7 Tdo 963/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 963/2025-2179 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2025 o dovolání obviněného Ing. Václava Šimáka, trvale bytem Ohnišov 106, Ohnišov, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 9 To 1/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Václava Šimáka odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2024, č. j. 7 T 5/2024-1909, byl obviněný Ing. Václav Šimák uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 22. 9. 2023, který nabyl právní moci 25. 11. 2023, mu byl uložen za použití § 58 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro nějž byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 300 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací, a to v trvání pěti let. Na základě § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let a tří měsíců. Současně soud zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 11 T 90/2023-65 ze dne 22. 9. 2023, jenž nabyl právní moci dne 25. 11. 2023 a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody. Dále lze doplnit, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v postavení jednatele obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., v jejím zájmu docílit majetkového prospěchu v souvislosti s podvodným vylákáním účelové dotační podpory a potažmo i neoprávněným použitím finančních prostředků získaných účelovou dotací na jiný než určený účel, a v rámci její podnikatelské činnosti popsané v rozsudku soudu prvního stupně, coby příjemce dotace, v XY, okr. XY, i jinde v období od 30. 11. 2016 do 31. 5. 2022: I. společně s obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., v úmyslu neoprávněně vylákat od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (dále jen „MPO“) dotační prostředky na podkladě uvedení nepravdivých údajů ke kofinancování výzkumného projektu, uvedli nepravdivé údaje o řešitelském týmu a organizačním a finančním zabezpečení projektu u obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., coby uchazeče o dotaci k realizaci projektu FV20666 a následně i při realizaci projektu docházelo ze strany příjemce dotace ASIPO, s. r. o., k vynakládání dotačních prostředků k jinému než určenému účelu, přičemž podrobnosti byly specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a tímto jednáním byla způsobena poskytovateli dotace škoda ve výši 8 414 983 Kč; II. společně s obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., v úmyslu neoprávněně vylákat od MPO dotační prostředky na podkladě uvedení nepravdivých údajů ke kofinancování výzkumného projektu, uvedli nepravdivé údaje o řešitelském týmu a organizačním a finančním zabezpečení projektu u obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., coby uchazeče o dotaci k realizaci projektu FV30300 a následně i při realizaci projektu docházelo ze strany příjemce dotace ASIPO, s. r. o., k vynakládání dotačních prostředků k jinému než určenému účelu, přičemž podrobnosti byly specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a tímto jednáním byla způsobena poskytovateli dotace škoda ve výši 4 343 601 Kč, a jednání obviněného dále bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody ve výši 1 447 867 Kč; III. společně s obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., v úmyslu neoprávněně vylákat od MPO dotační prostředky na podkladě uvedení nepravdivých údajů ke kofinancování výzkumného projektu uvedli nepravdivé údaje o řešitelském týmu a organizačním a finančním zabezpečení projektu u obviněné právnické osoby společnosti ASIPO, s. r. o., coby uchazeče o dotaci k realizaci projektu FV40252, a následně i při realizaci projektu docházelo k vynakládání dotačních prostředků k jinému než určenému účelu, přičemž podrobnosti byly specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a tímto jednáním byla způsobena poskytovateli dotace MPO, škoda ve výši 2 214 000 Kč, a jednání obviněného dále bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody ve výši 2 214 000 Kč; v souhrnu tedy pokračujícím jednáním obviněného popsaným pod body I., II. a III. byla způsobena poskytovateli dotace MPO škoda ve výši 14 972 584 Kč, a pokračující jednání obviněného specifikované pod body I., II. a III. dále bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody témuž subjektu ve výši 3 661 867 Kč. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 9 To 1/2025-1988, z podnětu odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové do výroku o trestu v neprospěch obviněného a též z podnětu odvolání podaných proti výroku o trestu obviněným a obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody, znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 900 Kč, tj. v celkové výši 45 000 Kč. Na základě § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací v trvání pěti let. Taktéž podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let. Současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 1 T 16/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Lze doplnit, že uvedeným rozsudkem vrchní soud rovněž rozhodl o trestu obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. Václav Šimák prostřednictvím obhájce dovolání, které formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že nebylo vyhověno jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli byly v předcházejícím řízení dány níže popsané důvody. 5. Dovolatel připomněl průběh předchozích fází řízení, přičemž akcentoval, že soud prvního stupně potvrdil složitost zkoumaného případu a taktéž obviněný zdůraznil, že v hlavním líčení učinil prohlášení viny, které soud prvního stupně přijal. Namítl ovšem, že odvolací soud nevzal dostatečně v potaz sociální status obviněného, neboť se sám stará o nepohyblivou tchyni, pobývající na odlehlém místě, přičemž popsal komplikace s jejím zásobováním v zimních měsících a rizika spojená s jejím případným přesunem. Dovolatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že nepodmíněný trest odnětí svobody v uložené výši mu znemožňuje nahradit škodu způsobenou trestným činem. Dále poukázal na vybrané okolnosti projednávaného případu, které považoval za polehčující, zejména společenskou prospěšnost cílů předmětného projektu, vlastní snahu těchto dosáhnout a částečnou využitelnost existujících výstupů z projektu. Obviněný též upozornil, že jsou-li skutková zjištění v extrémním nepoměru s přijatým právním hodnocením, pak nemůže takové právní hodnocení obstát. V neposlední řadě odmítl, že by soudem tvrzeným jednáním bylo možno naplnit skutkovou podstatu předmětného trestného činu. V nastíněném směru dovolatel dospěl k názoru, že výše popsané nedostatky se vyskytovaly již v rozsudku soudu prvního stupně, tudíž odvolací soud pochybil, pokud se těmito nezabýval a nenapravil je. 6. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání úvodem připomněl, že v předmětné věci schválení prohlášení viny výrazně omezuje rozsah opravných prostředků, k