7 Tdo 907/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 907/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:21. 9. 2006 Spisová značka:7 Tdo 907/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.907.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 907/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2006 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného M. A., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 158/2004 a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 1 T 158/2004, byl obviněný M. A. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Z podnětu odvolání obviněného M. A. Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006, podle § 258 odst. 1 písm, b), d) tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného M. A. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání okresního státního zástupce v Šumperku ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. Zk 129/2004-6, pro skutek, že měl dne 24. prosince 2004 v době kolem 09:45 hodin řídit v Z., okres Š., osobní motorové vozidlo zn. Škoda 105 L, ačkoliv mu byly rozhodnutím Městského úřadu v Zábřehu ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, které nabylo právní moci dne 1. 10. 2003, uloženy za přestupky podle § 11 odst. 1 písm. b), c) a § 30 odst. 2 zákona o přestupcích, pokuta ve výši 15.000,- Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, ve kterém byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného M. A. opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně odmítla závěr odvolacího soudu, který podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného návrhu na potrestání, protože podle jejího názoru učiněná skutková zjištění poskytují dostatečný podklad pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za relevantní považuje, že rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 25. 2. 2005, č. j. KÚOK4570/05/ODSH/690, i Ministerstva dopravy ze dne 4. 5. 2005, č. j. 329/2005-160-SPR/2, nemohla nijak zpochybnit právní moc a vykonatelnost rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, kterým byl obviněnému uložen mimo jiné zákaz řízení motorových vozidel. Podle ní byla totiž obě tato rozhodnutí vydána až po dni 24. 12. 2004 (časové určení spáchání předmětného skutku) a v konečném důsledku se prvotního rozhodnutí nedotkla, když zmíněné kasační rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje bylo zrušeno bez dalšího uvedeným rozhodnutím Ministerstva dopravy. Uvedla, že právní závěr odvolacího soudu o „zpochybnění“ právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Podle nejvyšší státní zástupkyně byl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci povinen vyřešit tuto otázku, která se týká rozhodnutí o vině, jako otázku předběžnou. Jde podle jejího názoru zjevně o otázku právní a nikoli skutkovou, a proto krajský soud nemohl při řešení této otázky přistoupit k aplikaci zásady „in dubio pro reo“. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že na základě učiněných skutkových zjištění lze učinit spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním ze dne 24. 12. 2004 naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pokud Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci za této důkazní situace napadeným rozsudkem zprostil obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. návrhu na potrestání, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, protože takový právní závěr je v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. 55 To 64/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k novému projednání a rozhodnutí. Navrhla též, aby o dovolání bylo v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Obviněný M. A. ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s právními závěry učiněnými Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, který jej rozsudkem zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. návrhu na potrestání okresního státního zástupce pro daný skutek. Zdůraznil, že správní orgán podle jeho názoru nepostupoval při rozhodování v souladu se správním řádem. Je přesvědčen, že doložka právní moci, kterou bylo předmětné rozhodnutí opatřeno dne 11. 10. 2003, byla vyznačena neoprávněně, neboť mu nebylo oznámeno písemné vyhotovení rozhodnutí. S ohledem na neplatnost vyznačení právní moci nelze podle něj kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin. Poté obviněný podal výčet konkrétních důvodů, které podle něj činí provedené správní řízení pochybným. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265j tr. ř. zamítl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je zásadně povinen v řízení o dovolání vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud neodmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené část