7 Tz 27/2023 — Nejvyšší soud

7 Tz 27/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:7 Tz 27/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.27.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1, 2 předpisu č. 119/1991 Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 119/1990 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 27/2023-57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, byl porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a to v neprospěch obviněného P. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se toto unesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 12. 12. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 2. 1975, sp. zn. 3 T 7/75, byl obviněný P. P. shledán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v tehdy účinném znění (dále jen „trestní zákon“), kterého se měl dopustit tím, že dne 12. 10., 19. 10. a 30. 11. 1974 u svého útvaru v Jindřichově Hradci odmítal splnit rozkazy T., velitele útvaru a dalších funkcionářů, kterými mu byly uloženy různé úkoly a práce a odmítal i nadále v budoucnu v sobotu pracovat s tím, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení adventisty 7. dne. Za to byl podle § 280 odst. 1 trestního zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, se zařazením do první nápravně výchovné skupiny. Citovaný rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno byl odůvodněn velmi podrobně popisem skutkového stavu, ale zejména čl. 32 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústavy Československé socialistické republiky (dále jen „Ústava ČSSR“), kde bylo uvedeno, že ačkoliv citovaným článkem Ústavy ČSSR je zaručena každému občanu svoboda vyznání, náboženská víra nebo přesvědčení, tak i toto zaručení náboženského vyznání neospravedlňuje občana, aby odpíral plnit nejčestnější občanskou povinnost, uloženou mu zákonem. Dále při uložení výměry trestu odnětí svobody bylo přihlíženo k občanské zachovalosti obviněného a dosavadní soudní beztrestnosti, přičemž jak bylo konstatováno, přitěžující okolnosti v dané trestní věci zjištěny nebyly. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 19. 2. 1975. 2. Usnesením Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, byl podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“) zrušen rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 2. 1975, sp. zn. 3 T 7/75, ve výroku o trestu. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí nabylo 4. 11. 1991 právní moci. 3. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 12. 12. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, bylo potom vysloveno, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 2. 1975, sp. zn. 3 T 7/75, se podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákona upouští od potrestání obviněného. Toto rozhodnutí nabylo 7. 1. 1992 právní moci. 4. Dne 15. 3. 2023 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91. Odkázal na čl. 32 odst. 1, odst. 2 a dále na čl. 37 odst. 1, odst. 2 Ústavy ČSSR, na § 1 odst. 1, 2 zákona o soudní rehabilitaci a na § 280 odst. 1 trestního zákona, a uvedl, že je nutno přihlížet k účelu zákona o soudní rehabilitaci, jehož vydáním sledoval zákonodárce především odstranění největších křivd, které se staly v době od roku 1948 do roku 1989 v justičním rozhodování. Zdůraznil, že obviněný P. P. svým jednáním pouze uplatňoval právo na svobodu vyznání, které bylo zaručeno Ústavou ČSSR. Svobodu vyznání však zaručovala toliko formálně, stejně jako náboženskou víru, avšak náboženskou víru nebo přesvědčení zakazovala, resp. omezovala tak, že náboženská víra či přesvědčení nemohly být důvodem k odpírání občanské povinnosti, uložené zákonem, kdy za občanskou povinnost určovala ochranu vlasti a jejího socialistického zřízení. Obviněný P. P. neměl možnost získat individuální povinnosti, ani vykonávat alternativní službu bez zbraně, jelikož individuální úleva ani služba beze zbraně dle branného zákona neexistovala. Neměl dále ani možnost vykonávat náhradní vojenskou službu podle § 29 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění zákona č. 19/1958 Sb., neboť výkon náhradní služby se ze zákona na osobu mladší třiceti let vůbec nevztahoval. Proto nemohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu se svým vlastním svědomím. Z toho důvodu jeho shora popsané jednání nebylo a není trestným činem pro absenci imanentního znaku v podobě protiprávnosti. V rámci rehabilitačního řízení pak bývalý Vojenský obvodový soud Brno naznačené porušení zákona nenapravil, neboť v rozporu se smyslem a účelem zákona o soudní rehabilitaci rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno zrušil pouze ve výroku o trestu a ponechal v platnosti výrok o vině. 5. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, odst. 2 a § 14 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci, ve vztahu k ustanovení § 280 odst. 1 trestního zákona. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno zrušil a dále zrušil i všechna rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména též rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 12. 12. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, a poté aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. a podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby. 6. K návrhu ministra spravedlnosti se písemně, prostřednictvím obhájce, vyjádřil obviněný, který se se stížností pro porušení zákona ztotožnil, přičemž poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Toliko navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení předmětného rozhodnutí nepostupoval podle § 271 tr. ř., ale podle § 270 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně, jelikož jde o vadu rehabilitačního řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., ve kterém má ve věci samé rozhodovat soud I. stupně. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se také se stížností pro porušení zákona ve svém písemném vyjádření ztotožnil. 8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a učinil následující závěry. 9. Jak již bylo výše řečeno, rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 4. 2. 1975, sp. zn. 3 T 7/75, který nabyl právní moci dne 19. 2. 1975, byl obviněný P. P. shledán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 trestního zákona a byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který následně vykonal. Poté bývalý Vojenský obvodový soud Brno usnesením ze dne 4. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 87/91, na základě podané žádosti obviněného na zahájení přezkumného řízení rozhodl tak, že obviněný je účasten soudní rehabilitace a zmíněný rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno zrušil podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona o soudní rehabilitaci, nicméně pouze ve výroku o trestu. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 11. 1991. Z jeho odůvodnění vyplynulo, že pokud jde o výrok o vině, nebyly shledány žádné důvody pr