7 Tdo 944/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 944/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:7 Tdo 944/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.944.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 944/2025-408 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání obviněného V. M. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 6 To 49/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 164/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 1. 2025, č. j. 18 T 164/2024-310, byl obviněný V. M. uznán vinným pod bodem 1) pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 2) rovněž pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto dva pokusy zločinu a za sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2024, č. j. 18 T 55/2024-97, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2024, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2024, č. j. 18 T 55/2024-97, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1, 2 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že 1) dne 28. 4. 2023 kolem 14:00 hod. na městském hřbitově v XY – XY oslovil poškozenou I. V., která uklízela rodinný hrob, a dotazoval se jí, zda nepotřebuje s něčím pomoct, po odpovědi, že žádnou pomoc poškozená nepotřebuje, jí nabídl, že ji „obšťastní“, na toto reagovala poškozená tak, že mu řekla, že na jiném hrobě na daném hřbitově je její manžel, toto jí obviněný neuvěřil, pousmál se a přibližoval se směrem k ní, poškozená na toto reagovala tak, že rychle odcházela z místa a chtěla utéct směrem k márnici, obviněný ji však dostihl, chytil ji za levé rameno, načež si poškozená dřepla k zemi a začala křičet o pomoc, tohoto obviněný nedbal a beze slov jí rukou sahal do rozkroku a třel na intimních partiích, což udělal opakovaně nejméně desetkrát za sebou, přičemž na místě samém se objevil svědek, který slyšel volání poškozené o pomoc a z tohoto důvodu svého jednání zanechal a z místa činu odešel, 2) dne 1. 6. 2024 v době kolem 11:00 hod. na lesní cestě ve vzdálenosti kolem 200 – 300 m od pramene „XY“ v katastrálním území XY, okres XY, potkal poškozenou K. P., kterou oslovil, kdy proběhla krátká komunikace mezi nimi a následně se rozešli, poté však po chvíli na poškozenou nečekaně zaútočil zezadu tak, že prostrčil ruku mezi jejíma nohama, sáhl jí přes kalhoty na intimní partie, na které hrubě tlačil, druhou rukou jí přes hrudník přitiskl na své tělo a přidržoval jí ruce, načež poškozená začala volat o pomoc a aktivně se bránit jeho útoku, kdy kopala nohama, bouchala rukama, kdy v ruce měla mobilní telefon, v důsledku tohoto ztratili rovnováhu a oba spadli na zem do bláta, následně se jim podařilo vstát, kdy obviněný poškozenou držel, přestože ho poškozená prosila, aby svého jednání zanechal, neustále sahal na její tělo, kdy se mu podařilo i přes aktivní bránění dostat se pod její kalhoty, kde jí osahával hýždě a pod tričko a pod podprsenku, kdy jí silně zmáčkl její levé prso a tahal za bradavku, následně se poškozené podařilo zasáhnout svým levým loktem do jeho obličeje pod oko, čehož se zalekl, poškozená tohoto momentu využila, z jeho sevření se vymanila a utekla do blízkého ostružiní ve vzdálenosti kolem 2 metrů a poté z ostružiní utíkala směrem k pramenu, a když si byla jistá, že ji obviněný nepronásleduje, kontaktovala svého známého, přičemž po celou dobu obviněný své jednání nekomentoval, pronesl vůči ní větu, aby si spolu udělali dítě. 3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 6 To 49/2025-349, k odvolání matky obviněného R. D. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2024, č. j. 18 T 55/2024-97, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Dále bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Konkretizoval, že obecné soudy nesprávně zjistily a interpretovaly rozhodná skutková zjištění, která vedla k uložení nepřiměřeně přísného trestu. Odvolací soud rozhodl o výši trestu i z důvodu nesprávné interpretace zásadní skutkové okolnosti, za níž došlo k nedokonání skutku popsaného pod bodem 2) rozsudku. Obviněný, ač prohlásil svou vinu, nesouhlasil s argumentací, že nedokonání skutku bylo ovlivněno aktivitou poškozené či jejím útěkem, nikoli pasivitou obviněného nebo jeho upuštěním od dokonání. Poukázal přitom na podstatnou, leč soudy nezohledněnou skutečnost, že se skutek odehrál v lese, bez přítomnosti dalších osob, a za předpokladu, že by dobrovolně neupustil od dalšího protiprávního jednání, mohl být skutek dokonán. Dovolatel po vysmeknutí poškozené K. P. z jeho úchopu a jejím útěku do blízkého křoví již žádné další jednání směřující k dokonání trestného činu ze své vůle neučinil, naopak jí ještě vrátil botu, která zůstala na místě incidentu. Soudy tedy podle jeho přesvědčení vůbec nepřihlédly k nejvýznamnější polehčující okolnosti, rozlišující závažnost dokonaných a nedokonaných trestných činů, čímž dospěly k závěru o stanovení nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody nepodmíněně s výkonem ve věznici s ostrahou. 6. Dále nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že v jeho prospěch nebylo možné vyhodnotit dokládanou zprávu o psychologickém vyšetření z 15. a 27. 2. 2024. Obviněný zejména akcentoval skutečnost, že měl jistý náhled na své problémy i před spácháním druhého skutku, avšak přestože se odhodlal vyhledat odbornou pomoc, bylo mu sděleno, že problémy není třeba nijak zásadně řešit. Právě i kvůli tomuto odmítanému přístupu pak došlo ke spáchání druhého skutku. Soudy namísto toho, aby jeho snahu o nápravu problému posoudily jako zásadní polehčující okolnost, hodnotily tuto skutečnost jako okolnost přitěžující. V této souvislosti dovolatel kladl otázku, zda nenese část odpovědnosti za jeho další protiprávní jednání i společnost jako celek. Argument, že si vyhledal nesprávnou odbornou pomoc, nepovažoval za správný, neboť netušil, že jeho problém tkví v sexuální oblasti. Obecné soudy pak obviněnému uložily vedle samotného trestu odnětí svobody i ochranné léčení v ústavní formě, které je ideálním řešením problémů obviněného jak pro něj, tak pro společnost. S přihlédnutím ke skutečnosti, že se nacházel po dobu téměř jednoho roku ve vazbě, se důvodně domníval, že přiměřeným trestem by bylo uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Skutky byly spáchány ve stavu zmenšené příčetnosti a obviněný se snažil vyhledat pomoc tak, aby k dalšímu protiprávnímu jednání nedošlo. Primárním