7 Tdo 654/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 654/2025-289 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání obviněného M. M. podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 4 To 254/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 147/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 3. 2024, č. j. 1 T 147/2023-152, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněné M. K. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto tak, že obviněná M. K. je povinna nahradit poškozenému M. M. škodu ve výši 38 184 Kč. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 12. 8. 2023 v době okolo 18:40 hod. na veřejně přístupné pláži rybníka XY v XY, okres XY, a v přítomnosti přinejmenším pěti osob nejprve po krátké slovní rozepři, kdy chtěl zamezit obviněné M. K. v pořizování audiovizuálního záznamu, této vytrhl z ruky mobilní telefon, který jí odmítl vrátit, přičemž ji následně uhodil svou levou rukou do oblasti rozhraní ramen a krku, na což obviněná M. K. reagovala tak, že jej udeřila pivní sklenicí o objemu 0,3 l do oblasti hlavy, a tím mu způsobila bodnořezné poranění v oblasti brady, které si vyžádalo lékařské ošetření s obvyklou dobou léčení do 1 týdne. 3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 4 To 254/2024-237, byl pod bodem I. k odvolání obviněné M. K. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy týkajícího se M. M., a podle § 206 odst. 3 tr. ř. obviněný M. M. nebyl s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy k trestnímu řízení připuštěn. Jinak ohledně obviněné M. K. zůstal napadený rozsudek nedotčen. Pod bodem II. bylo odvolání obviněného M. M. směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu (nesprávně označenému jako rozsudek) podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soud při konstrukci odsuzujícího rozhodnutí nevzal v úvahu zjevná skutková zjištění učiněná v průběhu řízení a porušil tak zákon v ustanoveních § 13 odst. 1, 2 a § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Dále své rozhodnutí vydal, aniž byly splněny podmínky § 2 odst. 6 tr. ř. Tvrdil, že nejednal v úmyslu dopustit se protiprávního jednání, ale naopak v úmyslu zabránit obviněné M. K. v protiprávním jednání. 5. V den incidentu probíhala v prostoru pláže v XY beseda s K. K. Na místo se dostavil třeboňský občan s transparentem s nápisem „Ježíš je gay“, načež došlo ke slovnímu a částečně i fyzickému konfliktu mezi tímto občanem a dalšími občany. Obviněná M. K., aniž byla jakkoli označena jako zástupkyně sdělovacích prostředků, natáčela bez souhlasu přítomných uvedený konflikt na svůj mobilní telefon. Dovolatel ji opakovaně bezvýsledně vyzýval, aby zanechala natáčení. Poté jí odebral telefon z ruky a při následném kontaktu do ní strčil až jako druhý, načež byl napaden úderem půllitru do obličeje a utrpěl zranění ohrožující jeho život. Skutečnost, že se první dopustila fyzického útoku obviněná M. K., vyplývá z jeho výpovědi i výpovědí slyšených svědků. Navíc se pohybovala s půllitrovou sklenicí mimo prostor určený k občerstvení návštěvníků. Pokud okresní soud dovodil, že obviněná M. K. jednala za účelem zpravodajským, měla tak činit s řádným označením (ani na dotaz neuvedla, že natáčí jako novinářka), nicméně charakter tvrzeného zpravodajského počínání je minimálně sporný. Informace o incidentu vyvolaném daným transparentem nebyla tak závažná, aby o ní informovalo zpravodajství. Byl přesvědčen, že mu soudy nedůvodně vytýkaly, že neoprávněně vytrhl obviněné M. K. telefon z ruky, neboť žádné jiné řešení zamezení dalšího natáčení neexistovalo. Jedinou jeho motivací bylo zabránit protiprávnímu postupu M. K. Dále uvedl, že každý občan by měl dbát o to, aby právní řád byl dodržován. Rovněž za sporné označil, že obviněná M. K. v roce 2023 působila jako novinářka, neboť na internetu je v tomto roce představována jako projektová manažerka dotačního programu T. p. vyhlašovaného magistrátem města Ostravy, což vzbuzuje pochybnosti o jejím souběžném působení jako novinářky. 