7 Tdo 661/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 661/2025-448 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného J. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 8 To 22/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 9/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 8 To 22/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 34 T 9/2024, byl obviněný J. S. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to k útoku užitého zavíracího nože a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku zdravotní pojišťovny na náhradu škody. 2. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání jednak obviněný, které zaměřil proti výroku o vině i trestu, a rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 8 To 22/2025, podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného nově uznal vinným jednak pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu shodně jako v rozsudku soudu prvního stupně uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci a podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o uplatněném nároku zdravotní pojišťovny na náhradu škody. Odvolání státního zástupce pak podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Uvedené trestné činnosti se obviněný podle závěrů Vrchního soudu v Praze dopustil v podstatě tím, že dne 17. 7. 2023 v době mezi 3:02 hod. a 3:09 hod. v Plzni, ulici XY, před nonstop barem XY pod vlivem alkoholu slovně napadl barmanku A. Z., neboť ho odmítla vpustit do baru a obsloužit z důvodů probíhající inventury, a vulgárně ji urážel. Když se jí zastal poškozený J. G. K., vytáhl z pravé zadní kapsy kalhot zavírací nůž o délce čepele cca 9 cm a náhle jím prudce bodl směrem k poškozenému, který stál za dřevěným zábradlím ohraničujícím terasu baru, a nožem ho zasáhl do levé horní poloviny hrudníku do míst nad prsní bradavkou, na což poškozený J. G. K. reagoval uskočením směrem dozadu. Obviněný způsobil poškozenému bodnou ránu nad levou prsní bradavkou, pronikající kůží, o celkové šířce cca 2 mm a hloubce 10 mm zasahující do podkoží, přičemž toto zranění neomezilo poškozeného v běžném životě, avšak vzhledem k mechanismu a způsobu útoku hrozilo poškozenému závažnější bodné poranění kůže a svaloviny, nepronikající do dutiny hrudní, které by poškozeného omezilo v běžném životě na dobu delší sedmi dnů. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného. V něm odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a zejména podrobně citovala závěry plynoucí z rozhodnutí odvolacího soudu, s nimiž se neztotožnila, neboť jsou ve zjevném rozporu s obsahem důkazů provedených soudem prvního stupně. Nesouhlasila ani s právním posouzením jednání obviněného, jak jej učinil odvolací soud. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku je podle nejvyšší státní zástupkyně naplněn, pokud bez relevantního důkazního podkladu učiní soud podstatně odlišná skutková zjištění, která lze považovat za rozhodná a jsou zároveň určující pro naplnění znaků trestného činu, což se, procesně vadným postupem odvolacího soudu, ve věci konkrétně stalo stran zjištění reakce (ustoupení) poškozeného na útok. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 totiž vyplývá, že odvolací soud provedl pouze důkaz „přepisem kamerového záznamu na č. l. 206–209“. Samotný kamerový záznam, který byl zajištěn a zachycoval celý útok, však neprovedl, neprovedl či nezopakoval ani žádný jiný důkaz. Za tohoto stavu byl odvolací soud v daném ohledu vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které by byl oprávněn měnit pouze za předpokladu, že k takovým skutkovým zjištěním sám provedl (resp. zopakoval) odpovídající důkazy, jež by byl následně oprávněn samostatně hodnotit a vyvozovat z nich vlastní skutková zjištění (srov. § 263 odst. 7 a § 259 odst. 3 tr. ř.). Přestože tedy odvolací soud sám neprovedl v odvolacím řízení jako důkaz vlastní obsah kamerového záznamu, učinil rozhodné skutkové zjištění, že poškozený reagoval uskočením směrem dozadu až na zásah nožem, z čehož návazně, s ohledem na pouze malý (nikoli hluboký) zásah nožem, dovodil absenci srozumění obviněného s možným usmrcením poškozeného. 6. Pokud by vrchní soud řádně provedl dokazování uvedeným kamerovým záznamem, nebylo by možno dovodit jeho odlišné skutkové závěry, neboť z vlastního obsahu tohoto důkazu nevyplývají. V této souvislosti nejvyšší státní zástupkyně podrobně popsala průběh skutkového děje s tím, že z kamerového záznamu vyplývá, že obviněný ze zadní kapsy uchopil do ruky nůž a s tímto se napřáhl proti poškozenému. Poškozený si poprvé všiml nože v ruce obviněného v čase 3:07:47 hod. Ve zjevné reakci na to poškozený během jedné sekundy natočil levou polovinu těla (ve směru z jeho pohledu) tak, že se posunul řádově o několik centimetrů (lze odhadovat 10 až 20 cm) dozadu, tj. směrem od obviněného. Tím významně zvětšil vzdálenost mezi svým tělem a obviněným. Obviněný ruku zastavil a znovu s nožem na poškozeného zaútočil v čase 3:07:49 hod. Poškozený v tu chvíli ještě více natočil dozadu levou část těla, přičemž nejprve pohnul levou ruku loktem více dozadu, a ihned poté ještě i celým tělem o několik centimetrů dozadu, tj. opět směrem od obviněného. Nůž poškozeného zasáhl v čase 3:07:50 hod. 7. Podle nejvyšší státní zástupkyně je skutečný obsah videozáznamu přímým opakem závěru odvolacího soudu, podle kterého „z žádného provedeného důkazu, zejména z kamerového záznamu, nelze jednoznačně dovodit, že by poškozený v okamžiku útoku ustoupil dozadu, čímž by jeho následky zmírnil“. Naopak poškozený se poté, co se proti němu obviněný rukou napřáhl, a ještě předtím, než byl nožem zasažen (necelá jedna sekunda), v mezidobí otočil ještě o několik málo centimetrů směrem od obviněného. Pokud by tak neučinil, nůž by do jeho těla nutně musel proniknout o několik centimetrů hlouběji. Byla to tedy pouze (patrně podvědomá) obranná reakce poškozeného, která zabránila možnému vzniku závažnějšího následku na zdraví, nikoli okolnosti spočívající na straně obviněného. V této souvislosti nejvyšší státní zástupkyně poukázala na skutkově blízkou věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 7 Tdo 67/2024 a nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že je srozumění obviněného s možným smrtelným následkem zpochybněno konkrétní situací na místě činu tím, že mezi obviněným a poškozeným byla bariéra (dřevěné zábradlí), které objektivně zásahu poškozeného nebránilo, jak dovodil již soud prvního stupně. 8. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně namítala nedostatečnost hmotněprávních úvah odvolacího soudu ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného jakožto pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku (ačkoli si byla vědoma, že samotné odůvodnění rozhodnutí nelze činit předmětem dovolacích námitek). Lakonické odůvodnění v bodu 10 rozsudku, že obviněný nemohl důvodně předpokládat, že nůž pronikne hluboko do těla poškozeného, musel však být srozuměn s tím, že jej může zranit, považuje nejvyšší státní zástupkyně za nepřezkoumatelné, neboť tím odvolací soud bez náležitého důkazního podkladu revidoval důkazům odpovídající skutkové zjištění soudu prvního stupně, že obviněný „prudce nožem bodá směrem do oblasti levé části hrudníku poškozeného“. Zopakovala, že na levé straně hrudníku se nacházejí životně důležité orgány (srdce, plíce), jejichž poškození bezprostředně ohrožuje člověka na životě. 9. Odvolací soud neshleda