7 Tdo 903/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 903/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:1. 11. 2022 Spisová značka:7 Tdo 903/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.903.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Poškození cizí věci Trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 314g odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 215/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 903/2022-311 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2022 o dovolání obviněného J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 12 To 80/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 198/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 11. 4. 2022, č. j. 1 T 198/2021-255, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou přečinem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 8. 4. 2021 na louce u obecní cesty v obci XY, místní části XY, přesně nezjištěným způsobem, pravděpodobně kopem, úmyslně poškodil levé přední dveře zde zaparkovaného vozidla tovární značky Mercedes Benz Sprinter, registrační značky XY, na kterých způsobil promáčknutí o hloubce 1 mm a poškrábání laku o délce 7 cm a hloubce 1 mm, čímž poškozenému J. S. způsobil škodu ve výši nejméně 25 000 Kč. 3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 12 To 80/2022-276, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že trestný čin, který je mu kladen za vinu, měla spáchat osoba řídící motocykl, přičemž podle výpovědí svědků J. a V. S. měl být řidič podsaditější postavy a nižšího vzrůstu a měl řídit bílou krosovou motorku s tmavomodrými detaily. Uvedené měli oba svědci vidět na asi 200 metrů od zaparkované dodávky, přesto si byli popisem jistí a trvali na tom, že slyšeli hlasité zvuky motocyklu. V řízení však nebylo prokázáno, že by obviněný vlastnil motocykl popisovaný svědky, natož aby v předmětný den a na místě činu takový motocykl řídil. Dokazováním bylo zjištěno, že vlastní motocykl tmavě modré barvy, a to elektrický, bezhlučný, nemohlo se tak jednat o motocykl, který svědci na místě činu slyšeli. I v případě, že by takový motocykl vlastnil, by taková skutečnost bez dalšího nezakládala jeho trestní odpovědnost pro uvedený skutek. Svědci S. dále uvedli, že po dostavení se s policisty k pozemku obviněného k nim měl obviněný přijet právě na motocyklu, který na místě činu viděli, přestože O. V. a L. J. shodně dosvědčili, že k nim dojel na motorce se spalovacím motorem oranžové barvy. S tímto rozporem se soudy nevypořádaly. Žádný jiný důkaz nebyl obžalobou přednesen, nebylo ani prokázáno, že ke způsobené škodě skutečně došlo kopnutím, ani není jisté, že k tomu skutečně došlo zásahem blíže nespecifikovaného pachatele či v den a v místě, který uvádějí svědci S. 5. Soudy obou stupňů dále přisvědčily argumentaci obžaloby, že měl silný motiv ke spáchání činu, a to opakované rozpory s bratry S. a slovní potyčku s L. S., manželkou svědka V. S. Obviněný se však ani s jedním z bratrů S. nikdy osobně nesetkal, došlo pouze k menšímu incidentu mezi ním a zaměstnancem svědků S., který bez povolení jel po jeho pozemku, při kterém telefonicky hovořil s jeho nadřízeným, o kterém neví, zda se mu představil. Tento incident v něm ale nemohl vyvolat takovou nepřiměřenou reakci, že by se po určité době odhodlal k poškození cizího majetku. Lze polemizovat, co bylo motivací bratrů S., aby byl za pachatele označen právě on, je nicméně známou skutečností, že v případě škody na automobilu je dána povinnost pojištěného uhradit určitou částku jako spoluúčast. Dále upozornil na výpověď svědkyně L. S., která v minulosti vjela na cizí pozemek s tím, že jí měl nějaký muž, patrně majitel pozemku, vytýkat, že tam nemá co dělat. Svědkyně nemohla konkrétně popsat, jak daný muž vypadal. K popření, že se mělo jednat o jeho osobu, byl obhajobou navržen výslech svědka M. T., který soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost. 6. Okresní soud rovněž nesprávně uzavřel, že je svědek P. K., resp. jeho výpověď, nedůvěryhodný. Soudy k tomu uvedly, že označil P. K. jako svého svědka až dodatečně, ač je zřejmé, že již od doby, kdy k jeho domu dorazili policisté, uváděl, že má v domě návštěvu. Nepovažoval však za nutné ze začátku svého kamaráda identifikovat. Stála tak proti sobě výpověď P. K. a výpovědi svědků S., kteří měli silný majetkový zájem na odhalení pachatele. K tomu poukázal na soudní praxi Ústavního soudu týkající se posuzování věrohodnosti svědků a zabývající se aplikací zásady in dubio pro reo. 7. Bylo tedy prokázáno, že motocykl popsaný svědky nevlastnil a nebylo prokázáno, že by byl pachatelem útoku. Policejní orgán se nepokusil vyšetřit, zda popsaný motocykl nepatří někomu z okolí, dokonce nebyly na místě činu pořízeny žádné fotografie či videa stop, které podle svědků S. motocykl na místě zanechal, ani se nepokusil získat od svědků fotografie, které z místa činu měli a které následně měly být smazány. Nedošlo k jasné identifikaci obviněného jako pachatele, jelikož popis pachatele svědky neodpovídal jeho vzhledu, stejně tak u něj nebyl nalezen krosový motocykl ani bunda, které byly svědky na místě činu viděny. Přes absenci jakýchkoliv jasných důkazů o tom, že pachatelem trestného činu byl obviněný, nedošlo ze strany orgánů činných v trestním řízení k jakýmkoliv jiným krokům k prokázání jeho viny či neviny. Nedostatky v postupu a liknavý přístup orgánů činných v trestním řízení ke zjištění kompletního skutkového stavu věci nemůže jít k jeho tíži. Obviněný zdůraznil nutnost dbát základních zásad a principů trestního řízení, jako presumpce neviny a in dubio pro reo. 8. Obviněný rovněž nesouhlasil s uloženým trestem. Soud prvního stupně totiž rozsudkem zpřísnil uložený trest ve srovnání s trestem navrženým obžalobou a uloženým v trestním příkazu Okresním soudem v Benešově ze dne 15. 12. 2021, č. j 1 T 198/2021-207, jímž byl uložen pouze trest peněžitý v celkové výši 20 000 Kč. Skutečnost, že podal proti trestnímu případu odpor, nelze v žádném případě považovat za přitěžující okolnost, ale o pouhé uplatnění zákonného procesního prostředku. V mezidobí od podání obžaloby do vynesení rozsudku zároveň v řízení nenastaly jakékoliv okolnosti, které by zhoršení trestu ospravedlňovaly. 9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že shodné námitky obviněný uplatnil v rámci své obhajoby již od počátku trestního řízení a zabývaly se jimi již oba soudy ve věci činné. Odmítla existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Námitky obviněného považovala za pouhou polemikou s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Zdůraznila, že jednání obviněného bylo prokázáno především výpověďmi svědků J. S. a V. S., kteří opakovaně shodně popsali průběh skutkového děje, které soudy vyhodnotily v kontextu s výpověďmi svědků O. V. a L. J., kteří se jako policisté dostavili k oznámení poškozeného před dům obviněného a následně na místo činu. Tyto důkazy korespondují s výpovědí svědkyně L. S., pokud uvedla, že ji v minulosti patrně majitel louky vytýkal, že stojí autem na cizím pozemku a výpovědí svědka P. K. a s listinnými důkazy ve věci provedenými. Jednání obviněného bylo tedy plně prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. 11. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože