7 Tz 9/2025 — Nejvyšší soud

7 Tz 9/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2025 Spisová značka:7 Tz 9/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TZ.9.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zásada volného hodnocení důkazů Postoupení věci jinému orgánu Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 222 odst. 2 předpisu č. 141/1961 Sb. § 2 odst. 5,6 předpisu č. 141/1961 Sb. § 268 odst. 2 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 9/2025-267 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2025 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného P. Č. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 3 T 153/2022, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 3 T 153/2022, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 222 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného P. Č. Odůvodnění: 1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi podal dne 25. 10. 2022 u Okresního soudu v Břeclavi obžalobu na obviněného P. Č. pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Podle žalobního návrhu se obviněný P. Č. dopustil tohoto přečinu v podstatě tím, že dne 12. 9. 2021 v XY, okres XY, v XY ulici na dvoře objektu společnosti XY, s. r. o., po sporu o křovinořez fyzicky napadl svou bývalou manželku K. Č., nar. XY, tím způsobem, že ji strkal, několikrát ji udeřil pěstí do hrudníku, kopal do ní, poté vzal dřevěnou lať o rozměrech 3x2x150 cm, kterou ji opakovaně udeřil, a tím poškozené, která se kryla rukama, způsobil bolestivost a otok pravé ruky s odlomením zadní trojhranné kosti bez dislokace, zlomeninu v dorso-laterální části druhého až pátého žebra bez dislokace vlevo a oděrky a hematomy na různých částech těla, přičemž poškozená vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Břeclav, byla ve stavu pracovní neschopnosti od 12. 9. 2021 do 7. 10. 2021 a v obvyklém způsobu života byla omezena 38 dnů. 2. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 4. 2023, č. j. 3 T 153/2022-230, byla věc podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupena Obecnímu úřadu v XY, neboť skutek by mohl být posuzován jako přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud v Břeclavi odůvodnil postoupení věci tím, že zranění poškozené je sice nepochybné, je mezi ním a jednáním obviněného příčinná souvislost, avšak zranění poškozené „nemohla vzniknout tak, jak je popsáno ve výroku tohoto usnesení“. Uvedl dále, že „bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že zejména co se týká přetahování o křovinořez mezi obviněným a poškozenou došlo pravděpodobně ke zranění poškozené, nikoliv však tak, jak je popsala ve své výpovědi a tak, jak je popsáno ve výroku tohoto usnesení.“ V této spojitosti poukázal na to, že poškozená trpí ranou fází osteoporózy, při které ke vzniku zranění nemusí být vyvinuta velká intenzita, míněno intenzita síly. Dodal, že pokud by se obviněný vůči poškozené skutečně dopustil takového jednání, jak ho popsala poškozená, musela by vzhledem k uvedené diagnóze utrpět mnohem závažnější a rozsáhlejší zranění. Poukázal také na to, že se jednalo o řešení sporů mezi bývalými partnery, a zmínil zásadu, že trestní řízení je až krajním prostředkem pro řešení případných sporů (ultima ratio). Jednání obviněného nebylo podle okresního soudu tak závažné a intenzivní, aby mohla být vyvozována trestní odpovědnost obviněného. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 4. 2023 v řízení před Okresním soudem v Břeclavi jako soudem prvního stupně, neboť státní zástupce se po vyhlášení usnesení vzdal stížnosti. 3. Ministr spravedlnosti podal dne 18. 2. 2025 u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi. Zmínil nepřesnou formulaci výroku napadeného usnesení, pokud v něm byl odkaz na zrušený zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a pokud v něm absentuje „výslovné uvedení zákonného předpokladu aplikace § 222 odst. 2 tr. ř.