7 Tdo 560/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 560/2025-818 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněného V. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 4 To 477/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 T 89/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2024, č. j. 39 T 89/2024-639, byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, všech ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněných M. M. a D. S. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že od přesně nezjištěné doby dne 9. 11. 2023 do 03:10 hod. dne 10. 11 2023 v obci XY č. XY, okres České Budějovice, po předchozí společné domluvě s obviněným M. M., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, bez použití násilí a souhlasu majitele, vstoupili po odtlačení jednokřídlých posuvných vrat na pozemek u rodinného domu (zapsaný pod č. XY v katastrálním území XY), za užití násilí vnikli do samostatně stojící budovy, plnící funkci garáže a dílny, přičemž poškozením vstupních plastových dveří a omítky způsobili poškozeným R. L. a T. K. L., škodu poškozením v celkové výši nejméně 20 890 Kč a odcizili odtud v rozsudku blíže specifikované truhlářské náčiní, čímž poškozené společnosti R-Servis Lošek, s. r. o., způsobili škodu odcizením v celkové výši nejméně 51 900 Kč a dále v rozsudku blíže popsanou termovizi v hodnotě nejméně 5 000 Kč, AKU šroubovák v hodnotě nejméně 4 066 Kč, hoblík značky Bosch v hodnotě nejméně 3 500 Kč, se třemi kusy baterií, v celkové hodnotě nejméně 5 100 Kč, v úmyslu je odcizit, v garáži sundali z držáku v rozsudku blíže specifikované dámské horské jízdní kolo, v hodnotě nejméně 20 000 Kč, které však zanechali na místě, a poté z garáže odcizili volně postavené v rozsudku blíže popsané pánské horské elektrokolo v hodnotě nejméně 90 000 Kč, vybavené sledovacím zařízením Apple AirTag, v hodnotě nejméně 800 Kč a volně postavené pánské horské jízdní kolo podrobněji popsané v rozsudku, v hodnotě nejméně 100 000 Kč, čímž poškozenému D. L. způsobili škodu odcizením v celkové výši nejméně 208 466 Kč a K. T. se pokusili způsobit odcizením škodu 20 000 Kč, přičemž bezprostředně poté byli na místě vyrušeni obyvateli přilehlého domu K. T. a D. L., který se pokusil obviněného M. M. odjíždějícího na jednom z kol zadržet, strhnul jej na zem, ale M. M. jej udeřil železným páčidlem do hlavy a když se o kolo přetahovali, V. K. kopl do D. L. a umožnil tak M. M. s kolem utéci, když úderem páčidla D. L. utrpěl zranění, spočívající v tržné ráně ve vlasové části hlavy o délce 5 cm, které si vyžádalo lékařské ošetření na Traumatologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, kdy se ze soudně lékařského hlediska nejedná o poruchu zdraví, s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopností do 1 týdne. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 4 To 477/2024-712, zamítl odvolání obviněného V. K., směřující proti napadenému rozhodnutí. Lze přitom doplnit, že týmž usnesením byla zamítnuta též odvolání obviněných M. M. a D. S. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť vyslovil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a zároveň, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nad rámec uvedeného pak ještě poukázal na porušení svých základních práv v průběhu řízení. 5. Obviněný úvodem vytkl soudům, že svým postupem v různých aspektech porušily jeho právo na spravedlivý proces, zejména opomenuly řádně vznesené důkazní návrhy, nerespektovaly jeho právo na obhajobu, zásadu presumpce neviny, včetně pravidla in dubio pro reo a zanedbaly řádné odůvodnění vlastních rozhodnutí. Z hlediska opomenutých důkazů dovolatel poukázal na fakt, že v odvolacím řízení navrhoval provést čtení úředního záznamu o podaném vysvětlení K. T. ze dne 10. 11. 