7 Tz 19/2025 — Nejvyšší soud

7 Tz 19/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:7 Tz 19/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TZ.19.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 269 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:24. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 19/2025-93 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2025 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. F. proti rozsudku Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1989, sp. zn. 5 T 118/89, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1989, sp. zn. 5 T 118/89, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. F. v ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999, Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek částečně zrušuje, ve výroku, kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999 a ve výroku o trestu. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1991, sp. zn. Rtv 595/90 v rozsahu, ve kterém byl uložen trest za trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obviněný L. F., nar. XY v Praze, trvale bytem XY XY, XY Praha XY, adresa pro doručování XY XY, XY XY, se podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby Vojenské obvodové prokuratury Praha ze dne 26. 5. 1989 pod sp. zn. 7 OPv 195/89, pro skutek spočívající v tom, že dne 10. 4. 1989 do 12:00 hod., v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě, nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u VÚ XY XY, i když tak byl povinen učinit na základě povolávacího rozkazu č. E 877143 vydaného ObVS Praha 6, který obdržel do vlastních rukou a neučinil tak ani do 24:00 hod. po lhůtě v povolávacím rozkaze stanovené, čímž měl spáchat trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999. Odůvodnění: 1. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1989, sp. zn. 5 T 118/89, byl obviněný L. F. pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999, a trestného činu opuštění republiky podle § 109 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 31. 1. 1990, ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999, za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtrnáct měsíců nepodmíněně. 2. Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění bývalého Vojenského obvodového soudu Praha spočíval v tom, že obviněný dne 10. 4. 1989 do 12:00 hod., v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě, nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u Vojenského útvaru XY XY, i když tak byl povinen učinit na základě povolávacího rozkazu č. E 877143 vydaného ObVS Praha 6, který obdržel do vlastních rukou a neučinil tak ani do 24:00 hod. po lhůtě v povolávacím rozkaze stanovené; v úmyslu této povinnosti se trvale vyhýbat i nadále dne 13. 4. 1989 odcestoval z místa trvalého bydliště do XY, okr. XY, kde v katastru obce XY chtěl ilegálně překročit československou státní hranici do Maďarska, odkud měl v úmyslu dále pokračovat v cestě do Rakouska, přičemž však byl asi 200 metrů před státní hranicí zadržen orgány Ochrany státních hranic ČSSR. 3. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 7. 1989 v řízení před bývalým Vojenským obvodovým soudem Praha jako soudem prvního stupně. 4. Usnesením Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 15. 1. 1990, sp. zn. 5 T 118/89, v právní moci dne 23. 1. 1990 bylo rozhodnuto, že odsouzený je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 1990 a byl mu tak prominut uložený trest odnětí svobody, který byl současně zahlazen. 5. Usnesením Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1991, sp. zn. Rtv 595/90, v právní moci dne 26. 7. 1991 bylo rozhodnuto, že odsouzený je účasten rehabilitace dle zákona č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“), přičemž rozsudek, kterým byl odsouzený uznán vinným, byl zrušen toliko ve výroku o vině trestným činem opuštění republiky dle § 109 odst. 1 trestního zákona ve stadiu přípravy dle § 7 odst. 1 trestního dne 13. 4. 1989 odcestoval z místa trvalého bydliště do XY, okr. XY, kde v katastru obce XY chtěl ilegálně překročit československou státní hranici do Maďarska, odkud měl v úmyslu dále pokračovat v cestě do Rakouska, přičemž však byl asi 200 metrů před státní hranicí zadržen orgány Ochrany státních hranic ČSSR. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí v téže trestní věci, která na výše uvedený trestný čin obsahově navazují k datu, kdy byla vydána. Trestní stíhání pro uvedený skutek bylo podle § 2 odst. 2 zákona o soudních rehabilitacích zastaveno. Podle § 2 odst. 2 zákona o soudních rehabilitacích byl za trestný čin rehabilitací nedotčený, trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 tr. zák. stanoven trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na 1 rok. 6. Z usnesení Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1991, sp. zn. Rtv 595/90 vyplývá, že soud posoudil jednání obviněného, za které byl původně odsouzen rozsudkem Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1989, sp. zn. 5 T 118/89 jako dva skutky, dva trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu, přičemž zrušil toliko jeden trestný čin (jednání právně kvalifikováno jako trestný čin opuštění republiky dle § 109 odst. 1 tr. zák. ve stadiu přípravy dle § 7 odst. 1 tr. zák.) a tudíž jen jeden skutek, přičemž druhý skutek, kvalifikovaný jako trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. zůstal nedotčen, přičemž za tento nedotčený trestný čin Vojenský obvodový soud Praha usnesením ze dne 14. 6. 1991, sp. zn. Rtv 595/90 uložil trest. 7. Ministr spravedlnosti podal dne 1. 4. 2025 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 14. 6. 1989, sp. zn. 5 T 118/89. Namítl, že posuzovaným jednáním obviněný pouze uplatňoval své právo na svobodu vyznání zaručené čl. 32 odst. 1 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky (dále jen ústava ČSSR z roku 1960), a právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení zakotvené v čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Poukázal přitom na skutečnost, že ačkoliv formálně Ústava ČSSR z roku 1960 zakotvovala ochranu svědomí a vyznání, norma nižší právní síly umožňující plnohodnotnou realizaci tohoto práva vydána nebyla, nýbrž ustanovení norem nižší právní síly v důsledku zmíněné právo fakticky negovala. Odsouzení obviněného proto bylo v rozporu s právy zaručenými Ústavou i mezinárodními dokumenty, stejně jako se zásadami demokratického právního státu, tudíž žalovaný skutek nemohl být trestným činem. V neposlední řadě poukázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu, podle níž nepřísluší státu přezkoumávat opravdovost náboženského přesvědčení toho, kdo odmítl vykonat vojenskou základní službu. Z uvedeného dovodil nepodstatnost skutečnosti, že obviněný v průběhu řízení přehodnotil své stanovisko k výkonu vojenské služby. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999, v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený rozsudek, v části, v níž byl obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 1999, jakož i všechna další, na tuto část rozsudku obsahově navazující rozhodnutí a aby obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření zaslaném Nejvyššímu soudu uvedl, že se s podanou stížností ztotožňuje, jelikož je zřejmé, že rozhodnutí bývalého vojenského soudu koliduje se závěry judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu týkající se ochrany práva na náboženské vyznání. Souhlasil též s irelevancí změny posto