6. Za nesprávný označil též závěr, že jí odmítl telefon vrátit, neboť se k tomu (s výjimkou tvrzení spoluobviněné) nevedlo dokazování. Obviněný tvrdil, že děj, který následoval, byl tak rychlý, že tento problém vůbec mezi ním a spoluobviněnou řešen nebyl. Stejně tak označil za nepřípadnou úvahu o tom, že nebyl pořadatelem besedy, neboť incident s transparentem se uskutečnil na jiném místě a tyto akce nesouvisely ani obsahově. Uzavřel tedy, že vůči spoluobviněné nejednal ve výtržnickém úmyslu, ale naopak vystupoval na ochranu zákonem chráněného zájmu, a to ochrany osobnostních práv přítomných. Hodnocení stíhaného jednání by z obecného pohledu nutně vedlo k pasivitě občanů ve vztahu k protiprávnímu jednání, jehož jsou svědky. Tvrdil pak, že skutková zjištění soudů a provedené důkazy postrádají obsahovou návaznost na důkazy a jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů. Právní posouzení skutku je tedy podle něj nesprávné. V postupu odvolacího soudu, jenž vadný stav nenapravil, byla porušena ústavní zásada práva na spravedlivý proces. 7. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Českých Budějovicích a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak soudy postupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují zákonné požadavky a jsou plně přezkoumatelná. Soudy zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědků, resp. osob účastnících se konfliktu, a poté skutečnosti vyplývající z realizovaných výpovědí důvodně korigovaly obsahem objektivních kamerových záznamů. Fakt, že obviněný jednal způsobem uvedeným v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, bez jakýchkoli pochybností vyplývá z provedených důkazů. Absentují pak i další vady, na které eventuálně pamatuje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ostatně ani sám obviněný je nenamítal. Správně zjištěný skutkový stav soudy též přiléhavě právně kvalifikovaly, přičemž lze bezpečně dovodit veškeré znaky přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku; nejen prvek veřejnosti, ale evidentně též prvek výtržnosti ve formě napadení. Současně nepochyboval o naplnění subjektivní stránky, neboť úmysl jednoznačně vyplývá ze způsobu provedení činu – nelze jednat tak, jak činil obviněný, z nedbalosti. Inkriminované jednání nutně muselo být úmyslem vedeno s tím, že s narušením veřejného pořádku musel být obviněný minimálně srozuměn. Pakliže obviněný bazíroval na tom, že pouze bránil druhé osobě v protiprávním jednání, akcentoval, že napadená osoba ničeho protiprávního nečinila. Na svůj mobil totiž natáčela průběh konfliktu, který se odehrával mezi jinými lidmi, přičemž takový záznam mohl sloužit k následné ochraně práv a zájmů účastníků konfliktu. Tomu odpovídá § 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Výsledkům dokazování pak neodpovídá, že by byl obviněný fyzicky napaden druhou osobou a pouze reagoval. Nedošlo tedy ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž obviněný fakticky do své argumentace zahrnul. 9. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. 10. Obviněný M. M. využil možné uplatnění repliky a vyjádřil se k podání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Odkázal na obsah svého dovolání a k jednání obviněné M. K. uvedl, že mělo být spíše posouzeno jako pokus těžké újmy na zdraví, neboť vzniklá tržná rána na jeho krku končila těsně u krkavice, takže mu hrozilo vykrvácení. Tvrzení státního zástupce, že obviněná M. K. jednala v souladu s § 88 občanského zákoníku, označil za zjevně nesprávné, neboť nejednala ani s cílem výkonu ani ochrany práv nebo právem chráněných zájmů, ani v případě úředního účelu nebo veřejného vystoupení v záležitosti veřejného zájmu. Zákonnou licenci podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku je nutné vnímat tak, že se jedná o možnost po