7 Tdo 830/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 830/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 8. 2020 Spisová značka:7 Tdo 830/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.830.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Poškozování a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti Trest Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 143 odst. 1,2 tr. zákoníku § 277 odst. 1 tr. zákoníku § 39 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 830/2020-936 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 8. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 To 320/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 54/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 7. 2019, č. j. 21 T 54/2018-777, byl obviněný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 let a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Toto rozhodnutí napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 5 To 320/2019-856, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak byl obviněný shledán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 143 odst. 2 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 let a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že dne 16. 4. 2017 kolem 21:10 hod. v Břeclavi, na silnici II. třídy č. 425 – ulice XY, v podnapilém stavu, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, společnosti Chachar catering, s. r. o., a ve kterém cestovali jako spolujezdci R. S., jenž seděl na místě vedle řidiče a L. D. a N. O., kteří seděli na zadních sedadlech, respektive v dětských sedačkách, přičemž L. D. seděl v dětské sedačce vlevo vzadu za řidičem a N. O. v dětské sedačce vpravo vzadu za spolujezdcem, když v km 44,5 v důsledku opilosti, nepozornosti a rychlé jízdy, jenž byla vyšší než 100 km/h, po projetí levotočivé zatáčky vyjel s vozidlem vpravo mimo komunikaci, kde narazil pravým předním rohem v oblasti uchycení tlumiče pérování pravého předního kola do sloupu, který vytrhl, poté došlo ke změně rotace směrem vpravo, k pohybu vozidla v pravotočivém smyku napříč chodníkem pro chodce, kde před nárazem do oplocení levým předním rohem a dalších prvků okolí narazil levým bokem do chodkyně H. B., jdoucí po chodníku, která byla odhozena ve směru jízdy vozidla směrem ke garáži, do které narazila svým tělem a nejpravděpodobněji hlavou, poté došlo k nárazu vozidla do oplocení pozemku a dalších prvků okolí, tj. plynové regulační stanice s plynovou přípojkou a elektrické rozvodné plastové skříně, při nehodě utrpěla poškozená H. B. smrtelné zranění – polytrauma, tedy sdružené poranění několika pro život důležitých orgánů či orgánových komplexů, kdy konkrétně se jednalo o kraniotrauma – poranění hlavy s devastací mozkové tkáně, dále pak poranění plic, hrudní srdečnice, jater a ledviny, při nehodě dále utrpěla zranění N. O., jež měla otřes mozku a tržnou ránu hlavy, dále R. S., který utrpěl otřes mozku, pohmožděniny a frakturu palce pravé horní končetiny a L. D. utrpěl zlomeninu několika žeber vpravo, všichni byli převezeni do nemocnice, avšak odmítli hospitalizaci, dechovou zkouškou provedenou u obviněného téhož dne ve 21:28 hod. bylo zjištěno 1,04 promile a ve 21:34 hod. 1,05 promile alkoholu v dechu, rozborem vzorku krve, který byl obviněnému odebrán téhož dne ve 22:30 hod. bylo v jeho krvi zjištěno 1,04 g/kg alkoholu v krvi, přičemž znaleckým zkoumáním z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, bylo zjištěno, že v době jízdy hladina alkoholu v krvi obviněného činila nejméně 0,68 g/kg alkoholu v krvi, obviněný se tudíž nacházel v době řízení ve stavu, kdy nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo a svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v platném znění, při nehodě obviněný narazil do vícero obecně prospěšných zařízení uvedených výše, přičemž zejména v důsledku demolice kiosku měření a regulace plynu mohlo dojít k nebezpečí výbuchu a následného požáru unikajícího plynu, na vozidle zn. Škoda Octavia byla způsobena škoda nejméně ve výši 90 000 Kč, na sloupu veřejného osvětlení škoda ve výši 27 208,68 Kč Městu Břeclav, na elektrické rozpojovací skříni SD 842 R227239 škoda ve výši 39 362 Kč společnosti E.ON Česká republika, s. r. o., a poškozením plynové přípojky, regulační stanice a venkovního oplocení byla způsobena škoda ve výši 275 802,24 Kč subjektu Střední průmyslová škola Edvarda Beneše a Obchodní akademie Břeclav, příspěvková organizace. 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o (k výzvě posléze konkretizovaný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedl, že dovolání podává pouze do výroku o trestu, neboť jej považuje za exemplární. Ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (např. nález ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10) měl za to, že uložení takového trestu je dovolacím důvodem, přestože významná část judikatury Nejvyššího soudu ho ignoruje. Exemplární trest je trest nepřiměřeně zostřený a prvoplánově odstrašující, který jde dramaticky nad rámec spravedlivého potrestání spáchaného skutku, přičemž jím může být i trest uložený v mezích zákonné trestní sazby pro danou právní kvalifikaci. Jeho uložením bylo porušeno ustanovení § 39 tr. zákoníku, čímž došlo i k nerespektování základního práva na spravedlivý proces a Nejvyšší soud má povinnost v takových situacích zasáhnout (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). Konkrétní důvody nepřiměřenosti spatřoval v tom, že soud druhého stupně zcela jednostranně vyhodnotil podmínky uvedené v § 39 tr. zákoníku. Především jako přitěžující okolnost hodnotil i všechna minulá odsouzení, která jsou však již zahlazená a do rozhodnutí by soud tyto skutečnosti neměl vůbec uvádět. Dále odvolací soud přihlížel i ke skutečnosti, že má záznam v evidenční kartě řidiče ze dne 13. 2. 2019 pro řízení pod vlivem alkoholu a hodnotil ji jako přitěžující, ačkoliv tato okolnost v době spáchání činu ještě nenastala. Došlo tím k porušení zásady nullum crimen sine lege, neboť se trest odpoutal od posuzovaného skutku a stal se odvislým od doby trvání trestního řízení. Pachateli přitom musí být ukládán pouze trest vzhledem k přitěžujícím okolnostem, jichž si mohl být vědom ve chvíli páchání skutku. Co se týče přitěžující okolnosti, podle níž mu měl přitěžovat způsob, jakým byl trestný čin spáchán, uvedl, že ačkoliv jeho jednání bylo hodnoceno pravdivě a je si vědom svých pochybení, valná část těchto skutečností je kryta samotnou právní kvalifikací, pro níž byl uznán vinným. Související úvaha odvolacího soudu o přiblížení se jeho jednání zločinu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je pak mimo jakoukoliv existující judikaturu a neodrá