7 Tdo 76/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 76/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 3. 2025 Spisová značka:7 Tdo 76/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.76.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami úmyslné Účinná lítost Dotčené předpisy:§ 299 odst. 1 tr. zákoníku § 299 odst. 2 tr. zákoníku § 33 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.06.2025I.ÚS 1706/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost24. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 76/2025-2346 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2025 o dovoláních, která podali obvinění D. K. a O. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 44 To 187/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 155/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. K. a O. R. odmítají. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 1. 2024, č. j. 2 T 155/2019-2204, byli obvinění D. K. a O. R. uznáni vinnými přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzeni obviněný D. K. podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, obviněný O. R. podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, oba s podmíněným odkladem na zkušební dobu 12 měsíců. Ohledně obviněného D. K. byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 2 T 177/2018. 2. Jako přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění v období od 4. 10. 2014 do 13. 1. 2015 v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch nabízeli prodej horní části předního rohu nosorožce tuponosého o hmotnosti 1,95 kg (dále jen „roh“), tedy exempláře druhu přímo ohroženého vyhubením, uvedeného v příloze I k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úmluva CITES), která byla publikována jako sdělení býv. Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 572/1992 Sb. a kterou je Česká republika vázána. Rohem disponoval obviněný O. R., který se s obviněným D. K. dohodl, že se společně pokusí roh prodat, načež obviněný D. K. oslovil L. X. X., aby se pokusil zajistit zájemce o koupi rohu. Za tímto účelem obviněný O. R. pořídil fotografie rohu, poskytl je elektronicky obviněnému D. K., ten je dále poslal L. X. X., který na základě těchto fotografií zprostředkoval zájemce, jenž byl ochoten roh koupit za částku 400 000 Kč. Následně obviněný D. K. vyrozuměl o této nabídce obviněného O. R., avšak k prodeji nakonec nedošlo, neboť obviněný O. R. s uvedenou kupní cenou nesouhlasil. Popsaným jednáním oba obvinění porušili ustanovení čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, podle něhož nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A je zakázáno. 3. Odvolání obou obviněných podaná proti výrokům o vině i trestu byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 44 To 187/2024-2268, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 4. Obvinění D. K. a O. R. podali proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání. Každý z nich napadl jeho se týkající výroky o vině a trestu. 5. Obviněný D. K. odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Šlo o námitky obdobné těm, které uplatnil již v prvním dovolání podaném v této věci, které směřovalo proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. 44 To 313/2022. Zejména uvedl, že rozhodná skutková zjištění byla učiněna na podkladě procesně nepoužitelných důkazů, čímž mínil výpověď obviněného O. R. v přípravném řízení, jejich elektronickou komunikaci a to, že důkazy v přípravném řízení byly opatřeny podjatým příslušníkem policejního orgánu. Rozhodná skutková zjištění jsou podle obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť z nich vyplývá, že šlo o sondáž ohledně ceny, nikoli o nabízení rohu k prodeji, zejména ne na černém trhu, ani o zajištění kupce. Jednání obviněného mělo služební povahu v rámci operativně pátrací činnosti policie, tato povaha jeho jednání nebyla vyvrácena, naopak byla provedenými důkazy potvrzena. Obviněný rozebral důkazní situaci k této otázce, včetně několika svědeckých výpovědí. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že je nesprávný závěr soudů o porušení čl. 8 odst. 1 citovaného nařízení Rady, že nebyl dotčen objekt trestného činu, jímž je ochrana živých složek přírody, že nelze u něho dovodit úmyslné zavinění a že mohl jednat v právním omylu. Namítl rovněž, že měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a princip ultima ratio, a to zejména proto, že předmětnému rohu by byla udělena výjimka, což by ale bylo řešeno až s případným převodem rohu na konkrétní osobu. Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Obviněný O. R. odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že soudy učinily skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a ve vztahu k tomu zpochybnil závěr soudů, že jeho jednání mělo charakter „nabízení“ rohu. Setrval na tom, že šlo jen o zjišťování ceny rohu. Většina námitek tohoto obviněného se vztahuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Soudy se podle něj nedostatečně a nesprávně zabývaly otázkou výjimek podle citovaného nařízení Rady. Dále namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a že jednal v právním omylu. Zpochybnil, že by mohl vědět, že by mohlo být trestné jednání, jímž jen zjišťoval cenu rohu získaného v tuzemsku legálně (nosorožci byla odborně odříznuta část rohu v zájmu ochrany jeho zdraví) a v době, kdy zmíněná mezinárodní úmluva ještě neplatila. Nemá odborné znalosti v oblasti chovu exotických zvířat a obchodování s nimi. S právní úpravou by se detailně seznámil až v době, kdy by se k prodeji rohu rozhodl a přistoupil k němu. K tomu však nedošlo. Za daných okolností mohlo být jeho jednání pouze nedbalostní, tudíž kvalifikovatelné jako trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti podle § 300 tr. zákoníku, ohledně něhož je trestní odpovědnost promlčena. Kromě toho ale podle obviněného nebyl naplněn zákonný znak „nabízí“, který je třeba – při absenci definice tohoto znaku v trestním zákoníku – vykládat v souladu s ustanoveními občanského zákoníku o uzavření smlouvy. K tomu obviněný podrobně poukázal na ust. § 1731 a násl. o. z. a dovodil, že neučinil nabídku na prodej rohu za určitou cenu, kterou by pak byl v případě akceptace ze strany zájemce vázán. Namítl také, že následně se rozhodl k prodeji rohu nepřistoupit, aniž by k takovému rozhodnutí byl nepřímo nucen například hrozbou trestního stíhání, hrozbou prozrazení apod. Proto jeho jednání není trestné. O trestný čin by se podle něho mohlo jednat, pokud by se rozhodl k prodeji rohu přistoupit, jedině ovšem za předpokladu, že by si k prodeji neobstaral potřebné povolení. O to však nemohl požádat jednak proto, že v žádosti je nutno uvést identifikaci kupujícího, a jednak proto, že se k prodeji rohu nerozhodl. Konečně obviněný poukázal na zásadu subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku a v souvislosti s tím zejména zmínil, že pokud by usiloval o udělení příslušné výjimky, pravděpodobně by jí dosáhl, a že od posuzovaného jednání uplynula delší doba a také trestní řízení již trvá dlouho. Obviněný se dovoláním domáhal toho, ab