2023, výslech J. G. a zajištění opisu rejstříku trestů poškozeného D. L., přičemž odůvodnění soudu, pro které odmítl předmětné návrhy provést, označil za toliko formální a nedostatečné. V nastíněném směru zdůraznil, že zmíněné důkazy mohly mít zásadní vliv na skutková zjištění soudu, neboť úřední záznam o podaném vysvětlení K. T. mohl zpochybnit její svědeckou výpověď. J. G. mohl být ztotožněn jako třetí, dosud neidentifikovaná osoba, patrně účastná předmětného trestného činu. Opis z rejstříku trestů poškozeného D. L. pak mohl změnit závěry soudu o jeho věrohodnosti. V neposlední řadě napadl postup odvolacího soudu, kdy tento vyhradil vypořádání důkazních návrhů až do závěrečné porady senátu, čímž presumoval jejich neakceptování a znemožnil např. učinění dalších alternativních důkazních návrhů. 6. Obviněný rovněž kritizoval, že soud prvního stupně neodročil hlavní líčení v předmětné věci, třebaže jej o to obhájce dovolatele včas požádal a doložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, přičemž řádně a včas omluvil i obviněného a připomněl nemožnost substituce advokáta. Vyslovil mínění, že tímto způsobem došlo k faktické eliminaci obhajovacích práv obviněného, což podpořil odkazy na relevantní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Vytkl především odvolacímu soudu absenci pochopení pro zhoršený zdravotní stav obhájce a vyzdvihl nemožnost využití substituce jiným advokátem, neboť takový postup by odporoval výslovnému pokynu udělenému obhájci. Navíc poukázal na skutečnost, že v předmětné době vykonával jeho obhájce advokacii samostatně, tedy aniž by měl na pozici zaměstnance jiného advokáta či advokátního koncipienta. Nesouhlasil také s tvrzením odvolacího soudu, že při včasném oznámení mohl být obviněnému ustanoven jiný advokát, poněvadž podobný postup v řízení, v němž není dána podmínka nutné obhajoby, by odporoval trestnímu řádu. Taktéž vytkl krajskému soudu, že se nezabýval některými námitkami v podaném odvolání, zejména účelovostí argumentace, proč nedošlo k nařízení hlavního líčení na dřívější termín, popř. projevem odporu ze strany nalézacího soudu ve vztahu k realizaci některých práv obviněného. 7. Dovolatel dále brojil proti formulaci některých dotazů soudkyní v rámci hlavního líčení i odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť mínil, že tyto se nedostatečně vypořádaly s obhajobou obviněného, nevyjasnily rozpory vzniklé v jejich rozhodnutích a nedostály požadavkům na rozsah ani úroveň odůvodnění. Dále upozornil na rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů v otázce, které osoby se nacházely v předmětný čas na místě činu a v jaké přesné lokaci. Zdůraznil, že přítomnost obviněného na dotčeném pozemku popřeli nejen on sám a obviněný M. M., ale v tomto směru vypovídali i poškození D. L. a K. T. Poukázal přitom na neexistenci jiných důkazů spolehlivě prokazujících přítomnost obviněného na předmětném pozemku. Závěry soudu v této věci označil za vyfabulované, nelogické a opřené o argumentaci kruhem. Navíc zdůraznil, že soud nalézací vycházel toliko z nepřímých důkazů, které v důsledku nevylučovaly jiné možné verze skutkového děje, jež dále předestřel, zejména tak mohl obviněný M. M. popsaným způsobem vymáhat řádně zakoupené kolo, popř. v tuto verzi mohl přinejmenším věřit dovolatel. 8. Rovněž zdůraznil, že z výpovědí obviněných vyplynula přítomnost další osoby na místě činu, což měla podpořit i výpověď poškozené K. T. a další skutečnosti. Obviněný vyjádřil názor, že přítomnost třetí osoby by relativizovala úvahy soudů nad otázkou odcizení věcí toliko jedinou osobou. Dále dovolatel zavrhl myšlenku, že by kopl poškozeného L., naopak trval na minimálním zapojení vlastní osoby do předmětné potyčky. Zdůraznil, že i poškozená K. T. ve své výpovědi uvedla, že obviněný poškozeného L. pouze odstrčil. Taktéž akcentoval, že poškozený L. při následném ošetření negoval napadení kopem a při ošetření nebyly zjištěny známky čerstvého traumatu. Vyslovil tedy domněnku o postupné gradaci útoku v tvrzení poškozených, přičemž poukázal na výpověď svědka R. L., dle něh