7 Tdo 746/2016 — Nejvyšší soud

7 Tdo 746/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 6. 2016 Spisová značka:7 Tdo 746/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.746.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podplácení Úplatek Dotčené předpisy:§ 332 odst. 1 tr. zákoníku § 334 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 746/2016-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněného Bc. L. K.proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 6 To 617/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 114/2015 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. L. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 3 T 114/2015, byl obviněný Bc. L. K. uznán vinným přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč, tj. 50 denních sazeb po 1 000 Kč, s tím, že podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Ostravě v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti ALAGAS, s.r.o., provozující prodej zmrzliny a dalších výrobků na adrese Moravská Ostrava, Zámecká 3338, s cílem dosáhnout toho, aby jeho konkurentu E. J., podnikateli provozujícímu poblíž stánek se zmrzlinou, bylo podnikání na tomto místě znemožněno, v dopise ze dne 15. 10. 2012 slíbil Ing. J. H., starostovi Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, zaplacení částky 100 000 Kč ve prospěch městského obvodu, pokud úředníci městského obvodu znemožní, aby E. J. bylo vydáno povolení k předsunutému prodeji zmrzliny na chodníku, přičemž částku 100 000 Kč byl dle svých slov připraven platit městskému obvodu každoročně, a když rada městského obvodu přijetí takových finančních prostředků odmítla, adresoval dne 14. 11. 2012 starostovi Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz další dopis, v němž nabízenou částku zvýšil na 150 000 Kč, jejíž přijetí rada městského obvodu opět odmítla. Podle zjištění Okresního soudu v Ostravě si byl obviněný vědom toho, že předpokladem pro prodej zmrzliny na veřejném prostranství je povolení ke zvláštnímu užívání místní komunikace podle § 25 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které silniční správní orgán vydá pouze tehdy, pokud vlastník pozemní komunikace, v daném případě Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, dá souhlas s takovým užíváním, takže v případě opaku silniční správní úřad povolení vydat nemůže. Ve zjištěních Okresního soudu v Ostravě je uvedeno, že pokud by městská část přijala slibovanou částku a jednala v souladu s požadavky obviněného, bylo by podnikání E. J. v Z. ul. znemožněno a jediným subjektem provozujícím prodej zmrzliny by tak zůstala obchodní společnost ALAGAS, s.r.o., čehož chtěl obviněný slibem poskytnutí finanční částky dosáhnout. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 6 To 617/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že jeho jednání nemůže být trestným činem, protože návrh na zaplacení uvedených částek nesměřoval k osobě starosty městského obvodu, ale k úřadu městského obvodu. Namítl, že z jeho strany šlo o sponzorský dar, který nesliboval v úmyslu někoho podplatit, ale motivovat městský obvod k jednání, na které měl právní nárok vzhledem k tomu, že podnikatel E. J. nesplňoval podmínky pro povolení předsunutého prodeje. Zdůraznil, že mu nešlo o likvidaci legální konkurence, ale pouze nelegální. Poukázal na transparentnost své nabídky a z toho vyvozoval, že jeho jednání bylo tak naivní, že bylo absolutně nezpůsobilým pokusem podplacení a nemělo z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku potřebnou míru společenské škodlivosti. Vzhledem ke zjištění, že jednal za obchodní společnost, vytkl, že trestní odpovědnost byla vyvozována vůči němu jako fyzické osobě. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že nabídka peněžního plnění ve prospěch městské části byla úplatkem, i když byla označena za sponzorský dar, že není rozhodné, zda se tím obviněný po městské části dožadoval jednání legálního či nelegálního, že trestní odpovědnost obviněného není dotčena případnou trestní odpovědností právnické osoby, za kterou jednal, a že uplatnění trestní represe je namístě i z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného lze označit spíše za sofistikované než naivní. Státní zástupce označil dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci obviněného k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému nebo pro jiného s v souvislosti se svým podnikáním slíbí úplatek. Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je sporné především to, zda peněžní částka 100 000 Kč, resp. 150 000 Kč, kterou obviněný slíbil Městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a kterou sám označil za sponzorský dar, měla povahu úplatku. Úplatkem se podle § 334 odst. 1 tr. zákoníku rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není právní nárok. S ohledem na námitky obviněného je prvořadou otázkou, jaký okruh uplácených subjektů zahrnuje zákonný znak „osoba“ ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku. Ze slovního vymezení těchto subjektů pojmem „osoba“ je nutno dovodit, že zákon tu má na mysli jak fyzické osoby, tak i právnické osoby. Pokud by se zákonný pojem „osoba“ měl omezit jen na fyzické osoby, znamenalo by to výrazné zúžení okruhu případů korupčního jednání, na které by se vztahovala ustanovení o úplatkářských trestných činech, konkrétně ustanovení o trestném činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a trestném činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Ochranu proti korupci tato ustanovení poskytují zájmu na řádném a korektně provozovaném podnikání. Přitom podnikatelskými subjekty jsou zejména obchodní korporace, tj. právnické osoby. Výklad pojmu „osoba“, který by vycházel z toho, že jde jen o fyzické osoby, by nutně podlamoval funkčnost citovaných ustanovení, neboť by bez rozumného důvodu zužoval ochranu proti korupčnímu jednání na případy, kdy uplácenou osobou je fyzická osoba. Mají-li být ustanovení o korupčních trestných činech účinným prostředkem potírání úplatkářství jako krajně negativního společenského jevu, pak z toho logicky vyplývá takový výklad, při kterém právnická osoba může být jak příjemcem úplatku, tak poskytovatelem úplatku. S tím ostatně koresponduje to, že mezi trestnými činy, které podle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, může spáchat právnická osoba, jsou uvedeny trestné činy přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku, podplacení podle § 332 tr. zákoníku a nepřímého úplatkářství podle § 333 tr. zákoníku. Konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob za korupční trestné činy jasně vyznívá na podporu závěru, že uplácenou osobou ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku může být i právnická osoba. Člení-li se právnická osoba na organizační složky a směřuje-li zvýhodnění k organizační složce právnické osoby, nic to nemění na tom, že jde o zvýhodnění právnické osoby. Pokud jde o okolnost, že slib obviněného poskytnout peněžní prostředky směřoval k Městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, je nutno vzít v úvahu, že právní subjektivitu má obec. Ta je podle § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Tím je obec charakterizována jako právnická osoba. Ostrava je podle § 4 odst. 1 cit. zákona statutárním městem, které je obcí ve smy