Z rozhodnutí: Napadeným rozsudkem byla obžalovaná M. A. uznána vinnou tím, že v blíže nezjištěné době nejpozději dne 20.5.2009 ve F.-M., či jinde, si opatřila na své jméno padělaný vysokoškolský diplom v ruském jazyce, osvědčující absolvování studia v letech 1994 – 1999 na Akademické právnické univerzitě v M., R. f., č. DIS 0042810, včetně přílohy k tomuto diplomu, následně si nechala notářsky ověřit u notářky …
Z o d ů v o d n ě n í:
Napadeným rozsudkem byla obžalovaná M. A. uznána vinnou tím, že v blíže nezjištěné době nejpozději dne 20.5.2009 ve F.-M., či jinde, si opatřila na své jméno padělaný vysokoškolský diplom v ruském jazyce, osvědčující absolvování studia v letech 1994 – 1999 na Akademické právnické univerzitě v M., R. f., č. DIS 0042810, včetně přílohy k tomuto diplomu, následně si nechala notářsky ověřit u notářky JUDr. M. F. se sídlem ve F.-M. dne 20.5.2009 kopii tohoto padělaného diplomu, kterou předala v O. tlumočníkovi Mgr. P. K. k vyhotovení překladu z ruského jazyka do českého jazyka, následně takto ověřenou kopii padělaného diplomu, včetně překladu do českého jazyka, dne 25.5.2009 zaslala na Masarykovu univerzitu, Právnickou fakultu, B., jako pravý doklad s žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání, k tomuto však nedošlo, neboť prorektor Masarykovy univerzity v B. tuto žádost svým rozhodnutím ze dne 4.9.2009, č.j. 21499/2009, zamítl, když v rámci písemného odvolání ze dne 21.9.2009 požádala Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, P., o uznání svého vysokoškolského vzdělání, přičemž rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, P., č.j. 22668/2009-30 ze dne 12.10.2009, jí bylo vysokoškolské vzdělání absolvované na zahraniční vysoké škole uznáno v České republice, a k tomuto odvolání rovněž předložila ověřenou kopii padělaného diplomu, včetně překladu do českého jazyka, ačkoli věděla, že se jedná o padělaný vysokoškolský diplom, který byl podkladem k uznání vysokoškolského vzdělání na území České republiky, předložila nejpozději dne 8.2.2010 osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání, spolu s ověřenou kopií padělaného diplomu Akademické právnické univerzity se sídlem v M., R. f., č. DIS 0042810 jako doklad o svém vzdělání při jednání Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve věci vedené pod č.j. 4 T 42/2009.
V tomto jednání byl okresním soudem shledán trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá trestního zákona a obžalovaná za něj byla odsouzena podle § 176 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona jí byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 80 000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě vykonán, jí byl podle § 54 odst. 3 tr. zákona stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
Naproti tomu byla obžalovaná M. A. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22.3.2011 sp.zn. 1ZT 288/2010 pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, s odůvodněním, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku i obžalovaná M. A.
Státní zástupce své odvolání zaměřil do zprošťující části rozsudku v neprospěch obžalované M.
Obžalovaná M. A. své odvolání, písemně odůvodněné prostřednictvím obhájce, zaměřila do odsuzující části výroku napadeného rozsudku. Navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a obžalovaná byla s přihlédnutím k pravému účelu použití dokladu o uznání vysokoškolského vzdělání obžaloby zproštěna podle § 226 písm. b) tr.ř. K trestné činnosti, kladené jí za vinu, pak předně namítla, že ověřená kopie není veřejnou listinou. Přisvědčila úvaze okresního soudu o ochraně ruského diplomu na základě mezinárodní smlouvy publikované pod č. 95/1983 Sb., nicméně soud se podle ní nevypořádal s požadavkem na připojení apostilační doložky v souladu s Haagskou úmluvou a Úmluvou o zrušení požadavku na ověřování cizích veřejných listin, a s tím, že obžalovaná nikdy nepoužila padělek originálu. Legalizace kopie diplomu podle ní nečiní z této kopie veřejnou listinu, osvědčující dosažené vzdělání. Dále namítla, že soud zcela pominul skutečnost, že obžalovaná byla vedena účelem podpořit svou obhajobu v souběžné věci, k níž okresní soud vynesl zprošťující rozsudek.
Krajský soud ve smyslu § 254 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a po vyhodnocení věci dospěl k závěru, že je zapotřebí rozhodnout výrokem shora uvedeným.