“ Poukázal na nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení založené na spekulativních a nelogických závěrech ve vztahu ke skutkovým zjištěním týkajícím se způsobu a intenzity jednání obviněného a mechanismu vzniku zranění poškozené. Za nesprávné označil zjištění soudu, podle něhož příčinou vzniku zranění poškozené bylo pouhé přetahování o křovinořez. Zdůraznil, že podle znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zlomeniny žeber mohly vzniknout úderem pevným předmětem či kopáním do poškozené, což je mechanismus, který konzistentně popsala poškozená ve svých výpovědích. Připomněl, že k části útoku obviněného na poškozenou (dřevěnou latí) došlo již za přítomnosti policistů na místě. Uvedl, že nijak nebyla prokázána věcná souvislost útoku obviněného na poškozenou s řešením sporů mezi bývalými partnery. Vyjádřil nesouhlas s tím, jaký význam soud přikládal zdravotnímu stavu poškozené, která trpí počínající fází osteoporózy. Odkázal na vyjádření znalkyně v tom smyslu, že osteopenie sice mohla mít vliv na vznik zranění poškozené, ale že podle zdravotní dokumentace předložené praktickým lékařem došlo u poškozené v posledních letech ke zlepšení. Kromě toho namítl, že obviněný si byl vědom zdravotního stavu poškozené, takže musel být srozuměn s tím, že jí může svým jednáním způsobit újmu na zdraví. Uzavřel, že jsou dány všechny znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Vytkl nepřiléhavou aplikaci subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jejíž součástí je pojetí trestní represe jako krajního prostředku (ultima ratio). V této spojitosti konstatoval naopak vyšší stupeň společenské škodlivosti činu, což obsáhle odůvodnil zejména tím, že obviněný vedl útok proti poškozené se zbraní ve smyslu § 118 tr. zákoníku, zvyšoval jeho intenzitu od použití pěstí a kopů až k použití dřevěné latě, způsobil poškozené zranění, pro které byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu 38 dnů, a byť šlo o bývalou partnerku, napadl fyzicky slabší ženu, která měla zjevně omezenou možnost obrany a kterou mohl důvodně považovat s ohledem na její zdravotní stav za zvlášť zranitelnou. Vznesené námitky uzavřel tím, že napadeným usnesením byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 12 odst. 2 tr. zákoníku, § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 134 odst. 2 tr. ř., § 222 odst. 2 tr. ř. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch obviněného v citovaných ustanoveních. 4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s ní ztotožňuje. Připomněl formální vady napadeného usnesení, souhlasil s tím, že nejsou žádné pochybnosti o naplnění znaků přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, a se stížností pro porušení zákona se ztotožnil i v tom, že čin obviněného vykazuje takový stupeň společenské škodlivosti, který vylučoval postoupení věci. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch obviněného v ustanoveních uvedených ve stížnosti pro porušení zákona. 5. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil prostřednictvím obhájce. Se stížností pro porušení zákona nesouhlasil. Uvedl, že z obsahu napadeného usnesení je zřejmé, že soud věc postoupil do přestupkového řízení z důvodu, že celá událost se odehrála úplně jinak, než popsala poškozená a než bylo uvedeno v popisu skutku v obžalobě. O tom podle obviněného svědčí závěry znalkyně MUDr. Svatavy Duchaňové. Ty obviněný podrobněji interpretoval s tím, že vyvracejí výpověď poškozené. Zranění mohla vzniknout trhnutím křovinořezem samotnou poškozenou. Přetahování o předmět je činností vzájemnou, nikoli jednostranným útokem. Navíc byl prokázán velmi negativní až nenávistný vztah poškozené k obviněnému, což mohlo ovlivnit věrohodnost výpovědi poškozené. Obviněný znovu poukázal na souvislost skutku s dřívějšími spory mezi obviněným a poškozenou. Závěry okresního soudu považoval za logické a mající oporu v provedeném dokazování. Vyjádřil názor, že formální vada napadeného usnesení spočívající v nesprávném označení platného přestupkového zákona nezakládá nutnost vyslovení porušení zákona a že v posouzení dané věci nelze shledat judikatorní přínos, neboť řešení sporných otázek je zde vázáno na konkrétní okolnosti případu. Obviněný n