7 Tdo 962/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 962/2024-1918 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného L. J. podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 17/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 8/2019 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. J. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 12. 2023, č. j. 10 T 8/2019-1833, byl obviněný L. J. uznán vinným zločinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené NN Životní pojišťovna, N.V., částku 825 000 Kč a Generali Česká pojišťovna, a. s., částku 540 000 Kč, přičemž poškozená společnost NN Životní pojišťovna, N.V., byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutek, jímž obviněný spáchal uvedený trestný čin, spočíval podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město v podstatě v tom, že v průběhu roku 2012 u čtyř pojišťoven, u nichž měl sjednané pojištění, uplatnil jako pojistnou událost úraz, který utrpěl dne 11. 10. 2011 pádem z trampolíny, přičemž při odborných lékařských vyšetřeních předstíral nejprve sníženou pohyblivost a později úplnou nepohyblivost levé horní končetiny, takto získanými lékařskými zprávami dokládal nepravdivě uplatněnou ztrátu funkce levé horní končetiny jako trvalý následek úrazu a tím dosáhl toho, že mu na pojistném plnění neoprávněně vyplatily Pojišťovna České spořitelny, a. s., částku 900 000 Kč, NN Životní pojišťovna, N.V., částku 825 000 Kč a Česká pojišťovna, a. s., částku 540 000 Kč, tedy všechny tři pojišťovny celkem částku 2 265 000 Kč, a ČSOB Pojišťovna, a. s., u které by neoprávněně poskytnuté pojistné plnění činilo nejméně 1 385 100 Kč, pojistné plnění nevyplatila. 3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2024, č. j. 7 To 17/2024-1874, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že znalecký posudek ústavu, který podala Úrazová nemocnice v Brně, jako jednu z variant připustil, že k pojistné události došlo a „vše proběhlo, jak bylo uvedeno, pouze s atypickým průběhem“, což mělo být vzato v úvahu s ohledem na zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Ke zjištění, že při lékařských vyšetřeních předstíral sníženou pohyblivost, resp. úplnou nepohyblivost levé horní končetiny, uvedl, že toto zjištění nemá oporu v řádně provedených důkazech. V této spojitosti poukázal na to, že uvedené zjištění se opírá o výpovědi svědků, kteří mají státem uloženou povinnost mlčenlivosti, takže jejich výslech nebyl proveden v souladu se zákonem. Zmínil, že šlo celkem o 16 lékařů, které soudkyně Okresního soudu Plzeň-město zprostila povinnosti mlčenlivosti, avšak zdůraznil, že sám je mlčenlivosti nezbavil a že jiný senát Okresního soudu Plzeň-město není orgánem oprávněným k tomu, aby je zprostil povinnosti mlčenlivosti. Dodal, že tito svědkové vypovídali o skutečnostech, které jsou chráněny ustanovením § 99 tr. ř., a že k tomuto ustanovení nelze vztáhnout postup podle § 8 odst. 1 tr. ř. Poukázal na to, že se podrobil lékařským vyšetřením podle požadavků pojišťoven a že mu nebyl znám výsledek. Namítl neúplnost listinných důkazů, neboť v řízení nebyla opatřena kompletní spisová dokumentace jednotlivých pojišťoven, takže není jasné, která lékařská zpráva byla v příčinné souvislosti s rozhodnutím pojišťovny o likvidaci úrazu, a nelze zjistit, které lékařské zprávy předkládal sám a které si vyžádala pojišťovna. Výhrady vznesl k videozáznamům pořízeným při sledování jeho osoby a uvedl, že pokud by měly být použity jako důkaz, musely by být opatřeny protokolem, ze kterého by bylo možné zjistit, zda zachycené skutečnosti jsou dostatečně reprezentativní a zda nebyly selektivně vybírány pasáže nasvědčující tvrzení obžaloby. Vyjádřil názor, podle něhož ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, který vypracoval Ing. Gustav Vacek, vyplývá, že žádná pojišťovna v souvislosti s omezením hybnosti levé paže nelikvidovala (a neplnila). Uplatněné námitky shrnul tak, že žádná pojišťovna mu neposkytla plnění v souvislosti s ochrnutím levé paže a že tento nárok ani neuplatnil. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby zrušil rozhodnutí obou soudů a přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je založeno na opakování obhajoby z původního řízení a na námitkách, se kterými se soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Se způsobem, jímž tak soudy učinily, se státní zástupce plně ztotožnil. Poukázal na to, že mlčenlivost lékařů byla prolomena postupem podle § 8 odst. 5 tr. ř., takže námitka týkající se tohoto postupu je sice pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná, avšak je zjevně neopodstatněná. Připomněl, že před posledním ukončením dokazování obviněný ani jeho obhájce vůči nalézacímu soudu žádné důkazní návrhy neučinili. Zabýval se zásadou in dubio pro reo ve vztahu k dovolacímu řízení. Navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 8. Rozhodná skutková zjištění nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 9. To se týká především zjištění, že obviněný při odborných lékařských vyšetřeních předstíral sníženou pohyblivost až úplnou nepohyblivost levé horní končetiny. Lékařské zprávy, v nichž byla konstatována omezená pohyblivost až úplná nepohyblivost levé horní končetiny, vycházely výlučně jen ze subjektivních obtíží, které obviněný prezentoval při vyšetřeních. To, že se objektivně o omezenou pohyblivost až úplnou nepohyblivost nejednalo, jasně vyplývá ze závěrů ústavního znaleckého posudku Úrazové nemocnice v Brně. V tomto znaleckém posudku bylo přesvědčivě vysvětleno, že obviněný při pojistné události neutrpěl takovou poruchu zdraví, se kterou by byl spojen uvedený následek. Pokud byly závěry ústavního znaleckého posudku původně formulovány s jistou mírou opatrnosti, která skýtala určitý prostor pro pochybnosti (byť málo reálné), pak doplněk ústavního znaleckého posudku, který bral v úvahu také to, co bylo zjištěno z videozáznamů pořízených při sledování osoby obviněného, vyzněl v naprosto jednoznačný závěr zcela vylučující jakékoli důvodné pochybnosti. Závěrem doplňku ústavního znaleckého posudku bylo konstatování, že levostranná hemiparéza či monoparéza levé horní končetiny buď není přítomna vůbec nebo ani ve zlomku původně popisovaného rozsahu, přičemž úprava do stavu patrného z videozáznamu z roku 2016 je prakticky vyloučena. Na videozáznamech byl obviněný opakovaně zachycen v různých situacích evidentně svědčících o normální pohyblivosti levé horní končetiny. 10. Zjištění, že z důvodu předstíraného omezení hybnosti levé horní končetiny obviněný dosáhl neoprávněného vyplacení pojistného plnění v celkové výši 2 265 000 Kč a že jeho jednání směřovalo k získání další částky ve výši nejméně 1 385 100 Kč, která již mu nebyla vyplacena, je plně podloženo znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, který vypracoval znalec Ing. Gustav Vacek. Námitky obviněného, že podle znaleckého posudku žádná pojišťovna nelikvidovala v souvislosti s omezením hybnosti paže, je zjevnou dezinterpretací znaleckého posudku. V něm je naopak podrobně vysvětleno, jaký vliv na výši pojistného plnění mělo to, že odškodnění zahrnovalo také omezení hybnosti levé horní končetiny obviněného. 11. Rozhodná skutková zjištění n