7 Tdo 793/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 793/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:1. 10. 2025 Spisová značka:7 Tdo 793/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.793.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 793/2025-540 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2025 o dovolání obviněného J. M. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 5 To 140/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 7/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 5 To 140/2025 a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. 1 T 7/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 1. 2025, č. j. 1 T 7/2024-457, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku, v návaznosti na § 147 odst. 2 tr. zákoníku, byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozíků na dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 21. 4. 2023 v přibližném čase 6:20 hod., v areálu Zemědělského a obchodního družstva H., nacházejícím se na ulici XY čp. XY v XY, okres XY, na žádost poškozeného M. H. o kamarádskou výpomoc řídil teleskopický manipulátor v rozsudku specifikované značky, přičemž při couvání na betonové ploše v areálu mezi budovami se dostatečně nepřesvědčil o situaci za jeho vozidlem, nepřibral si k couvání poučenou osobu, kdy couval s vytočenými koly vpravo, tedy vozidlo jelo dozadu a přední část vozidla se stáčela doleva, a tímto způsobem couval přibližně 10 m, kde následně narazil pravým zadním kolem do stojícího poškozeného, kterému pravým zadním kolem přejel obě nohy a částečně najel na jeho tělo, čímž porušil § 2900 o. z., přičemž poškozený utrpěl zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření ve Fakultní nemocnici Brno, kde byl hospitalizován od 21. 4. 2023 do 28. 4. 2023, a následně v Nemocnici Kyjov na Ortopedickém oddělení od 28. 4. 2023 do 29. 5. 2023, kdy uvedenou nehodou utrpěl zranění, a to mnohačetné oboustranné zlomeniny žeber, mnohačetné zlomeniny pánve, zlomeninu pravé stehenní kosti, mnohačetné zlomeniny pravého bérce, mnohačetné zlomeniny pravé nohy, tržně-zhmožděné rány pravé dolní končetiny, tržně-zhmožděné rány levé dolní končetiny, mnohačetné tržně-zhmožděné rány pravé paže, traumatický šok, akutní selhávání dýchání, které uvedené úrazové změny shrnují jako polytrauma, uvedené zranění poškozeného citelně omezilo v běžném způsobu života minimálně po dobu pěti měsíců, kdy jeho omezení v obvyklém způsobu života stále trvá, vzhledem k nemožnosti plnohodnotně využívat pravou nohu, a provedenou dechovou zkouškou na místě nehody bylo zjištěno, že obviněný nebyl v době spáchání pod vlivem alkoholu, odběrem biologického materiálu – krve ze dne 21. 4. 2023 v 8:10 hod. u poškozeného byla zjištěna hladina alkoholu v krvi 0,54 g/kg, čímž uvedeným jednáním obviněný způsobil Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši nejméně 616 630 Kč. 3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 6. 2025, č. j. 5 To 140/2025-506, zamítl odvolání obviněného J. M. směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně i odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť vyslovil názor, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolatel ve svém dovolání brojil fakticky výhradně vůči právním závěrům soudů obou stupňů, jelikož vyjádřil názor, že tyto odporují nejaktuálnější judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Zdůraznil, že v dané věci mohl z logických důvodů opodstatněně spoléhat na absenci jakékoliv osoby za jeho vozidlem v kritický moment, a to zvláště s ohledem na vyprázdněnost a uzavřenost areálu. Podotkl, že couvání realizoval velmi pomalu a obezřetně a v daném prostoru se mohly pohybovat výhradně řádně poučené a proškolené osoby, mezi něž ostatně náležel i poškozený, jehož vysoce nedbalé chování nemohl obviněný předvídat. 6. Obviněný přirovnal posuzovaný případ k věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 7 Tdo 934/2021, přičemž vyzdvihl zásadní společné body obou kauz. Akcentoval, že dle závěrů Nejvyššího soudu nelze vystavět trestní odpovědnost řidiče pouze na skutečnosti, že couval bez pomoci další poučené osoby do míst, kam neviděl, nýbrž je nutno zjišťovat, zda tak řidič učinil přiměřeně bezpečným, předvídatelným a obvyklým způsobem, po odhadnutelné a bezprostředně před couváním zkontrolované dráze, za současného zachování nezbytné opatrnosti charakterizované zejména pomalou jízdou, využitím výstražné signalizace, kontrolou prostoru za vozidlem v bezprostředním předstihu před zahájením manévru a podobně. Dovolatel tedy shrnul, že pro otázku vyvození trestní odpovědnosti v popsaném případě musí být zkoumán a hodnocen celkový způsob couvání. 7. Z hlediska aplikace výše nastíněných kritérií na vlastní případ obviněný konstatoval, že couval velmi pomalu a opatrně, za současného kontrolování všech směrů ve zpětných zrcátkách, se zapnutým signalizačním zařízením, v areálu, kde byl nepovolaným osobám vstup zakázán, přičemž v daném prostoru se v rozhodném čase nenacházela žádná další osoba, která by mohla dovolateli pomoci při couvání, krom samotného poškozeného, což by ovšem vedlo k faktické nepotřebnosti daného opatření, protože pak by jiná osoba do dráhy couvajícího vozidla vstoupit nemohla. Dále připomněl, že obviněného do areálu přivedl sám poškozený, znalý daného prostoru i limitů použitého stroje, sám dovolatele instruoval o způsobu přesunu palet pomocí motorového vozíku, včetně místa naložení a složení palet, a první jízdy se dokonce přímo účastnil. Přesně tudíž znal trasu pohybu obviněného, a to včetně couvání a zatáčky, byl seznámen s charakterem prováděných prací i jejich časovým rámcem. Nadto doplnil, že poškozený s dovolatelem podobné práce na rozhodném místě prováděli již v minulosti. Vyzdvihl fakt, že se poškozený pohyboval v rozporu s informacemi poskytnutými bezprostředně předtím obviněnému, v inkriminovaném místě, aniž by svou přítomnost v daném prostoru dokázal jakkoliv vysvětlit, z čehož dovodil možnost na popsanou situaci aplikovat princip omezené důvěry v dopravě. 8. Dovolatel rovněž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 2065/15, o nějž neúspěšně opíral svou argumentaci již před soudy nižších stupňů. Obviněný však vyjádřil přesvědčení, že argumentace nalézacího i odvolacího soudu je mylná, poněvadž z hlediska míry zavinění je jeho případ v jádru srovnatelný s věcí posuzovanou Ústavním soudem. Dovolatel z formulovaných námitek dovodil, že s ohledem na citovanou konstantní judikaturu, nelze dospět k závěru o naplnění subjektivní stránky zkoumaného trestného činu, když nemohl předvídat nelogické a značně nedbalé jednání poškozeného, zatímco on sám dodržel požadovanou míru opatrnosti a neporušil závažným způsobem žádnou svou právní povinnost. Taktéž vyslovil přesvědčení, že vyvození trestní represe vůči jeho osobě pro posuzovaný skutek odporuje jeho právu na spravedlivý proces, neboť skutek zjevně není trestným činem. 9. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově a tomuto věc vrátil podle § 265l tr. ř. k dalšímu projednání. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání připomněl, že soudy nižších stupňů po