7 Tdo 983/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 983/2025-583 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného J. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 5 To 244/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 143/2023 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 7. 2024, č. j. 6 T 143/2023-395, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s obviněným M. B. (dále jen „spoluobviněný“) a za který byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obou obviněných nahradit majetkovou škodu poškozeným I. F. a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili zločinu loupeže v podstatě tím, že v době společného pobytu na cele č. XY ve Vazební věznici Litoměřice poté, co po poškozeném I. F. (dále jen „poškozený“) chtěli jeho hodinky zn. Casio Edifice a on jim je odmítl dát, společně dne 30. 4. 2023 po 19:00 hod. v době, kdy poškozený spal na lůžku, mu hodinky rozepli na zápěstí, čímž ho probudili, a přitom ho bili ranami pěstí do obličeje, do krku, do žeber, obviněný mu dupl na dlaň levé ruky, a když se poškozený bránil tomu, aby mu hodinky vzali, obviněný jimi kroutil tak, že se roztrhl jejich řemínek. Hodinky mu odcizili a způsobili mu zlomeninu kosti palce levé ruky s dobou léčení 37 dní a škodu odcizením hodinek ve výši 2 989 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 5 To 244/2024-479, bylo odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině a trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku, jímž byl uznán vinným, a uložen trest, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. V úvodu konstatoval, že se žádné hodinky nenašly, nebylo prokázáno, jaký byl jejich osud ani zda vůbec ke zraněním poškozeného skutečně došlo. Namítl, že odvolací soud nebral v potaz rozpory ve výpovědích a dospěl k chybným skutkovým i právním závěrům. Citoval různé části odůvodnění rozhodnutí obou soudů, s nimiž nesouhlasil. Zmínil, že mohlo jít také o osobní mstu vůči němu a spoluobviněnému, s tím, že „dle nově zjištěných skutečností, které nebyly obhajobě dříve známy, obviněný při svém dřívějším pobytu ve Věznici Odolov měl utéct eskortě a způsobit tam jisté problémy“, v čemž obhajoba spatřovala souvislost s projednávaným skutkem, jelikož poškozený oznámil ztrátu hodinek a napadení až později ve Věznici Odolov. Následně se obviněný obsáhle věnoval otázce, kde přesně poškozený v době incidentu spal, přičemž provedené důkazy podle něj nepotvrdily verzi poškozeného, že spal na dolním lůžku. Pokud však spal na horní palandě, stěží mu mohla být způsobena popisovaným mechanismem zjištěná zranění a navíc by s takovými zraněními nemohl na horní palandu vylézt. Podle obviněného tu jde o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které si měly v pochybnostech vyžádat odborné vyjádření, zda je možné při takovém zranění vylézt na horní lůžko palandy. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že provedené důkazy naopak svědčí o tom, že poškozený žádná zranění ve Vazební věznici Litoměřice neutrpěl, jelikož možnosti ošetření v Litoměřicích nevyužil, žádný incident tam nenahlásil a ani vězeňská služba si žádných zranění nevšimla. Poškozený mluvil o vykloubeném rameni, léčbu ramene však následně nenahlásil. To vše podle obviněného svědčí o jeho nevěrohodnosti. Dále soud prvního stupně při odůvodnění uloženého trestu odnětí svobody vyčetl obviněnému, že neprojevil sebereflexi a vehementně popíral spáchání předmětného zločinu. Není ale možné, aby mu byl jeho aktivní přístup v rámci obhajoby přičítán k tíži a na základě toho mu byl uložen přísnější trest. V závěru obviněný konstatoval, že soudy nesprávně kvalifikovaly skutek jako zločin loupeže, ačkoli – pro absenci použití násilí při odebírání hodinek – měl být správně posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, resp. s ohledem na hodnotu hodinek by se jednalo o přestupek. 5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující a aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na uplatnění nesprávného dovolacího důvodu a na to, že dovolání je téměř doslovnou kopii odvolání. Státní zástupce se zabýval některými skutkovými dovolacími námitkami, přičemž zdůraznil, že námitky týkající se způsobu hodnocení důkazů neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Nad rámec dovolacích námitek se státní zástupce zabýval otázkami spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uzavřel, že uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, a navrhl proto dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. 8. Přes výslovný odkaz dovolatele na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je ze slovního vyjádření dovolacího důvodu zřejmé, že chtěl uplatnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Uvedl, že v tomto konkrétním případě bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Tento dovolací důvod byl do účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., tj. do 1. 1. 2022, uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný následně neuvedl žádný konkrétní zákonný odkaz na jakýkoli další dovolací důvod, pouze na různých místech dovolání slovně vyjádřil, že je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, tedy lze usuzovat, že dovozoval existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 9. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale je nutné, aby mu konkrétně uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem. Relevanci zákonného dovolacího důvodu mají jen takové námitky, které s ním obsahově korespondují. 10. Naprostá většina dovolacích námitek směřovala proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný popřel, že by společně se spoluobviněným poškozeného fyzicky napadli, že by u něj došlo k jakémukoli zranění a že by mu odcizili hodinky. V rámci své argumentace předkládal vlastní verzi skutkového děje postavenou na odlišném způsobu hodnocení důkazů a na tvrzení, že poškozený je nevěrohodný a vše si vymyslel. Takto vystavěné námitky založené na tvrzení o nevěrohodnosti svědka se však obsahově míjejí s jakýmkoli dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 tr. ř. 11. Jen se značnou dávkou tolerance lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky obviněného poukazující na údajný extrémní rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze napadat skutková zjištění soudů, avšak jen v zákonem vymezeném rozsahu. Tyto zákonné mantinely jasně vymezují okruh námitek přípustných v řízení o dovolání, čímž je dán zásadní rozdíl od řízení o odvolání. Dovolání tedy není „dalším odvoláním“ a Nejvyšší soud musí vždy nejprve posoudit podřaditelnost námitek formulovaných v dovolání pod některý ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně n