7 Tdo 989/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 989/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 11. 2015 Spisová značka:7 Tdo 989/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.989.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Povinnost mlčenlivosti Totožnost skutku Zavinění Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:čl. 148 odst. 1,2,3 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:3. 2. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.2.2016III.ÚS 547/16JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto29.11.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 989/2015-43 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 25. listopadu 2015 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných V. G. a E. G., , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 4 To 231/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 134/2012, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného V. G. zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 4 To 231/2014, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 134/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. G. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 134/2012, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zákona. Podle § 148 odst. 3 tr. zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Obviněná E. G. byla uznána vinnou stejným trestným činem podle § 148 odst. 1 tr. zákona, a podle tohoto ustanovení jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Výkon uloženého trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zákona, a § 59 odst. 1 tr. zákona, podmíněně odložen na zkušební dobu, a to V. G. v trvání 4 let a E. G. na dobu 2 let. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona byla oběma obviněným uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se uvedeného trestného činu dopustili tím, že (zkráceně uvedeno): V bodě ad A) obviněný V. G. sám jako plátce daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), v jednotlivých konkrétně uvedených sedmi případech ad 1-5 a 8-9 výroku o vině, v období od 25. 1. 2006 do 15. 4. 2008 vystavil městu J. n. N. za uskutečněná zdanitelná plnění faktury konkrétně ve výroku o vině uvedené, a následně u Finančního úřadu v Prostějově (ad 1-5) a ve Vyškově (ad 8-9) podal přiznání k DPH za daná zdaňovací období, ačkoli věděl, že uskutečněná zdanitelná plnění a daň na výstupu nebyly v přiznání zahrnuty, takže byl srozuměn s tím, že na základě těchto přiznání mu byl nesprávně vyměřen nadměrný odpočet nebo vlastní daňová povinnost, ačkoli ve skutečnosti měli být nižší o částky ve výroku o vině uvedené, nebo měl mít vlastní daňovou povinnost v konkrétně tamtéž uvedené výši; v případě ad A/6-7 jako plátce DPH dne 5. 11. 2006 vystavil P. P. za uskutečněná zdanitelná plnění fakturu v rozsudku uvedeného čísla, a dne 16. 5. 2007 přijal plnění od Římskokatolické farnosti Vlachovice, za uskutečněná zdanitelná plnění, následně u Finančního úřadu v Prostějově, resp. ve Vyškově, podal přiznání k DPH za dané zdaňovací období, ačkoli věděl, že uskutečněné zdanitelné plnění a daň na výstupu v uvedené výši nebyly v přiznání zahrnuty, takže byl srozuměn s tím, že na základě daňového přiznání mu v případě ad 6) byl Finanční úřadem v Prostějově dne 3. 1. 2007 nesprávně vyměřen nadměrný odpočet, ačkoli ve skutečnosti měl mít vlastní daňovou povinnost ve výši 40 835 Kč, resp. mu byla Finančním úřadem ve Vyškově dne 25. 7. 2007 nesprávně vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 0 Kč, ačkoli ve skutečnosti měla činit 2 043,70 Kč, a celkem tak zkrácením daně a vylákáním nadměrného odpočtu způsobil na DPH škodu ve výši 461 107 Kč. V bodě ad B) výroku o vině oba obvinění dne 22. 6. 