7 Tdo 679/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 679/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:7. 6. 2006 Spisová značka:7 Tdo 679/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.679.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 679/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2006 o dovolání obviněného K. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 8 To 397/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 21/2003 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 16 T 21/2003, byl obviněný K. S. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. zák. (bod 1 výroku o vině), zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku o vině) a konečně dalším trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. (bod 3 výroku o vině). Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jich dopustil tím, že 1) dne 14. 8. 2001 kolem 06:00 hodin v P., B. ulici, v chodbě domu na výše uvedené adrese během vzájemného napadení s O. K. tomuto odcizil 280.000,- Kč, které měl uložené v papírové obálce v kapse šortek, přičemž výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 69/1999 ze dne 25. 7. 2000, který nabyl právní moci dne 5. 7. 2001, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon nastoupil dne 23. 5. 2002, 2) od 1. 5. 1999 do 24. 8. 2001 v P. ani nikde jinde neplnil vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi K. P., roz. S. tím, že nepřispíval na jeho výživu částkou 700,- Kč měsíčně splatnou vždy do 5. dne v měsíci k rukám matky neletilého K. P. i přesto, že tato povinnost mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. P 312/95 ze dne 2. 4. 1998, který nabyl právní moci dne 2. 10. 1998, a na výživném za toto období dluží 19.600,- Kč, přičemž úmysl je spatřován v tom, že ač práce schopen, nezabezpečil si zaměstnání a tím zdroj příjmu, 3) od 25. 8. 2001 do 23. 5. 2002 v P. ani nikde jinde neplnil vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi K. P., roz. S. tím, že nepřispíval na jeho výživu částkou 700,- Kč měsíčně splatnou vždy předem do 5. dne v měsíci k rukám matky nezletilého K. P. i přesto, že tato povinnost mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. P 312/95 ze dne 2. 4. 1998, a navíc tehdejší Okresní úřad v L. vyplácel na zabezpečí základních potřeb nezletilého od 1. 2. 2002 příspěvek na výživu nezletilého a to tak, že v únoru bylo vyplaceno 616,- Kč a v březnu, dubnu a květnu 603,- Kč, čímž na výživném vznikl celkový dluh ve výši 5.600,- Kč. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 8 To 397/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictví svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. První část dovolací argumentace opřel obviněný o námitky, které směřovaly proti posouzení jednání popsaného pod bodem 3 výroku o vině jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. Podle názoru obviněného se soud druhého stupně nedostatečně zabýval jeho obhajobou, nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování a nesprávně posoudil skutečnosti rozhodné pro použití kvalifikované trestní sazby. Vyjádřil přesvědčení, že nelze toliko na základě listinného důkazu, kterým je deklarováno vyplacení sociálního příspěvku, uzavřít, že vystavil svého nezletilého syna nebezpečí nouze. Namítl, že soudy z celého období vybraly pouze čtyři měsíce, a dále to, že nebyl zkoumán podíl matky na vzniklé situaci. Podle názoru dovolatele je matka nezletilého velice dobře finančně zabezpečena, vlastní rodinný dům a v předmětné době si kupovala nový automobil. Nesouhlasí také s tím, že soudy odmítly jeho návrh na výslech nezletilého syna K. P. a bratra matky nezletilého T. V. V další části svého mimořádného opravného prostředku brojil obviněný proti právnímu posouzení skutku pod bodem 1 výroku o vině. V podrobnostech namítl, že výslech poškozeného O. K. v přípravném řízení byl podle jeho názoru proveden v rozporu s ustanoveními trestního řádu. Dále má za to, že soudy pochybily, když nenechaly znalecky zkoumat jeho duševní stav, a bez dalšího uzavřely, že v době spáchání předmětného trestného činu byl trestně odpovědný, přestože nyní se dlouhodobě léčí s psychickými potížemi. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení městského soudu a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření uvedla, že ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1 výroku o vině dovolatel nevznesl žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi okolnostmi vylíčenými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. zák. Je přesvědčena, že námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Ve vztahu k otázce trestní odpovědnosti konstatovala, že obviněný nevznesl žádné kvalifikované námitky stran nesprávné aplikace ustanovení trestního zákona o nepříčetnosti, ale vznesl námitky proti úplnosti provedeného dokazování. Poukázala současně na to, že obviněný při svém prvním výslechu v přípravném řízení dne 24. 8. 2001 výslovně uvedl, že v minulosti nebyl psychiatricky, protitoxikomanicky ani protialkoholně vyšetřován ani léčen. Podle nejvyšší státní zástupkyně však lze pod zmíněný dovolací důvod podřadit námitku, podle které měl být skutek uvedený pod bodem 3) výroku o vině právně posouzen pouze podle základní skutkové podstaty ve smyslu § 213 odst. 1 tr. zák., protože ze skutečnosti, že dítěti byl poskytnut příspěvek na výživu, nevyplývá existence zákonného znaku vydání oprávněné osoby nebezpečí nouze. K této námitce uvedla, že okolnost, že nezletilé dítě, ke kterému pachatel neplnil vyživovací povinnost, splnilo poměrně přísné zákonné podmínky pro přiznání sociální dávky, je v rozhodovací praxi soudů běžně považována za důvod pro použití právní kvalifikace podle § 213 odst. 3 tr. zák. Připustila, že soud se mohl sociální situací nezletilého zabývat poněkud podrobněji, nelze však dovodit existenci extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného K. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými oponoval tomu, jak obvodní a městský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Jednalo se zejména o námitky týkající se obviněným tvrzené neúplnosti dokazování, když soudy nevyhověly jeho návrhům na výslech jmenovaných svědků. Nejvyšší soud k těmto námitkám při svém rozhodování nemohl přihlížet, neboť jejich prostřednictvím se obviněný domáhal změny soudy učiněných skutkových zjištění. Námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval