7 Tdo 833/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 833/2025-304 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného M. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 55 To 420/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 4/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 7. 2024, č. j. 6 T 4/2024-199, byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a byl mu uložen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na 40 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 1 T 121/2022, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy. 2. Skutek posouzený jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočíval podle zjištění Okresního soudu v Liberci v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 6. 2022 v době mezi 12:00 hodin a 12:30 hodin v Liberci v parku přistoupil k poškozenému R. K., nar. XY, který je schopen pohybovat se pouze na invalidním vozíku, se slovy „Já vás ošmatám, R.“ mu rozepnul bezpečnostní pás, částečně mu od pasu stáhl krátké kalhoty, proti tomu se poškozený ohradil, avšak obviněný mu řekl, že ho zabije, když se bude bránit, což v poškozeném vzbudilo obavu o zdraví a život, takže byl nucen strpět jednání obviněného, který mu sahal po těle a rukou stimuloval penis a nechal si stimulovat svůj penis od poškozeného, a to po několik minut až do ejakulace obou. 3. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozený proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 4. 2025, č. j. 55 To 420/2024-242. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Liberci podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Odvolání poškozeného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Tento rozsudek napadl především proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a dále proto, že jím byl uložen souhrnný trest jen ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, a nikoli též ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 1 T 121/2022. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl nesprávnost výroku o vině, neboť byl založen na skutkových zjištěních opírajících se o výpověď poškozeného, kterou označil za nevěrohodnou. Uvedl, že jednání, jímž byl uznán vinným, nebylo prokázáno žádným věrohodným přímým ani nepřímým důkazem. Vytkl, že výrokem o trestu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci porušil zákaz reformace in peius, neboť při nominálně shodné výměře součtu uložených trestů zhoršil jeho postavení co do předpokladů vztahujících se k podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že skutková zjištění soudů nejsou ve zjevném rozporu s důkazy a že soudy pečlivě vysvětlily, proč je výpověď poškozeného i přes dílčí nesrovnalosti věrohodná. K namítanému porušení zákazu reformace in peius uvedl, že obviněný nebyl v odvolacím řízení potrestán přísněji oproti stavu vyplývajícímu z rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání označil za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 8. Z povahy námitek obviněného je patrno, že uplatnil tu variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá ve zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Námitky obviněného evidentně nemají žádné opodstatnění. 9. Skutková zjištění soudů nejsou v žádném rozporu s obsahem provedených důkazů a naopak mají v obsahu provedených důkazů dostatečnou oporu. Rozhodná skutková zjištění ohledně jednání obviněného a okolnostech, za nichž k němu došlo, soudy správně vyvodily ze svědecké výpovědi poškozeného. Tímto důkazem byla vyvrácena obhajoba obviněného, která byla založena na tom, že popřel spáchání činu a tvrdil, že poškozeného nezná a nikdy ho neviděl. Soudy si byly vědomy protichůdnosti výpovědí obviněného a poškozeného i toho, že poškozený trpí poruchou intelektu, a proto hodnotily svědeckou výpověď poškozeného s náležitou mírou obezřetnosti. V této souvislosti měly soudy k dispozici další důkazy, které umožnily hodnotit svědeckou výpověď poškozeného co do podstaty věci jako věrohodnou. Tomu odpovídá výpověď svědkyně V. B., na kterou se poškozený krátce po činu obrátil se žádostí o přivolání policie se sdělením, že ho nějaký bezdomovec osahával mezi nohama (jako tento bezdomovec byl pak ztotožněn obviněný). Podle svědecké výpovědi poškozeného ho obviněný na počátku jejich kontaktu oslovil, zda by mu dal napít, a vzal si lahev s pitím, kterou měl poškozený na vozíku. S tím koresponduje nález daktyloskopické stopy obviněného na lahvi. Poškozený ve svědecké výpovědi popsal jednání obviněného mimo jiné tak, že obviněný mu stáhl krátké kalhoty. S tím pak koresponduje nález profilu DNA obviněného na kalhotách poškozeného. Pokud tedy byla svědecká výpověď poškozeného ověřitelná dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, potvrdila se (až na některé detaily) jako pravdivá. Ostatně i podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, poškozený ve svědecké výpovědi prezentoval celý incident jako reálný prožitek, byť s nesrovnalostmi v popisu dílčích okolností. Není proto žádný přesvědčivý důvod k tomu, aby byla svědecká výpověď poškozeného v popisu rozhodných skutkových okolností považována za nevěrohodnou. Lze dodat, že soudy přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy (soud prvního stupně v odst. 16 a 17 odůvodnění rozsudku a odvolací soud v odst. 9 a 10 odůvodnění rozsudku) a o jejich závěrech nevykazujících prvky libovůle není důvod pochybovat. 10. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 11. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 12. V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl nesprávné uložení souhrnného trestu a porušení zákazu reformace in peius. 13. Úhrnný trest podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku a souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se ukládají podle stejných zásad za dva nebo více trestných činů, které pachatel spáchal v souběhu. Rozdíl je v tom, že úhrnný trest se ukládá jedním rozsudkem ve společném řízení konaném o všech sbíhajících se trestných činech, zatímco souhrnný trest se ukládá rovněž jedním rozsudkem, ale za situace,