7 Tz 31/2024 — Nejvyšší soud

7 Tz 31/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:7 Tz 31/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TZ.31.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 91 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:16. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 31/2024-270 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2024 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 10. 2022, č. j. 3 PP 245/2015-227, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: 1. Obviněný byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově dne 16. 8. 2012, č. j. 104 T 100/2012-1306, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 6 To 457/2012, zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému J. K. právní moci dne 18. 10. 2012. 2. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ve dne 25. 2. 2013, sp. zn. 71 T 187/2004, bylo rozhodnuto tak, že obviněný J. K. podle § 60 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, za použití ustanovení § 330 odst. 1 tr. ř., vykoná trest odnětí svobody v trvání tří let, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2007, č. j. 71 T 187/2004-3113, jenž vůči obviněnému nabyl právní moci dne 25. 1. 2008. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 2. 2013. 3. K žádosti obviněného J. K. o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodl Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 25. 1. 2016, č. j. 3 PP 245/2016-87 tak, že podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití § 331 odst. 1 tr. ř. obviněného J. K. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 16. 8. 2012, č. j. 104 T 100/2012-1306, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn 6 To 457/2012, a z výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2007, č. j. 71 T 187/2004-3113, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 71 T 187/2004. Podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku se u obviněného J. K. stanovila zkušební doba podmíněného propuštění v trvání 60 měsíců, za současného vyslovení dohledu v rozsahu uvedeném v § 49 až § 51 tr. zákoníku. Podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena přiměřená povinnost podrobit se ve zkušební době podmíněného propuštění s dohledem léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku, a dále povinnost podrobit se na výzvu probačního úředníka testu na přítomnost omamných a psychotropních látek a jedů. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 1. 2016. Zkušební doba podmíněného propuštění tak skončila dne 25. 1. 2021. 4. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2021, č. j. 48 T 5/2020-6616, ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2022, č. j. 2 To 98/2021-7109, byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za to byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků se zařazením pro výkon trestu podle § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu soud uložil i trest propadnutí části majetku. 5. Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 10. 2022, č. j. 3 PP 245/2015-227 bylo rozhodnuto tak, že se v souladu s ustanovením § 91 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 332 odst. 1 tr. ř. odsouzený J. K. ve zkušební době podmíněného propuštění s dohledem z výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 16. 8. 2012, č. j. 104 T 100/2012-1306, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 6 To 457/2012 a z výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2007, č. j. 71 T 187/2004, z nichž byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 1. 2016, č. j. 2 PP 245/2015-87, neosvědčil a vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn. 6. Usnesení bylo vyhotoveno ve smyslu § 136 odst. 3 tr. ř. ve zjednodušené formě bez odůvodnění, neboť oprávněné osoby uvedené v ustanovení § 142 odst. 1 tr. ř. se vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění, a odsouzený prohlásil, že si nepřeje, aby osoby oprávněné v jeho prospěch podaly stížnost. Krajský soud v Brně tak rozhodl usnesením ze dne 15. 11. 2022, č. j. 8 To 364/2022-236 tak, že stížnost družky obviněného A. K. a syna P. K. zamítl dle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 10. 2022, č. j. 3 PP 245/2015-227 tedy nabylo právní moci dne 6. 10. 2022. 7. Ministr spravedlnosti podal dne 10. 5. 2024 podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. K. stížnost pro porušení zákona, směřující proti zmíněnému usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 10. 2022, č. j. 3 PP 245/2015–227, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se obviněný po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neosvědčil a vykoná zbytek trestu odnětí svobody. Poukázal na skutečnost, že podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku o tom, jestliže se podmíněně propuštěný osvědčil ve zkušební lhůtě podmíněného propuštění nebo nikoliv, a proto vykoná zbytek trestu odnětí svobody, musí soud učinit rozhodnutí nejpozději do jednoho roku od uplynutí stanovené zkušební doby. Pokud soud v této lhůtě nerozhodne (byť i nepravomocně), aniž má na tom odsouzený vinu, dojde ke vzniku předpokládané fikce, a již nelze učinit rozhodnutí, zda se odsouzený osvědčil anebo zda vykoná zbytek trestu. Zdůraznil, že rozhodnout po uplynutí shora uvedené doby jednoho roku může soud toliko za podmínky, že podmíněně propuštěný sám zavinil, že tak soud do jednoho roku nerozhodl. V takovém případě by však musel soud provést za tímto účelem nezbytné důkazy, tuto otázku řešit jako otázku předběžnou. K tomuto však nedošlo, neboť nebyly dány důvody. V napadené věci toto splněno nebylo, neboť soud rozhodl až po zákonné lhůtě, aniž by vyhodnotil, zda-li za tuto situaci mohl obviněný. 8. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, v němž rozhodoval samosoudce (správně senát) Okresního soudu v Třebíči usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 3 PP 245/2015–222 (správně 3 PP 245/2015-227) byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v ustanovení § 91 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto usnesení v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém písemném vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona ztotožnil s argumentací dopadající na rozebíraný institut fikce osvědčení. Poukázal na skutečnost, že soud nemohl rozhodnout o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, jelikož vznikla fikce osvědčení, resp. že byl již uložený trest vykonán, když se má současně za to, že trest byl vykonán celý. Rozhodnout po uplynutí doby jednoho roku může soud leda za podmínky, že podmíněně odsouzený sám zavinil, že tak soud do jednoho roku nerozhodl. Připustil, že by soud musel za tímto účelem provést nezbytné důkazy, což však neučinil s ohledem na absenci důvodů ukazujících tímto směrem. Státní zástupce závěrem souhlasil s návrhem ministra spravedlnosti. 10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvod