7 Tz 19/2020 — Nejvyšší soud

7 Tz 19/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2020 Spisová značka:7 Tz 19/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TZ.19.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Domovní prohlídka Řízení o stížnosti pro porušení zákona Trestnost činu Trestný čin Základy trestní odpovědnosti Zjišťování skutkového stavu věci Zproštění obžaloby Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. § 269 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. § 271 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. § 2 odst. 5, 6 předpisu č. 141/1961Sb. § 3 odst. 1, 2 předpisu č. 140/1961Sb. § 154 odst. 2 předpisu č. 140/1961Sb. § 72 odst. 2 písm. a) předpisu č. 140/1961Sb. čl. 32 odst. 1 předpisu č. 100/1960Sb. čl. 18 odst. 1, 2, 3 předpisu č. 120/1976Sb. § 1 odst. 1 písm. b) předpisu č. 198/1993Sb. § 226 písm. b) předpisu č. 141/1961Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 19/2020-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Radka Doležela projednal ve veřejném zasedání dne 25. 8. 2020 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněné M. M., nar. XY, okres Příbram, bytem XY, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 11. 1983, sp. zn. 3 T 191/83, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne ze dne 18. 11. 1983, sp. zn. 3 T 191/83, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 1993, § 3 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon) ve vztahu k § 154 odst. 2 tr. zák. a § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. v neprospěch obviněné M. M. Tento rozsudek Okresního soudu v Příbrami se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. ObviněnáM. M., nar. XY, okres Příbram, bytem XY, se podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 5. 7. 1983 kolem 12:30 hod. ve svém bytě v XY čp. XY, okres Příbram, v průběhu domovní prohlídky prováděné příslušníky Sboru národní bezpečnosti hrubým výrokem ve spise blíže uvedeným urazila Sbor národní bezpečnosti, čímž měla spáchat trestný čin útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2 tr. zák. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne ze dne 18. 11. 1983, sp. zn. 3 T 191/83, byla M. M. uznána vinnou trestným činem útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2 tr. zák. Takto byl kvalifikován skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Příbrami spočíval v tom, že obviněná dne 5. 7. 1983 kolem 12:30 hod. ve svém bytě v XY čp. XY, okres Příbram, v průběhu domovní prohlídky prováděné příslušníky Sboru národní bezpečnosti urazila tento sbor tím, že pronesla na adresu jeho příslušníků výrok „novodobé gestapo“, čímž mínila Sbor národní bezpečnosti. Domovní prohlídka byla prováděna pro podezření, že jmenovaná přechovává v bytě náboženskou literaturu sekty Svědků Jehovových. Soud podle § 25 tr. zák. upustil od potrestání obviněné za současného uložení ochranného psychiatrického léčení ve formě ambulantní ve smyslu § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 12. 1983. 2. Ve věci nebylo provedeno přezkumné řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Je možné předeslat, že věc by podléhala režimu tzv. návrhové rehabilitace podle § 4 písm. e) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a v případě podání příslušného návrhu přicházelo v úvahu zrušení napadeného rozhodnutí podle § 14 odst. 1 písm. c), d) tohoto zákona. 3. Ministryně spravedlnosti podala dne 19. 6. 2020 proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Příbrami u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Poukázala na dotčenou právní úpravu i judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu a vytkla napadenému rozsudku porušení zákona ve třech směrech. Především Okresní soud v Příbrami došel k nesprávnému závěru o tom, že posuzovaný skutek je trestným činem, čímž porušil § 3 odst. 1, 2 tr. zák. ve vztahu k § 154 odst. 2 tr. zák. Předmětná domovní prohlídka, jejímž cílem bylo nalezení náboženské literatury, představovala cílený a specifický zásah do svobody vyznání a náboženství, zaručené jak tehdejší Ústavou, tak mezinárodními úmluvami, a s ohledem na dnes platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky, byla jednoznačně protiústavní. Kromě toho absentovala společenská nebezpečnost činu, neboť obviněná byla rozrušena a inkriminovaný výrok pronesla v době, kdy její dcera začala usedavě plakat, neboť jedna z osob vykonávajících domovní prohlídku právě otevírala přihrádku v knihovně, kde byly dětské knihy, a dítě se nejspíš domnívalo, že mu chtějí knihy vzít. Obviněná za této situace pronesla uvedený výrok jako ojedinělý a vzápětí se za něj omluvila. Konečně ministryně spravedlnosti vytkla porušení § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve znění účinném do 30. 6. 1990, neboť soud uložil obviněné ochranné léčení, přičemž se opřel o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož závěry citoval, ovšem nijak neodůvodnil, v čem měla spočívat nebezpečnost pobytu obviněné na svobodě. Samo doporučení znalců přitom podle judikatury není dostatečným podkladem pro rozhodnutí o uložení ochranného léčení. To může soud učinit až po zhodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku (k tomu ministryně spravedlnosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1968, sp. zn. 4 Tz 28/68). Okresní soud tak uložil ochranné léčení, aniž by respektoval zákonné podmínky k takovému rozhodnutí. 4. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněné v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 3 odst. 1, 2 tr. zák. ve vztahu k § 154 odst. 2 tr. zák. a § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem se ke stížnosti pro porušení zákona připojil a učinil shodný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, aby Nejvyšší soud sám rozhodl o zproštění obžaloby. 6. Obhájce obviněné jak ve svém písemném vyjádření, tak i ve veřejném zasedání rovněž navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět. Uvedl, že popisovaná domovní prohlídka byla provedena kvůli údajnému podezření z trestného činu maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 tr. zák. Pro takové obvinění se však nenašlo dost důkazů, a proto byla M. M. zástupně obžalována z trestného činu podle § 154 odst. 2 tr. zák. Následně pak bylo zpochybněno její duševní zdraví a byla „potrestána“ ochranným léčením. Nad rámec stížnosti pro porušení zákona obhájce poukázal také na čl. 18 odst. 1-3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02 (č. 106/2003 Sb.), na který ministryně spravedlnosti poukazuje, šlo o tzv. „odpíračskou“ kauzu, ovšem odkaz je případný, neboť i zde šlo prioritně o potlačování práva na svobodu svědomí a náboženského vyznání. Obhájce dodal, že v původním spise se mluví o svědcích Jehovových hanlivě jako o sektě, přičemž správný název je „Náboženská společnost Svědkové Jehovovi“ (viz položka č. 17 v příloze k zákonu č. 3/2002 Sb.). 7. Ve veřejném zasedání obhájce doplnil, že domovní prohlídka trvala tři hodiny. Byla hledána samizdatová náboženská literatura - knihy a časopisy, a dále byla zabavena magnetofonová nahrávka s náboženským obsahem. Cíle však nebylo dosaženo. Šlo o literaturu nezávadnou a dnes volně dostupnou. Obhájce zmínil rovněž zákon o protiprávnosti komunistického režimu a zneužívání psychiatrie v době komunismu. Připomněl, že slovo „gestapo“ znamená zkratku z německého Geheime Staatspolizei (tajná policie nacistického Německa), česky „tajná státní policie“, přičemž obviněná nazvala novodobým gestapem Státní tajnou bezpečnost, tj. tajnou policii komunistického Československa. Závěrem obhájce navrhl zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. 8. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona. Řízení napadenému rozhodnutí předcházející mohl přezkoumat jen