Předně je zapotřebí konstatovat, že napadený rozsudek vzešel z řízení, které bylo provedeno podle trestního řádu a není zatíženo žádnými vadami, které by mohly mít vliv na řádné objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva obžalované na její obhajobu. Všechny výroky rozsudku splňují kritéria požadovaná zákonem v § 120 odst. 3 tr.ř. a jeho odůvodnění odpovídá požadavkům § 125 odst. 1 tr.ř. Rozsudek soudu prvního stupně respektuje i povinnosti vyplývající z ust. § 2 odst. 5 tr.ř., neboť z obsahu předloženého spisu je zřejmé, že okresní soud provedl ve věci veškeré dostupné a potřebné důkazy rozhodné pro zjištění skutečného stavu věci, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, a provedené důkazy vyhodnotil způsobem odpovídajícím ust. § 2 odst. 6 tr.ř., tedy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, přičemž se logickým a přesvědčivě zdůvodněným postupem zabýval všemi okolnostmi významnými pro jeho rozhodnutí. Soudu prvního stupně není možno vytýkat, že by některý významný důkaz nebo závažnou okolnost pominul nebo že by provedené důkazy hodnotil v rozporu s jejich obsahem nebo že by se při hodnocení důkazů dopustil nějakých nelogičností či nesprávností. V odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení jednotlivých důkazů řídil, jaká z nich vyvodil skutková zjištění a právní závěry, a krajský soud v tomto směru nemůže okresnímu soudu nic vytknout.
Nejprve byla přezkoumána odsuzující část napadeného rozsudku, ve které byla obžalovaná uznána vinnou trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá trestního zákona, jehož se měla dopustit tím, že padělanou veřejnou listinu užila jako pravou.
Námitky, které obžalovaná v podaném odvolání uplatnila, jsou převážně opakováním obhajoby z řízení před soudem prvního stupně, se kterou se okresní soud řádně vypořádal a správně uzavřel, že obhajoba obžalované, která tvrdí, že Vysokou školu v M. studovala a absolvovala, a že jí byl po skončení tohoto studia udělen diplom, který potvrzoval její ukončené vzdělání v oboru právo, je nevěrohodná a provedenými důkazy zcela vyvrácená. V tomto směru sice nelze poukazovat na první výslech svědkyně G. A. K., pracovnice studijního oddělení Akademického právnického institutu v M., ze dne 16.10.2010, ani na písemná vyjádření opatřená ruskými justičními orgány na základě žádosti mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství ČR (zprávy Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace), neboť tyto důkazy byly opatřeny před sdělením obvinění obžalované a nemají povahu neopakovatelných ani neodkladných úkonů, a navíc výslech svědkyně K. byl dne 16.10.2010 konán v nepřítomnosti obžalované a jejího obhájce, a jmenovaní ani nebyli o termínu konání výslechu uvědoměni. Okresní soud si však byl existující situace vědom, a poté, kdy podle § 425 tr.ř. požádal justiční orgány Ruské federace o opětovný výslech svědkyně G. A. K. a zabezpečil i změnu již stanoveného termínu konání výslechu v M. tak, aby obžalovaná a její obhájce měli možnost se tohoto výslechu účastnit, tímto způsobem zajistil opatření důkazního prostředku, který lze procesně použít, tedy výpověď svědkyně G. A. K. ze dne 11.10.2012. Svědkyně v ní jednoznačně potvrdila, že obžalovaná M. A. na Akademické právní univerzitě v M. nikdy nestudovala, předmětný diplom jí nebyl vydán, diplom, který svědkyně při svém výslechu viděla, neodpovídá ani vzhledově diplomům používaným na jejich institutu, vykazuje i odlišná razítka, a neodpovídá ani přehled předmětů uvedených na příloze diplomu.
Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku vyplývá, že obžalovaná byla v přípravném řízení trestním (ve věci původně vedené jen pro trestný čin neoprávněného podnikání) vyzvána k doložení svého diplomu v termínu do 12.2.2009, tehdy sdělila, že diplom předložit nemůže, jelikož jej ztratila. Ze spisu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy vyplývá, že obžalovaná teprve dne 25.5.2009 požádala Masarykovu univerzitu o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. Ke své žádosti adresované Masarykově univerzitě v B., jakož i k podanému odvolání, směřujícímu k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v P., obžalovaná přiložila úředně ověřenou kopii diplomu, evidovanou pod číslem DIS 0042810, podle něhož jí byla rozhodnutím Státní atestační komise Akademické právní univerzity v M. ze dne 24.6.1999 přiznána kvalifikace právník v oboru právní věda, což diplom vydaný dne 30.6.1999 stvrzoval a byl legalizován osobou jménem V.N. D., stvrzující dne 14.7.1999 jménem Úřadu konzulární služby Ministerstva zahraničních věc