7 Tdo 768/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 768/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 9. 2023 Spisová značka:7 Tdo 768/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.768.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 146 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:25. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 768/2023-685 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2023 o dovoláních obviněných 1. R. H. a 2. P. Š. podaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 50 To 333/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 25/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. H. a P. Š. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 10. 2022, č. j. 1 T 25/2020-597, byli obvinění R. H. a P. Š. uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za které byli shodně odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 a 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. 2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně obvinění dopustili v podstatě tím, že dne 12. 7. 2019 v době kolem 12:30 hod. v době výkonu služby ve Věznici XY v zóně B na strážním stanovišti č. XY, místnosti č. XY, v souvislosti s výkonem pravomoci orgánu veřejné moci, tedy v době, kdy vykonávali činnost v postavení úřední osoby ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, užili své pravomoci mimo rámec zákonného oprávnění, neboť s odsouzeným L. M. jednali nejméně v rozporu s čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále § 6 odst. 1, 2 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky a dále § 2 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, když jej bez právního důvodu fyzicky napadli tím způsobem, že obviněný R. H. nejprve udeřil odsouzeného pěstí do obličeje, poté, co odsouzený upadl na zem, jej několikrát, nejméně však jednou, udeřil pěstí do stejného místa, obviněný P. Š. jej následně několikrát, nejméně však jednou, kopl do levé části hrudníku až břicha a na stejné místo několikrát, nejméně však jednou, skočil, čímž mu společným jednáním způsobili zranění spočívající v sériové zlomenině 5., 6., 8. a 9. žebra vlevo s posunem úlomků, úrazovém pneumotoraxu (vzduch v dutině pohrudniční), úrazovém haemothoraxu (krev v dutině pohrudniční), vícečetných oděrkách a pohmoždění obličeje (nejvíce v oblasti levé tváře a levého ušního boltce), oděrce levé části krku a krajiny klíční kosti, oděrce a pohmoždění v krajině pravého i levého ramene a oděrce v krajině levého kolena, která si vyžádala lékařské ošetření na chirurgické ambulanci NEMOS SOKOLOV, následný převoz do Thomayerovy nemocnice v Praze, kde byl v místním znecitlivění zaveden do levé pohrudniční dutiny trubicový drén napojený na podtlak, aby byl odčerpán vzduch z dutiny pohrudniční a následně byl hospitalizován ve Vězeňské nemocnici Praha – Pankrác v období od 13. 7. 2019 do 13. 8. 2019, v rámci hospitalizace byly prováděny rentgenové kontroly a bylo nutné podávat léky proti bolesti a léky na usnadnění odkašlávání, celková doba léčení nepřekročila 6 týdnů, avšak poškozený byl omezen v běžném způsobu života, a to citelně po dobu 4 dnů, kdy byl upoután na lůžko a odkázán na pomoc druhé osoby, dále bolestmi hrudní stěny, které byly výrazné po dobu 7 až 10 dnů a následně docházelo k postupnému zmírňování bolestí, které trvalo cca 3 až 4 týdny, přičemž léčení nebylo nijak komplikováno a není předpoklad zanechání trvalých následků. 3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 2. 2023, č. j. 50 To 333/2022-648, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k této poškozené a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nároku této poškozené na náhradu škody. Odvolání obviněných R. H. a P. Š. podaná do všech výroků napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podali oba obvinění – R. H. a P. Š. dovolání. 5. Obviněný R. H. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle jeho přesvědčení nalézací soud provedl ve věci rozsáhlé důkazní řízení, provedené důkazy však nesprávně vyhodnotil, a proto dovodil i nesprávný právní závěr, s čímž se odvolací soud ztotožnil. Rozporoval hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., jelikož nalézací soud významným způsobem porušil právní zásadu in dubio pro reo. Pokud by tuto zásadu respektoval, musel by rozhodnout ve prospěch obviněného, existují-li o jeho vině pochybnosti, které nelze odstranit. 6. Za jediný usvědčující důkaz označil výpověď poškozeného L. M., přičemž všechny ostatní důkazy jsou od ní toliko odvozené. Soud prvního stupně se spokojil s aplikací zásady bezprostřednosti a ústnosti, když považoval výpověď poškozeného za věrohodnou, nicméně odpovídajícím způsobem se již nevypořádal s posouzením zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. V této souvislosti poukázal na to, že poškozený L. M. tvrdil, že se bolestí pomočil, až v řízení před soudem. Žádný z na místě přítomných příslušníků Vězeňské služby pak neuvedl, že by u poškozeného pomočení registroval (popsali přitom jiné viditelné změny na těle poškozeného i jeho klidné vystupování a nestěžování si na bolest ani po cestě do nemocnice), stejně tak tuto skutečnost nepotvrdil ani první ošetřující lékař ve věznici MUDr. Oleksij Nevidomyj. Dále poukázal na skutečnost, že na místě incidentu byla zjištěna na stěně i podlaze krev obviněného, což označil za jednoznačný důkaz toho, že byl fyzicky napaden ze strany poškozeného. Stanovisko znalce MUDr. Libora Chrastila se přitom v průběhu řízení změnilo, kdy výslovně připustil, že mechanismus vzniku zranění poškozeného by mohl odpovídat tomu, jak průběh incidentu i pádu popisoval sám obviněný. Odvolací soud se pak s uvedenou námitkou vypořádal nepřesvědčivě. Akcentoval, že není jednoznačně vyloučeno, že by zdravotní újma nemohla poškozenému vzniknout v souvislosti s tím, že měl obviněný na těle 40 cm dlouhý obušek, kovové spony, přičemž při potyčce na něj mohl spadnout a při pádu mohly kovové části výstroje či obušek způsobit později zjištěná zranění. Tento znalec opakovaně zmínil, že u zlomeniny žeber jde o velmi bolestivé zranění, přičemž „by byl člověk schvácený bolestí, pokud by však nebyl ovlivněn pervitinem“. Uvedl také, že u něj nebyl dán objektivní důvod k tomu, aby nebyl schopen močit. 7. Soudy se nevypořádaly ani s námitkou, že poškozený v době konfliktu působil jako osoba pod vlivem drog. Nebyl mu proveden biologický odběr na přítomnost alkoholu či omamných látek. Tři členové eskorty, svědci M. H., F. B. a F. K. přitom shodně potvrdili, že poškozený odmítl poskytnout biologický materiál a jeho chování během přepravy nenasvědčovalo tomu, že by utrpěl velmi bolestivé poranění. Poškozený však před soudem popřel, že by odmítl biologický materiál dát. Svědek P. T. pak vypověděl, že se v případě odmítnutí poskytnutí moči bere odsouzený jako tzv. pozitivní, o čemž je poučen. Soudy se nevyrovnaly s obsahem výpovědí zmíněných tří svědků a nezaujaly stanovisko, proč jejich výpověď neberou v úvahu, ačkoli ani u jednoho nelze předpokládat zájem na výsledku řízení. Naopak akcentoval zájem poškozeného na výsledku trestního řízení s ohledem na uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 6 mil. Kč, přičemž na podkladě pravomocného odsuzujícího rozsudku může vůči obviněným nárokovat náhradu tvrzené újmy. Právě skutečností, že byl poškozený v době incidentu pod vlivem drog, lze vysvětlit jeho agresivní chování vůči obviněným, pro které muselo dojít k použití donucovacích prostředků. Soudy nevzaly v potaz ani to, že ze strany věznice prokazatelně došlo k vážnému porušení interních předpisů, neboť nebylo postupováno podle zápisu č. 54/2017, jenž ukládá povinnost v případě napadení