2007 podali u Finančního úřadu ve Vyškově přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ačkoli věděli, že v údajích o příjmech z podnikání nebyly zahrnuty zdanitelné příjmy ve výši 2 230 940,50 Kč (tj. na každého z účastníků sdružení připadající polovina ve výši 1 115 470 Kč), které obdrželi společně ve sdružení od města J. n. N. podle osmi ve výroku o vině konkrétně uvedených faktur, takže byli srozuměni s tím, že na základě tohoto přiznání jim byla nesprávně vyměřena nižší daň, ačkoli ve skutečnosti činila minimálně u obviněného V. G. 331 548 Kč, čímž na dani z příjmů fyzických osob způsobil škodu ve výši 328 260 Kč, a u obviněné E. G. 326 168 Kč, čímž obviněný V. G. jednáním v bodech ad A-B) na obou daních způsobil České republice škodu ve výši 789 367 Kč a obviněná E. G. jednáním v bodě ad B) na dani z příjmů fyzických osob škodu ve výši 328 892 Kč. Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 4 To 231/2014, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. Proti usnesení soudu II. stupně podali obvinění včas a řádně společným podáním dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 10. 8. 2015. Ohledně výroku o vině ad A) obviněný V. G. namítá, že pro skutky uvedené v bodech ad A/6, 7 nebylo zahájeno trestní stíhání, nebyly uvedeny ani v obžalobě a o možnosti jeho trestního stíhání i za tyto skutky se dozvěděl až v hlavním líčení. Je toho názoru, že totožnost skutku je zachována pouze v situaci, kdy je rozsudkem odsouzen pouze za ty dílčí útoky, pro které byl řádně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání a pro které byl také obžalován. Nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, že popis skutku je v usnesení o zahájení trestního stíhání vymezen tak, že i dané skutky lze pod něj podřadit při zachování totožnosti skutku. V dalších dvou usneseních o zahájení trestního stíhání, a zejména pak v obžalobě, že jsou veškeré dílčí útoky pokračujícího trestného činu vymezeny natolik konkrétně, že útoky uvedené v bodech ad A/6, 7 výroku o vině rozsudku pod tento popis rozhodně podřadit nelze. Oba obvinění pak shodně namítají také nezákonné opatření a tedy procesní nepoužitelnost listinných důkazů (účetních dokladů), na jejichž základě je z velké části postaveno napadené rozhodnutí. Tyto listiny si od obviněného vyžádal policejní vyšetřovatel v jiné trestní věci, vedené proti němu pro podezření ze spáchání nyní trestného činu dotačního podvodu, obviněný je dobrovolně a v dobré víře vydal, neboť předpokládal, že budou použity výhradně pro účely tehdy proti němu vedeného jiného trestního řízení. Policejní orgán ale po seznámení s obsahem daných listin zaslal správci daně podnět k prověření poznatku z trestního řízení, na základě toho správce daně provedl u obou obviněných v roce 2009 daňovou kontrolu a jejím výsledkem bylo podání trestního oznámení správcem daně v této trestní věci. Takovou „spolupráci“ orgánů činných v trestním řízení a správce daně považují obvinění za nezákonnou, neboť fakticky obchází zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti správce daně, nikdo z obviněných přitom žádnou osobu podílející se na správě daní nezprostil povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení, a neučinili tak ani vůči Ing. P. M., který jim poskytoval účetní a daňové služby a jehož výpověď je soudem považována za stěžejní. Policejní vyšetřovatel, že tak nepřípustně „úkoloval“ správce daně a dokonce podání trestního oznámení urgoval. V souvislosti s tím je pak ze stejného důvodu namítána také nepoužitelnost znaleckých posudků znalců Ing. J. Michálka a Ing. V. Horáka (pozn. z oboru ekonomika, odvětví účetnictví), které byly zpracovány na základě počítačových sjetin a faktur vyžádaných od obviněného V. G. shora uvedeným způsobem. Opatření policejního orgánu o přibrání těchto znalců, že pak bylo doručeno toliko obhájci obviněného a nikoliv také oběma obviněným. Vadný procesní postup v přípravném řízení, že tak vyústil v nesprávné hmotněprávní posouzení věci. Obvinění namítají také nevěrohodnost výpovědi svědka Ing. P. M.. V průběhu celého řízení, že byli schopni prokázat, že tento jejich daňový poradce byl seznámen se všemi jejich zakázkami realizovanými v daném období, s rozsahem nákupu materiálu za stati