou procesní vadou, která má za následek nezákonnost a protiústavnost rozhodnutí. Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně dospěl k závěru o jeho vině na základě nepřípustného důkazu, kterým byla analýza pachových stop. Odběr pachového vzorku na místě činu stejně jako i otisku pachových stop se účastnil stejný policista Mgr. J. Š., což je v rozporu s pokynem ředitele Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky č. 9/2009, kterým se stanoví postup policistů na úseku činnosti služební kynologie. Soudy obou stupňů se touto námitkou obviněného v odůvodněních svých rozhodnutí vůbec nezabývaly, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 4 To 380/2014, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze namítat, že ve věci rozhodl nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Jak je zřejmé z jazykového výkladu tohoto dovolacího důvodu, situaci, kdy dojde ke změně ve složení senátu v důsledku postupu odvolacího soudu ve smyslu 262 tr. ř., nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit. Dále poukázal na to, že ani námitky vznesené v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit, neboť tyto námitky směřují výlučně do skutkové a procesní oblasti. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že došlo k porušení jeho ústavního práva na zákonného soudce, a to v důsledku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 4 To 115/2014, kterým tento soud zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně a nařídil mu podle § 262 tr. ř. projednání věci v jiném složení senátu. Podle názoru obviněného byl jediným důvodem, který vedl odvolací soud k tomuto rozhodnutí, nesouhlas odvolacího soudu se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy. Tuto námitku obviněného lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, Nejvyšší soud jí však nepřisvědčil. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 4 To 26/2014, vyplývá, že soud prvního stupně nehodnotil v předcházejícím řízení provedené důkazy ve všech souvislostech, a proto mu bylo uloženo, aby se znovu zabýval všemi provedenými důkazy tak, jak na sebe logicky navazují, a následně je hodnotil ve všech souvislostech, jak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to i v souvislosti s obhajobou obviněného, který popřel, že by se nacházel na fotografii pořízené z kamerového systému prodejny Hornbach, byť na druhé straně připustil, že se svědkyní P. Z. udržoval déletrvající bližší vztah, z čehož je nutno dovodit, že tato svědkyně se zjevně nemýlila při určení jeho totožnosti. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 4 To 115/2014, dále vyplývá, že soud prvního stupně opětovně náležitě nehodnotil všechny ve věci provedené důkazy tak, jak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale především v jejich souhrnu a v konfrontaci s obhajobou obviněného. Odvolací soud dále konstatoval jistou formálnost postupu soudu prvního stupně po zrušení dřívějších rozsudků ve věci, když soud prvního stupně v rámci svého rozhodnutí jistým způsobem devalvuje hodnotu některých provedených důkazů. K výroku podle § 262 tr. ř., odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně n