7 Tdo 560/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 560/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:7 Tdo 560/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.560.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušování domovní svobody Poškození cizí věci Krádež Spolupachatelství Faktická konzumpce Dotčené předpisy:§ 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 205 odst. 1 písm. b), c) odst. 3) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 560/2025-818 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněného V. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 4 To 477/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 T 89/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2024, č. j. 39 T 89/2024-639, byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, všech ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněných M. M. a D. S. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že od přesně nezjištěné doby dne 9. 11. 2023 do 03:10 hod. dne 10. 11 2023 v obci XY č. XY, okres České Budějovice, po předchozí společné domluvě s obviněným M. M., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, bez použití násilí a souhlasu majitele, vstoupili po odtlačení jednokřídlých posuvných vrat na pozemek u rodinného domu (zapsaný pod č. XY v katastrálním území XY), za užití násilí vnikli do samostatně stojící budovy, plnící funkci garáže a dílny, přičemž poškozením vstupních plastových dveří a omítky způsobili poškozeným R. L. a T. K. L., škodu poškozením v celkové výši nejméně 20 890 Kč a odcizili odtud v rozsudku blíže specifikované truhlářské náčiní, čímž poškozené společnosti R-Servis Lošek, s. r. o., způsobili škodu odcizením v celkové výši nejméně 51 900 Kč a dále v rozsudku blíže popsanou termovizi v hodnotě nejméně 5 000 Kč, AKU šroubovák v hodnotě nejméně 4 066 Kč, hoblík značky Bosch v hodnotě nejméně 3 500 Kč, se třemi kusy baterií, v celkové hodnotě nejméně 5 100 Kč, v úmyslu je odcizit, v garáži sundali z držáku v rozsudku blíže specifikované dámské horské jízdní kolo, v hodnotě nejméně 20 000 Kč, které však zanechali na místě, a poté z garáže odcizili volně postavené v rozsudku blíže popsané pánské horské elektrokolo v hodnotě nejméně 90 000 Kč, vybavené sledovacím zařízením Apple AirTag, v hodnotě nejméně 800 Kč a volně postavené pánské horské jízdní kolo podrobněji popsané v rozsudku, v hodnotě nejméně 100 000 Kč, čímž poškozenému D. L. způsobili škodu odcizením v celkové výši nejméně 208 466 Kč a K. T. se pokusili způsobit odcizením škodu 20 000 Kč, přičemž bezprostředně poté byli na místě vyrušeni obyvateli přilehlého domu K. T. a D. L., který se pokusil obviněného M. M. odjíždějícího na jednom z kol zadržet, strhnul jej na zem, ale M. M. jej udeřil železným páčidlem do hlavy a když se o kolo přetahovali, V. K. kopl do D. L. a umožnil tak M. M. s kolem utéci, když úderem páčidla D. L. utrpěl zranění, spočívající v tržné ráně ve vlasové části hlavy o délce 5 cm, které si vyžádalo lékařské ošetření na Traumatologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, kdy se ze soudně lékařského hlediska nejedná o poruchu zdraví, s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopností do 1 týdne. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 4 To 477/2024-712, zamítl odvolání obviněného V. K., směřující proti napadenému rozhodnutí. Lze přitom doplnit, že týmž usnesením byla zamítnuta též odvolání obviněných M. M. a D. S. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť vyslovil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a zároveň, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nad rámec uvedeného pak ještě poukázal na porušení svých základních práv v průběhu řízení. 5. Obviněný úvodem vytkl soudům, že svým postupem v různých aspektech porušily jeho právo na spravedlivý proces, zejména opomenuly řádně vznesené důkazní návrhy, nerespektovaly jeho právo na obhajobu, zásadu presumpce neviny, včetně pravidla in dubio pro reo a zanedbaly řádné odůvodnění vlastních rozhodnutí. Z hlediska opomenutých důkazů dovolatel poukázal na fakt, že v odvolacím řízení navrhoval provést čtení úředního záznamu o podaném vysvětlení K. T. ze dne 10. 11. 2023, výslech J. G. a zajištění opisu rejstříku trestů poškozeného D. L., přičemž odůvodnění soudu, pro které odmítl předmětné návrhy provést, označil za toliko formální a nedostatečné. V nastíněném směru zdůraznil, že zmíněné důkazy mohly mít zásadní vliv na skutková zjištění soudu, neboť úřední záznam o podaném vysvětlení K. T. mohl zpochybnit její svědeckou výpověď. J. G. mohl být ztotožněn jako třetí, dosud neidentifikovaná osoba, patrně účastná předmětného trestného činu. Opis z rejstříku trestů poškozeného D. L. pak mohl změnit závěry soudu o jeho věrohodnosti. V neposlední řadě napadl postup odvolacího soudu, kdy tento vyhradil vypořádání důkazních návrhů až do závěrečné porady senátu, čímž presumoval jejich neakceptování a znemožnil např. učinění dalších alternativních důkazních návrhů. 6. Obviněný rovněž kritizoval, že soud prvního stupně neodročil hlavní líčení v předmětné věci, třebaže jej o to obhájce dovolatele včas požádal a doložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, přičemž řádně a včas omluvil i obviněného a připomněl nemožnost substituce advokáta. Vyslovil mínění, že tímto způsobem došlo k faktické eliminaci obhajovacích práv obviněného, což podpořil odkazy na relevantní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Vytkl především odvolacímu soudu absenci pochopení pro zhoršený zdravotní stav obhájce a vyzdvihl nemožnost využití substituce jiným advokátem, neboť takový postup by odporoval výslovnému pokynu udělenému obhájci. Navíc poukázal na skutečnost, že v předmětné době vykonával jeho obhájce advokacii samostatně, tedy aniž by měl na pozici zaměstnance jiného advokáta či advokátního koncipienta. Nesouhlasil také s tvrzením odvolacího soudu, že při včasném oznámení mohl být obviněnému ustanoven jiný advokát, poněvadž podobný postup v řízení, v němž není dána podmínka nutné obhajoby, by odporoval trestnímu řádu. Taktéž vytkl krajskému soudu, že se nezabýval některými námitkami v podaném odvolání, zejména účelovostí argumentace, proč nedošlo k nařízení hlavního líčení na dřívější termín, popř. projevem odporu ze strany nalézacího soudu ve vztahu k realizaci některých práv obviněného. 7. Dovolatel dále brojil proti formulaci některých dotazů soudkyní v rámci hlavního líčení i odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť mínil, že tyto se nedostatečně vypořádaly s obhajobou obviněného, nevyjasnily rozpory vzniklé v jejich rozhodnutích a nedostály požadavkům na rozsah ani úroveň odůvodnění. Dále upozornil na rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů v otázce, které osoby se nacházely v předmětný čas na místě činu a v jaké přesné lokaci. Zdůraznil, že přítomnost obviněného na dotčeném pozemku popřeli nejen on sám a obviněný M. M., ale v tomto směru vypovídali i poškození D. L. a K. T. Poukázal přitom na neexistenci jiných důkazů spolehlivě prokazujících přítomnost obviněného na předmětném pozemku. Závěry soudu v této věci označil za vyfabulované, nelogické a opřené o argumentaci kruhem. Navíc zdůraznil, že soud nalézací vycházel toliko z nepřímých důkazů, které v dů