7 Tdo 858/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 858/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:7 Tdo 858/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.858.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Ublížení na zdraví Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 146 odst. 1,4 tr. zákoníku § 358 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 858/2025-765 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného P. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 5 To 66/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 48 T 3/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 2. Těchto trestných činů se měl obviněný dopustit v podstatě tím, že dne 10. 9. 2023 od 02:40 hodin do 02:49 hodin v Praze na ostrově XY, před budovou čp. XY, na chodníku u komunikace XY mostu, kde se v tu dobu nacházely nejméně další čtyři osoby, a to svědci P. H., O. K., Š. Š. a M. W., po krátké slovní rozepři s poškozeným L. Š., který jevil známky podnapilosti, úmyslně poškozeného napadl levou rukou, a to otevřenou dlaní, úderem do obličeje, a poté, co poškozený zvedl ruce před sebe, opět na poškozeného zaútočil, a to úderem pěstí levé ruky na pravou stranu brady, resp. přilehlou část dolního rtu poškozeného. Úder byl veden násilím o malé až střední intenzitě, a způsobil tak poškozenému krevní výron ve sliznici předsíně dutiny ústní v pravé polovině dolního rtu 2 cm od střední čáry s drobnými trhlinkami sliznice, přičemž poškozený následkem úderu pěstí upadl vzad, a prudce – velkou intenzitou narazil levou temeně týlní krajinou hlavy do tvrdého asfaltového chodníku. V důsledku pádu utrpěl tržně zhmožděnou ránu na hlavě v krajině temenní na hranici s krajinou týlní 5 cm od střední čáry vlevo s kožní oděrkou v okolí, krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v krajině temenní až týlní vlevo, zlomeninu klenby a spodiny lební, pohmoždění mozku, a to obou čelních laloků, krevní výron pod tvrdou plenou mozku, krevní výron mezi omozečnice a podkožní krevní výron při kořeni nosu a na očních víčkách oboustranně bez poranění kožního krytu, přičemž v důsledku poranění mozku došlo u poškozeného k okamžité ztrátě vědomí a k poruchám základních životních funkcí a následné smrti. Bezprostřední příčinou smrti poškozeného bylo vážné mozkolebeční poranění s otokem mozku při jeho pohmoždění a s nitrolebním krvácením, přičemž smrt poškozeného nebylo možno ani přes okamžité poskytnutí první pomoci ze strany přítomných osob a následně strážníků městské policie a posádky zdravotnické záchranné služby odvrátit. Obviněný, který po útoku na poškozeného ihned z místa činu společně se svědkem P. H. odešel, se shora uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 8 Tm 9/2016, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. 3. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 7 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň s tím mu uložil povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR náhradu škody ve výši 6 720 Kč, a poškozené H. Š. nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení podle výroku o náhradě škody prvostupňového rozhodnutí. Se zbytkem nároku odkázal poškozenou H. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Obviněný a poškozená H. Š. se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Vrchní soud v Praze coby soud odvolací svým rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 5 To 66/2024, vyhověl odvolání poškozené a nově uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení podle výroku o náhradě škody odvolacího rozhodnutí. Se zbytkem nároku odkázal poškozenou H. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k nim 5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. V rovině procesněprávní a skutkové obviněný ve svém dovolání namítl, že poškozeného udeřil jen malou intenzitou (nikoli střední, jak hodnotily soudy), jak vyplynulo z výpovědi znalce činného ve věci, přičemž nad střední intenzitou vyjádřil jisté pochybnosti, a tedy pohledem zásady in dubio pro reo měly soudy hodnotit tuto okolnost ve prospěch obviněného. Udeřil poškozeného levou rukou, bez nápřahu a bez vyšší razance. Hájil svou výpověď, podle které viděl, jak se poškozený po pádu na zem hýbe, a to s odkazem na výpověď znalce, který tuto možnost nevyloučil, a s odkazem na to, že s poškozeným manipulovali přítomní svědci. Rovněž obviněný namítl, že soudy v předchozím řízení neprovedly jím navrhované důkazy (a tímto směrem ani nevedly dokazování), zejména pokud jde o nález osobních dokladů poškozeného ve křoví a výslech jejich nálezce A. E., což mohlo svědčit o předchozím konfliktu poškozeného s další osobou a což by mohlo mít vliv na posouzení vzniku některých jeho zranění; rovněž soudy neprovedly další důkazní návrhy na výslech zasahujících strážníků, a to pro posouzení, zda při poskytování první pomoci postupovali správně či vůbec zasahovali, a zda je tedy oprávněné v popisu skutku tvrdit, že poškozenému již nebylo možné pomoct. K policejním strážníkům doplnil, že ti se mohli vyjádřit k zjišťování prvotních poznatků od svědků na místě činu, neboť obviněný se domnívá, že část výpovědí o jeho úderech poškozenému vznikla na místě společnou diskuzí mezi strážníky a svědky, příp. svědky navzájem. Obviněný také navrhl provést důkaz z komunikace doručené svědkovi P. H. (bez dalšího srozumitelného vysvětlení tohoto návrhu). A nakonec také obviněný navrhl zjištění totožnosti osoby „V. O.“ a její výslech, byť nevysvětlil proč. Opakovaně také připomněl agresivitu a opilost poškozeného. 7. V rovině hmotněprávní obviněný namítl, že samotná rána (tj. bez pádu poškozeného) by ani nezpůsobila újmu na zdraví, k čemuž odkázal na výpověď znalce. Nemohl se tedy dopustit trestného činu ublížení na zdraví už v jeho základní skutkové podstatě podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. V úvahu by snad mohl přicházet pokus tohoto trestného činu, nicméně ani to by podle obviněného nemělo v provedeném dokazování dostatečný podklad. Nebyla ani naplněna subjektivní stránka. Podle obviněného nelze každý úder do obličeje paušalizovat jako způsobilý ublížit na zdraví. Sporoval i kvalifikované nedbalostní zavinění ke smrti poškozeného, neboť soudy nevysvětlily, proč mají za to, že obviněný věděl o možnosti způsobení závažnějšího následku, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 188/2017. Na skutkové námitky o chování poškozeného a jeho agresivitě navázal s tvrzením, že jednal ve své obraně proti hrozícímu útoku ze strany poškozeného, případně jednal ve smyslu znaků trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil prvostupňové i odvolací rozhodnutí, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a přikázal prvostupňovému soudu věc znovu projednat a rozhodnout. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnil, neboť obviněný podle státního zástupce primárně prosazoval vlastní výklad důkazů a formuloval vlastní skutkové závěry. Soudy v předchozím řízení přitom učinily kompletní a bezvadné dokazování. Pokud obviněný sporoval okolnosti útoku a odkazoval na nebezpečné a agresivní jednání poškozeného, tato verze byla vyvrácena výpověďmi svědků (s výjimkou svědka P. H.), kteří vypověděli o dvou úderech (otevřenou dlaní a pěstí), které byly nevyprovokované a bezdůvodné. Lze tak vyloučit jednání v nutné obraně nebo ve smyslu znaků podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku. Navíc není významné, že úder pěstí sám o sobě (tedy bez pádu) nezpůsobil újmu na zdraví, neboť tento úder způsobil (a obviněný o této eventualitě musel vědě